Devět životů anarchisty Petrova (II)

Pokračování příběhu ruského aktivisty, který bojoval za Ukrajinu a zemřel u Bachmutu

(navazuje na text ZDE)

Etnograf a výzkumník ruského severu. „Kdosi ho přirovnal ke Kropotkinovi, knížeti-anarchistovi a učenci“

Petrov ale nežil jen protesty – byl také antropolog, miloval a studoval ruský sever.

„Dima nebyl jako mnozí antifašisté z nultých let,“ poznamenává Okrest. „Kdosi ho přirovnal ke Kropotkinovi, knížeti-anarchistovi a učenci, protože Dima byl taky dost dobrý ve vědě. Byl vystudovaný etnograf, antropolog, studoval nehmotnou kulturu ruských rolníků. A vůbec, po celá nultá, desátá a dvacátá léta vedl nejrůznější vzdělávací kurzy, kroužky a podobně.“

Petrov vystudoval historii na Moskevské státní univerzitě, získal doktorát z historie a pracoval v Institutu afrických studií Ruské akademie věd, jezdil na etnografické expedice na ruský sever i do centrálních oblastí Ruska. O těchto výpravách hojně psal na svém Živém deníku, kde se tyto texty střídaly s výzvami k sabotážím těžby dřeva a účasti na ekologických akcích, s úvahami o pohanství, příspěvky o boji proti nacismu a o solidárních akcích s perzekvovanými anarchisty na Ukrajině a v Bělorusku.

Například v prosinci 2014 píše o své cestě do Ugliče takhle: „V ugličském kremlu jsou tři kostely (…) Došlo zde k brutální vraždě mladého careviče Dimitrije, která se stala výchozím bodem smuty. Kanonizovaný carevič se dnes připomíná z ugličského erbu. Západní část kremlu je prakticky bez zástavby – nachází se zde malý háj a rybník. Turisticko-obchodní ruch je tu mnohem menší. Tady se můžete zastavit, odpočinout si od hluku, podívat se na Volhu a… pocítit ducha starobylého Ugliče. Pokud se ocitnete v Ugliči, nepodceňujte tohle místo.“

Obhájil disertační práci na téma sakrální geografie vesnic ve východní části Archangelské oblasti.

„Dima znal ruskou historii a historii svého regionu v podstatě velmi dobře. Jednou jsme spolu byli v Petrozavodsku a on tam celé hodiny vyprávěl o místních petroglyfech,“ říká Alina Jakovlevová. „Věděl také hodně o různých vírách, včetně pohanských, a sám byl pohan, myslím, že v tom hledal nějakou inspiraci, protože v tom viděl propojení přírody a člověka.“

Účastník protestů v Rusku a na Ukrajině. „Neplul s proudem, ze všech sil ho spoluvytvářel“

Nové kolo protestů v Rusku začalo v prosinci 2011, kdy lidé vyšli do ulic proti zmanipulovaným volbám do Státní dumy. Petrov se jich samozřejmě také aktivně účastnil, jak připomínají jeho známí.

Protesty, kterých se účastnily desetitisíce lidí, fakticky skončily 6. května 2012, kdy den před inaugurací Vladimira Putina do jeho třetího prezidentského období skončil „Pochod milionů“ střety mezi policií a demonstranty. Úřady reagovaly odvetnými opatřeními: rozsáhlým trestním stíháním v kauze Blatného náměstí a ostrým zpřísněním shromažďovacího zákona.

Během následujícího roku demonstrace téměř vymizely. Poslední výrazné protesty té doby se týkaly odsouzení Alexeje Navalného v létě 2013 (poté bylo rozhodnutí soudu okamžitě přehodnoceno, a Navalnyj se dokonce mohl stát kandidátem na moskevského starostu).

Na Ukrajině koncem roku 2013 vypukl Majdan. Bouřlivé protesty začaly kvůli náhlému odstoupení Ukrajiny od asociačních jednání s Evropskou unií, pokračovaly několik měsíců a nakonec vedly k útěku proruského prezidenta Viktora Janukovyče a ke změně moci. Dmitrij Petrov nemohl zůstat stranou a vydal se do Kyjeva.

„Myslím, že přijel ještě před Novým rokem, a když [20. února 2014] došlo ke střelbě na Institutské, byl v tu chvíli také na Majdanu,“ říká Dmitrij Okrest.

Další z jeho známých, Vladimir Platoněnko, ve svých vzpomínkách na webu Autonomní akce píše, že se Petrov „účastnil zakládání Ukrdomu, rozdělování potravin, a dokonce i bojů 18. února“ a spolu s dalšími aktivisty se snažil vytvořit Levou setninu na Majdanu.

„Neplul s proudem, ze všech sil ho spoluvytvářel,“ píše Platoněnko. „To se týkalo nejen dění na Ukrajině. V ekologických protestech a akcích i v boji proti zástavbě se snažil přesáhnout individuální záležitosti a boj proti jednomu z projevů systému proměnit v boj proti systému samotnému.“

V březnu 2014 Rusko využilo protesty jako záminku k anexi Krymu a začalo aktivně podporovat ozbrojené separatisty na východě země. V této válce o devět let později anarchista Petrov zemře, když Rusko zahájí ozbrojenou invazi na Ukrajinu.

Antropolog ve válčícím Kurdistánu a „velký přítel Kurdů“

V letech po Majdanu se anarchista a antropolog Dmitrij Petrov zaměřil na studium Kurdistánu. V létě 2012, při vrcholící občanské válce v Sýrii, vznikla na severu země kurdská enkláva Rojava – kurdské jednotky sehrály významnou roli v boji proti tehdy sílícímu Islámskému státu.

Petrov odjel do Rojavy, která ho zřejmě oslovila jako vědce i jako anarchistu: je to region, kde je politické uspořádání založeno na principech samosprávy, anarchismu a genderové rovnosti.

„Rojava je libertariánský projekt, který přitáhl velkou pozornost anarchistů ve spojitosti s válkou v Sýrii a vzestupem autoritářství v Turecku,“ říká Alina Jakovlevová, která Petrovovi pomáhala s vydáváním sborníků o Kurdistánu. „Když ISIS začal s džihádizací tamního regionu, Kurdové byli jednou z nejmocnějších sil, které mu vzdorovaly. Ve skutečnosti bojovali proti třem režimům: Asadovi v Sýrii, Erdoğanovi v Turecku a ISIS. Dokázali to dělat poměrně efektivně, přičemž si v rámci komunity zachovali demokracii.“

Podle ní se Petrov zajímal o Kurdistán nejen z hlediska ozbrojeného boje, ale „především z hlediska sociálního uspořádání“: studoval strukturu škol, vzdělávací a zdravotnický systém a snažil se pochopit roli žen v politickém životě Kurdistánu. Jakovlevová zdůrazňuje, že se přitom nesnažil vytvořit „dokonalý obraz“ a vždy mluvil i o tom, co považoval za chybné.

„Na jedné straně byl velmi pečlivý a důsledný. Vždycky hledal primární zdroj, ověřoval všechno, co bylo kdy někým napsáno a řečeno. To znamená, že pro něj bylo velmi důležité, aby si to ověřil v praxi i sám na sobě,“ říká Jakovlevová. „Na druhou stranu to byl idealista, žil svými ideály a snažil se je realizovat i na úrovni mikrospolečnosti.“

Petrov studoval severní kurdský dialekt, dvakrát jel do samotného Kurdistánu – do jižní enklávy v Iráku a do Rojavy v Sýrii –, napsal vědecké práce a připravil sborníky o tomto regionu. Petrova nicméně nevedl jen akademický zájem: v příspěvku o jeho smrti kolegové z BOAK říkají, že „absolvoval výcvik v Rojavě a účastnil se osvobozeneckého boje kurdského lidu“.

Po návratu přednášel o životě v regionu, napsal několik článků, vydal sborníky Květy pouště: 10 let revoluce v Rojavě a Život bez státu: Revoluce v Kurdistánu a založil malý výzkumný projekt Hevale.

„Dima byl jediným výzkumníkem Kurdistánu z Ruska, který skutečně cestoval po Kurdistánu a znal všechny obtíže tohoto boje,“ píše o něm autorka kanálu Žena, život, svoboda, která žije v Rojavě. Petrova označuje za „velkého přítele Kurdů“.

„Jsou to lidé, kteří zasvětili celý život boji a dosáhli mnoha úspěchů. Zároveň jsou zbaveni jakéhokoli patosu a nepůsobí dojmem lidí traumatizovaných válkou,“ řekl Dmitrij Petrov při prezentaci sborníku Život bez státu: Revoluce v Kurdistánu (sestavili Dmitrij Petrov, Dmitrij Okrest a Maxim Lebskij). „Vyzařuje z nich klid, přesvědčení a vnitřní síla. Překvapila mě i jejich sečtělost: zastyděl jsem se, když jsem zjistil, že některé ruské knihy četli partyzáni PKK, zatímco já ne.“

Ruský anarchista na Ukrajině. „Nic toxického, jen vyvážený postoj a argumenty“

Kolem roku 2018 Dmitrij Petrov opustil Rusko a přestěhoval se na Ukrajinu. Přátelé říkají, že odchod byl vynucený – v té době začalo nové kolo represí proti antifašistům a anarchistům spolu s kauzou Síť. Strážci zákona se tehdy o Dmitrije zajímali stejně jako o mnoho dalších aktivistů po celé zemi.

„Ve skutečnosti odjížděl z Moskvy velmi nerad, zůstal až do poslední chvíle, dokud nepřišlo bezprostřední ohrožení,“ říká Okrest. „Jeho přáním bylo vrátit se. Zjevně se nechtěl cítit jako oběť, nelíbilo se mu ve vztahu k sobě označení politický uprchlík.“

Ukrajinský anarchista Alex vzpomíná, že Petrov v Kyjevě brzy založil filmový klub, do kterého „zval lidi z jemu blízkých aktivistických komunit“, a účastnil se shromáždění na podporu kurdských revolucionářů. Podle něj byl Dmitrij „v komunikaci vždy velmi distingovaný“, a tak bylo pro Alexe překvapením odtajnění další stránky Petrovova života – angažmá v BOAK a partyzánském aktivismu v Rusku v nultých a desátých letech.

„Všechnu tu drzost je dokonce nějak těžké dát dohromady s vřelým dojmem, který dělal při osobní kontaktu,“ říká Alex. „Dima žil poslední čtyři roky na Ukrajině, ale svou identitu vždy vedle slova anarchista spojoval se slovem ruský. Ve skutečnosti jsme se nejednou pohádali o jazykovou otázku, o ruský imperialismus a nacionalistické tendence na Ukrajině. Ale byl to člověk, který uměl naslouchat. Nic toxického, jen vyvážený postoj a argumenty. Zkrátka ve mně Dima jako člověk zanechal ten nejlepší dojem. A jak se ukázalo, prožil kromě toho, co jsem měl to štěstí poznat, ještě tucet dalších životů.“

O tom, že pro Petrova byla důležitá i jeho národní identita, se zmiňují také další známí. Mezi anarchisty to není běžné, poznamenává jeho kamarád Konstantin, ale „nebyl v tom žádný nacionalismus“.

„Byl pohan, náboženské myšlenky a motivy mu nebyly cizí. No a zřejmě proto, že pohanství je něco tak tradičně ruského, slovanského, vybral si ho poměrně brzy a držel se ho,“ říká Konstantin. „A věřil, že tím pro něj existuje posmrtný život, že ti, kdo zemřou se zbraní v ruce, jdou do Valhaly, na nějaké dobré místo.“

Loni na podzim bojoval Konstantin spolu s Dmitrijem Petrovem v oblasti měst Svatove a Kreminna – poté, co Rusko napadlo Ukrajinu, odešel také se zbraní v ruce na frontu bojovat proti ruské moci.

Člen Bojové organizace anarchokomunistů. „BOAK je naším dítětem, které se zrodilo z víry v organizovaný boj“

Petrov ani na Ukrajině nezapomínal na své zkušenosti městského partyzána. Černý blog oznámil ukončení činnosti už v roce 2019 (a předtím nebyl několik let aktualizován), ale místo něj vznikl telegramový kanál Bojovník Anarchista s podobnou tematikou.

V červnu 2020 se anarchistická skupina Opovážlivci přihlásila k odpovědnosti za podpálení hlavního vyšetřovacího oddělení Národní policie v Kyjevě, jejich prohlášení se objevilo na webových stránkách Bojovník Anarchista. Jak napsal web graty.me, nejednalo se o první akci anarchistů – předtím se přihlásili k odpovědnosti například za zapálení věže tureckého operátora na protest proti vojenské operaci v Rojavě a za zapálení bagru firmy kácející stromy v Kyjevské oblasti.

Ve stejné době začaly protesty v Bělorusku a Dmitrij Petrov podle svých soudruhů nelegálně překročil bělorusko-ukrajinskou hranici, aby se jich zúčastnil. „Nevěděl jsem o tom, myslím, že o tom z naprosto pochopitelných důvodů nevěděla spousta lidí,“ říká Okrest. „Kdyby ho totiž zadrželi, byl by vydán do Ruska.“

Běloruští anarchisté ze skupiny Prameň píšou, že se Dmitrij „zúčastnil desítek pochodů, pomáhal organizovat anarchistický blok na demonstracích, a dokonce stihl házet zpátky na policajty jejich vlastní hlukové granáty“.

„Nemůžu říct, že by Dima riskoval ve smyslu nějaké přehnané odvahy, byl to člověk, který promyslel důsledky a byl připraven vydat se přesně tím směrem, který si sám zvolil,“ uvažuje Okrest. „Aktivní byl už v nultých letech, aktivní byl i v desátých letech a navzdory jisté apatii generace, k níž patřil, byl aktivní i nadále. A jak vidím na sociálních sítích, spoustu lidí šokovalo, že byl stále aktivní, že byl na frontě. Dima byl takový, všeobjímající.“

Po invazi na Ukrajinu vznikla z kanálu Bojovník Anarchista Bojová organizace anarchokomunistů, jedno z partyzánských sdružení, jehož členové věří, že sabotáže a ozbrojený odpor v Rusku pomohou zastavit válku.

Členové BOAK se opakovaně přihlásili k odpovědnosti za takové partyzánské útoky, jako bylo zapálení věže mobilního telefonu v obci Běloměstnoje u Bělgorodu (s cílem narušit „komunikaci mezi policií a vojenskými silami“); zničení kolejnic na železniční trati vedoucí k výcvikovému a taktickému středisku ministerstva obrany poblíž Sergijev Posadu; sabotáž na železnici vedoucí k vojenské jednotce poblíž Kiržače.

„Vyzýváme všechny, aby se zapojili do války o železnici!“ napsali po sabotáži u Kiržače. „Každý zastavený vlak snižuje počet střel a raket, které mohly dopadnout na pokojná ukrajinská města.“

Podle BOAK stál Dmitrij Petrov u zrodu organizace. „Jsem členem BOAK a zůstanu jím i po své smrti,“ napsal Petrov v dopise sepsaném pro případ své smrti na frontě. „BOAK je naším dítětem, které se zrodilo z víry v organizovaný boj. Podařilo se nám ho vést na různých stranách státních hranic. Snažil jsem se ze všech sil přispět k vítězství nad diktaturou, k vítězství sociální revoluce. A jsem hrdý na své kamarády, kteří vedli a vedou boj v Rusku i v zahraničí.“

(pokračování příště)

Zdroj:
https://avtonom.org/news/devyat-zhizney-anarhista-petrova-istoriya-aktivista-iz-rossii-kotoryy-voeval-za-ukrainu-i-pogib

Související odkazy:
Devět životů anarchisty Petrova (I)
Dmitrij Petrov padl
Poslání anarchismu v současném světě
Od bitek s nácky po rozkol kvůli válce (I)