Hašek 2023: Úryvek z knihy „Lidský profil Jaroslava Haška“.

Silný rozmach anarchistického hnutí v Čechách strhl do svého víru i Jaroslava Haška. Anarchismus byl přední součástí všeho pokrokového hnutí let devadesátých, které vyvrcholilo nesmyslným procesem s tak zvanou „Omladinou“. Bylo to jedno z nejkrásnějších ideových hnutí u nás, a je pochopitelné, že Jaroslava přitahovalo již proto, že bylo tak všeobecné a že v sobě soustřeďovalo všechno to, co se tehdy mohlo nazývat výkvětem národa. Stáli tu vedle sebe prostí, uvědomělí dělníci, úředníci, studenti až po nejvyspělejší intelektuály, kteří dnes většinou jsou v popředí našeho kulturního dění.

Prvním z průkopníků anarchismu v Čechách byl Vilém Körber, který již dávno před rokem 1890 založil organizace, jež se však nenazývaly anarchistické, nýbrž jejich jméno bylo Nezávislí socialisté. Byl ze staré pražské patriarchální rodiny, jež vlastnila starý, dosud zachovaný dům „U zlaté lodi“ v tehdejší Marianské ulici. Prvním činem, kterým se toto hnutí před veřejností projevilo, byl atentát na vídeňské policejní ředitelství, který provedl Vilém se svým bratrem Čeňkem, jenž byl trvale usazen ve Vídni, a s mnoha jinými. Ačkoliv nebyli při činu přistiženi a podařilo se jim utéci, byli přeci jen chyceni a odsouzeni k několikaletému žaláři. Jak se později tvrdilo, byli zrazeni Sabinou, který byl prý již tehdy v jejich mladém hnutí policejní buňkou.

Anarchismus v Čechách a v celém Rakousku byl ve svém počátku velmi roztříštěn. Organizace byly slabé a nejednotné. Vilém Körber byl vyznavačem Proudhonova anarchismu individualistického, který našel svého vrcholného teoretika v bavorském učiteli Stirnerovi (Kaspar Schmidt 1844), jenž napsal nejvýznačnější dílo anarchistické té doby: Jedinec a jeho vlastnictví. Jiní se však přikláněli spíše k anarchismu kolektivistickému podle učení Bakuninova, ale většina již tehdy tíhla k anarchismu komunistickému, jemuž učil Kropotkin. Dokonce nescházeli ani vyznavači anarchismu náboženského, jemuž učil L. N. Tolstoj. Teprve proces s Omladinou a příchod Modráčkův z Vídně dali anarchistickému hnutí v Čechách jednotný ráz.

První časopis, který začal vydávati Körber, byl Nový věk svobody. V přechodné éře dělnického hnutí rekrutovala se velká část anarchistů ze strany sociálně demokratické. Tato skupina se nazývala „Vosí hnízdo“ a vydávala časopis VRBA, jehož titul byl zkratkou hesla: Volnost – rovnost – bratrství – anarchismus. Vedení soc. demokratické strany nerado vidělo tyto drobné secese ve svém hnutí a proto byl jako intelektuální původce vyloučen ze strany V. Körber, který ihned začal vydávati časopis Omladina, jejž již redigoval Modráček. V té době také napsal V. Körber společně s Habrem Etický anarchismus .

Pražští anarchisté měli svá střediska na Žižkově, v této proletářské čtvrti Prahy, která od nepaměti byla útočištěm všeho, co bylo odbojné a v rozporu se zákonem. Ne nadarmo se říkalo, že Žižkov je republikou. Kolik ruských a jiných emigrantů našlo tu své útočiště! Vždyť i Krupská – žena Leninova – byla zde skrývána na několika místech Michalem Káchou před slídivým zrakem státní policie. Ale i ostatní, méně ideální a temné elementy hledaly zde chvíle klidu a oddechu.

Anarchisté nasazovali své buňky do dělnických a kulturních spolků a scházeli se pokaždé jinde, jen aby na sebe zbytečně neupozorňovali. Jednou konali schůzi „na Proutkové“, v hostinci na Husově třídě, který již dnes neexistuje a kde jim za zástěrku sloužil nepolitický spolek „Žižkovan“. Po druhé se sešli „V čítárně“ v téže ulici, kde měla odborová organizace kovodělníků své spolkové místnosti. Jindy u „Mikuláše z Husince“, kde byl později založen klub „Omladina“. Ale i na českém venkově, hlavně na severozápadě a severu, kvetlo hnutí měrou netušenou. Český anarchismus nikdy neměl vyloženě mezinárodní charakter a po stránce národnostní znamenal dokonce jakousi hráz proti rozpínavé invazi Německa. Horníci a textiláci byli anarchismem vlastně posilováni po stránce národnostní. Mezi těmi, kteří vedli hnutí mezi dělníky, byl hlavně Vrbenský, Modráček, Knotek, Kácha, Pravoslav Kalina, Vohryzek a jiní.

V této době začala vycházeti Moderní revue, která ve svém prvopočátku velmi zřetelně koketovala s anarchismem, ač nakonec se bohužel úplně zvrtla v chorobně individualistickou, zdánlivě protiměšťáckou, ve skutečnosti však maloměšťáckou a ješitnou tribunu „stolní společnosti“, jak ji nazývá S. K. Neumann, jež měla na dělnické a zejména anarchistické hnutí velmi škodlivý vliv. Celá řada jejích spolupracovníků stala se dříve či později členy anarchistického hnutí a vytvořili kolem S. K. Neumanna v jeho Olšanské vile na Žižkově intelektuální skupinu, kde vydávali Nový kult, který byl především listem literárním a uměleckým a teprve později se stal téměř oficiálním orgánem anarchistického hnutí, konaje své plné poslání nejen mezi studentskou mládeží, ale hlavně mezi dělníky a horníky. Zde začal svou básnickou a prosatérskou kariéru Fráňa Šrámek, který právě přišel do Prahy z Českých Budějovic, kde jeho otec byl vysokým berním úředníkem. Byl tu Jiří Mahen, jenž přes všechnu opravdovost cítění byl k anarchistické ideologii velmi kritický a v mnohém skeptický. Ovšem v soudu současníků neobstál ani tak horlivý pracovník, jako byl S. K. Neumann, na něhož se zejména z dělnické skupiny dívali poněkud úkosem pro jeho aristokraticko-měšťanský původ, který nikdy nezapíral. Karel Toman, jenž byl většinou mimo hranice v Paříži, byl spíše jen spolupracovníkem a poradcem Nového kultu, a protože nikdy neuměl zapříti svůj selský původ, byl i on „na indexu“ těch, kterým se v ovzduší intelektuálů nedýchalo dosti volně. Těsnohlídek, věrný druh Mahenův, sdílel s ním jeho osud. A ani Gellner nebyl nikdy opravdovým anarchistou, ale spíše skeptickým racionalistou se silně vyvinutým sociálním cítěním. I on začínal svou kariéru v Novém kultu a mluvě slovy Neumannovými, „zničil navždy maloměšťáckou cudnost literární češtiny“. Za svého pobytu v Paříži, kde žili tou dobou Toman, Hořejší, Marie Majerová a Helena Malířová, tedy vesměs anarchisté, byl on jediný, který udržoval a navazoval styky s představiteli francouzského anarchismu: Lorulotem, Perjavalem a Libertatem (pseud.). Marii Majerové tento styk s pařížskými anarchisty dal podnět k napsání románu Náměstí republiky. Do Neumannovy skupiny v Olšanské vile patřili i malíři V. H. Brunner, František Petr a Slavoboj Tuzar, žurnalisté a spisovatelé Ant. Bouček, G. R. Opočenský, Stivín-Foltýn, Eduard Bass, Lev Freimuth, Rosenzveig, Borek, Racek, překladatel Gotvald atd.

Jaroslav Hašek vstoupil do anarchistického hnutí roku 1904 a do Neumannovy vily se dostal těsně před rozpadem této intelektuální společnosti, v níž se ostatně nikdy ani necítil doma. Bylo mu poněkud úzko v kruhu lidí, kteří tvořili literaturu, zatím co on ji chtěl především žít. Ostatně byl ještě příliš mlád a jeho buňky pro teorie literární a politické se nikdy dosti nevyvinuly. Příliš brzo se osvobodil od vlivu školy a rodiny, ale jeho pohled na život nebyl proto nikdy radostnější, ač byl v podstatě věčný optimista; naproti tomu jeho cynismus, tolikrát mu předhazovaný, byl jen zdánlivý. V jeho povaze bylo cosi hereckého, vždycky se snažil tvářiti tím, čím nebyl, a to popletlo mnohého v úsudku o něm.

Mezi anarchisty ho přivedlo především silné sociální cítění, které spontánně vytryskovalo z jeho senzitivního mnohdy až sentimentálního založení duše. Našel mezi nimi jen jediného přítele a druha a tím byl „Bučinka“ (Ant. Bouček), ten věčně roztěkaný, stále někam spěchající človíček, který byl velkým přítelem všech. V roce 1905 se odstěhoval S. K. Neumann do Vídně a v osiřelé Olšanské vile hospodařil ještě nějaký čas Bouček a s ním občas Hašek, který tu vždycky nacházel útočiště, když byl rozhněván s matkou a nebylo peněz.

Neumann přenesl do Vídně i Nový kult a sirotci, kteří zde po něm zůstali, udělali ze staré kavárny „Demínky“ svůj revoluční stan.

Rakouská vláda, která velmi radikálně potírala každé svobodomyslnější hnutí, nasadila i mezi anarchisty své buňky. Ale neměla s nimi štěstí. Policejní úředníci Slavíček, Gelner a Klíma, jenž se již předtím neslavně proslavil zrazením činnosti akademického spolku „Slavia“, jehož býval funkcionářem, byli vesměs ještě mladí a velmi nezkušení policajti, kteří své buňky vedli příliš naivně, ba hloupě. Ovšem, že po zkušenostech s „Omladinou“ měli práci ztíženou a museli být opatrnější. Ale i anarchisté měli již své zkušenosti, a tak to se „špicly“ a provokatéry dopadlo nejčastěji komicky.

Když se stal Hašek anarchistou, bylo již toto hnutí skrz naskrz prolezlé těmito zhoubnými elementy a nebylo žádnou jeho zvláštní zásluhou, že je uměl tak lehce odhalovat. Vždyť již předtím měl s policií často co dělat a okolnost, že byl po nějaký čas domácím učitelem v rodině policejního rady Fahouna, správce komisařství ve Štěpánské ulici, později v Salmově ulici, mu dopomohla k tomu, že se s taktikou a nevybíravými prostředky státní policie mohl seznámit přímo u pramene. Paní Voldánová, známá ze Švihova procesu, pomohla později odhalit všechny tyto záškodníky.

Ze všech těchto kreatur nejhorší byl Vohryzek, který dokonce zaujímal v hnutí jedno z nejvýznačnějších míst. Při svém vzdělání a znalosti teorie se udržoval dlouho u moci a dodnes je mnoho těch, kteří nikdy neuvěří v jeho zrádcovské poslání. Vohryzek byl chytrý, sebevědomý a panovačný duch, což mnohého popletlo tak, že byl ochoten v něm vidět spíše radikálního individualistu než člověka se zločinnými sklony. První, kdo tohoto chlapíka prohlédl a naň upozornil, byl Michal Kácha, ale nepochodil mezi druhy se svým názorem na Vohryzka, a to vedlo k rozdvojení anarchistického hnutí. Jedna skupina se utvořila kolem Káchy, který začal vydávat Práci a později Zádruhu, zatímco skupina kolem Vohryzka vydávala Komunu a Chud'ase.

Komunu financoval Knotek a padl na to celý jeho podíl po matce, který ovšem nepozřel náklad na časopis, ale bezedná kapsa chamtivého Vohryzka. Expropriace, které prováděl Vohryzek společně s pověstným lupičem Bočkem, s nímž například vyloupil klenotnický závod ve Švýcařích, a „drobné expropriace“ na pražských i venkovských poštách, vynesly jim sice několik let žaláře, ale také otevřely oči mnohým idealistickým snílkům, kteří přicházeli do hnutí s čistým srdcem a zápalem. Pro ty, kteří Vohryzkovi nevěřili – byl chytrý a počínal si tak opatrně, že se mu nikdy nic nemohlo dokázat – byla největším zadostiučiněním světová válka, při níž se mohli přesvědčit, jak tento prononcovaný expropriator se nachází pod zvláštní ochranou rakouské vlády, která ho nejen neoznačila jako p. v. (politisch verdachtig = politicky podezřelý), ale dokonce mu dala příležitost, aby jako účetní šikovatel mohl vydělat při nákupu dobytka pro armádu. Po válce Vohryzek ještě nějaký čas obchodoval, ale jak asi, svědčí to, že náhle a bez rozloučení zmizel kdesi v Brazílii.

* * *

Jaroslav Hašek se pustil do anarchismu s takovou vehemencí, radostí a chutí, tak jako do všeho, co jej přitahovalo a čím byl nadšen. Byl jím téměř čtyři roky a zdánlivou příčinou, proč se s ním rozešel, bylo to, že rodiče jeho pozdější ženy paní Jarmily, Mayerovi, se celou silou své moci bránili tomu, aby se jejich dcera stýkala s člověkem, který se takto sám stavěl mimo zákon.

Z počátku docela nevinný milostný poměr během doby vyrostl v opravdovou lásku a té Jaroslav přece jen nakonec obětoval své přesvědčení. Ovšem, že to nebyla jediná a nejsilnější příčina jeho rozchodu s anarchismem. Ne změna ideového přesvědčení, ale určité osoby mu znechutily pobyt a práci v hnutí. Především byl to Vohryzek, kterého velmi brzo prohlédl a když jeho snaha, odhalit ho, byla marná, odešel dobrovolně z hnutí.

O tom, jak s chutí a radostí pracoval mezi anarchisty, svědčí dopis, poslaný Jarmile z jedné takové agitační cesty. Dopis je psán na zálepce a poslán poste restante pod značkou „Gryša“ na Král. Vinohrady – hlavní pošta. Poštovní razítko je z Ústí nad Orlicí 14. dubna 1907:

„Milovaná Jarmo!

Píši Vám o tom, jak Vás mám rád, ačkoliv jsem hodně daleko od Vás. Vzpomínám na Vás a buďte ubezpečena, že hnedle pořád. Přijel jsem šťastně, s velkým úspěchem konal hned večer schůzi. Dnes jdu asi se 300 našimi hochy do Dl. Třebové rozbít klerikální schůzi. Mám zde velký úspěch a budeme se řídit na mou radu heslem: za násilí násilí. Stát, toť násilí – pardon, vidíte, že jsem v ráži a že řečním už i na papíře. Těším se na klerikála Myslivce. Nedaleko teče Orlice a já nevím, máme-li toho chlapíka hodit do řeky před schůzí, při schůzi nebo po schůzi. Také bych byl při tom, abychom chlapíka klerikálního ztloukli. Hoši ho chtějí ztlouct a čekají jen na můj pokyn. Co tyto řádky píši, rozvažuji, mám-li k tomu svolit. Bude to schůze, jaké zde na moravských hranicích nebylo pamětníka. Máme zde velmi silné bojovné organizace, kterým právě doporučuji revoluční taktiku. Na prvního máje chtějí zde zapálit Ústí nad Orlicí. Velmi příjemné město, jak vidíte. Krajina krásná, obrovské lesy a milé by byly, kdybyste Vy byla zde. Ukázal bych Vám řeku Orlici, jak teče a šumí Orlickými vrchy s vodou zelenou, jako naděje, že Myslivcovi napráskáme. Já slovy, a hoši čím budou moct. Bude tam farář také přítomen. I toho sluhu božího zmlátí. Jednoho klerikálního učitele chtějí přivázat za nohu k židli, a tak ho pod vyhrůžkou, že bude bit, nutit, aby se modlil šest hodin nepřetržitě za sebou „Otčenáš a zdrávas Maria milosti plná“. Snad se mu to zhnusí. Drahá Jarmo! Úspěch můj je úspěchem Vaším. Ku Vaším nohám kladu své triumfy. Ku Vašim nohám hlavu dr. Myslivce a líbám Vás při tom v duchu. V pondělí o půl třetí hodině odpolední přijďte ke stolu, neboť nevím, pojedu-li osobním v noci, či rychlíkem ráno. Spíš ráno rychlíkem. Líbá Vás Váš

Gryša.

Právě jsem svolil, aby dr. Myslivec byl po katolicku bit!“

Vyšlo v knize Václava Mengera Lidský profil Jaroslava Haška (přepis z 2. doplněného vydání z roku 1946).

Související odkazy:
Existence č. 1/2023: Anarchista Hašek
Hašek 2022
Pan Gloatz, bojovník za práva lidu
Klínový nápis
Povídka o hodném švédském vojákovi
Jak jsme se s panem katechetou starali o pokřtění malých černochů v Africe
Rodná obec…
S Bohem počni každé dílo…
Frantíkův 1. máj
Prvomájový Hašek
Při posledním fejetonu…
Jaroslav Hašek: Všivá historie
Milá zpráva proběhla…
Přítel Jiří Mahen a Josef Mach
Povídka o černém býkovci

Už máte knihu anarchistických povídek Jaroslava Haška Všivá historie?

6.10.2023 Václav Menger

Osobnosti