Report z přednášky aktivistů Zóny solidarity

Na webu Anarchistické federace jsme v minulosti informovali o iniciativě Zóna solidarity, poprvé poté co vznikla v roce 2022 (ZDE), a pak v rámci letošního Mezinárodního týdne solidarity s anarchistickými vězni (ZDE). Zároveň od jejího vzniku sledujeme její činnost, která se zaměřuje na podporu protiválečných vězňů v Rusku, a to zejména těch, kteří vystoupily proti Putinovu válečnému šílenství radikálními činy, jako jsou například zápalné útoky na odvodní kanceláře, poškozování válečné infrastruktury a propagandy apod. Proto jsme také byli mile překvapeni, když jsme se dozvěděli, že se v pátek 27. října uskuteční beseda s aktivisty Zóny solidarity, a to v Praze v Knihovně Václava Havla. Jde sice o místo sponzorované pochybným miliardářem Bakalou, ale i tak jsme tam nemohli chybět.

Přednáškový prostor knihovny byl útulný a k milému překvapení organizátorů se záhy naplnil asi 70 lidmi, kteří si přišli, stejně jako my, poslechnout slova Ivana Astašina a Anji Kurbatové. Nešlo o pro nás neznáme osoby. Mimo to, že pocházejí z anarchistického prostředí, jsme letos v březnu zveřejnili překlad rozhovoru s Ivanem nazvaný „Vězení není konec, je třeba jít dál“ a dva dny před přednáškou zveřejnil A2larm rozhovor s Anjou. V hledišti bylo i nemálo posluchaček a posluchačů z Ruska, což bylo poznat zejména během závěrečné diskuse.

Dramaturg Knihovny Jáchym Topol představil přednášející a přiznal, že příliš často lidi z Ruska nehostí. Dál do programu nezasahoval a spolu s ostatními napjatě naslouchal. Role překladatelky se ujala a skvěle ji zvládla Edita Jiráková.

Anja začala tím, že se vrátila do let 2011–12, kdy v Rusku probíhaly protesty a začalo utahování šroubů, aby představila kontext toho, co se děje dnes. Tehdy se začaly měnit zákony např. ohledně identity spolků, ať již formálních či neformálních, shromažďovacího práva či „terorismu“ a „extremismu“. To vedlo k tlaku na společenské organizace a vyhoření aktivistů. Přijetí zákona o „zahraničních agentech“ znamenalo omezení organizování a možnosti k něčemu se připojit. Díky dědictví těchto legislativních změn jsou všichni, které Zóna solidarity podporuje, stíháni za terorismus, i když jde nanejvýš o poškození cizí věci či tzv. vandalismus. Protiteroristická legislativa v praxi znamenala značné rozšíření aktivit, které pod ni lze zařadit.

Invaze na Ukrajinu tak zastihla ruskou společnost ve značně oslabené kondici a navíc stát dokázal jasně demonstrovat, že za jakékoli protesty hrozí stíhání. Navíc zapůsobil dozvuk covidového období, kdy bylo zakázáno veškeré shromažďování. Zatýkalo se i za individuální poklidné protesty. Projevila se také nekoordinovanost těch, co vyšli do ulic. V březnu 2022 došlo k dalším legislativním změnám s tresty za „diskreditaci ruské armády“. Když si lidé uvědomili, že finanční sankce vlastně sponzorují systém, projevila se frustrace a lidé zmizeli z ulic. Dále se objevovaly jen individuální akce, nikoli však pokojné, nýbrž už militantní. Na jaře 2022 si skupina aktivistů uvědomila, že neexistují žádné lidskoprávní organizace, které by poskytovaly pomoc radikálním protestujícím.

Ivan pak navázal tím, že připomněl některé konkrétní případy a na nich ilustroval aktivity, kterým se nově vzniklá iniciativa Zóna solidarity začala věnovat, jako je zjišťování informací o zadržených a jejich kauzách, rozhodování, zda podpořit konkrétní lidi, a následně další zjišťování detailů a organizace právní a další pomoci. Promluvil také o praxi únosů emigrantů z Kyrgyzstánu, problému získat azyl v Evropě, pokud nemůžete zdokumentovat vaše pronásledování v Rusku, o mučení zadržených. Anja navázala popisem postupu jednání se stíhanými, kdy se snaží zjistit jejich motivaci a získat souhlas s šířením informací o jejich případu. Podmínkou pro poskytnutí podpory je, že stíhaný nezaujímá diskriminační postoje k jiným lidem. Díky aktivitě Zóny solidarity začaly některé lidskoprávní organizace uznávat radikální odpůrce války coby politické vězně. Anja zdůraznila, že ale existují i další skupiny, které například umožňují návrat lidem uneseným do Ruska nebo zastupují muže, kteří z důvodu svědomí odmítají bojovat na Ukrajině. V závěru přednášky představil Ivan některé statistiky – v Rusku došlo k minimálně 300 radikálních protiválečných aktů, více než 150 osob je ve vazbě… Zóna solidarity je ale malý kolektiv o zhruba deseti lidech, který momentálně poskytuje podporu 16 stíhaným, což je maximum jeho kapacity.

Po přednášce následovala diskuse a o otázky opravdu nebyla nouze. Padaly dotazy na politický význam radikálních protiválečných akcí, na způsoby pomoci Zóně solidarity, na hodnotící kritéria pro podporu stíhaných, na jejich sociální status, na zájem tajných služeb o aktivisty Zóny, na scénáře vývoje, na mučení zadržených, na podmínky ve věznicích či na mimosoudní represe. Dotazovaní odpovídali velmi věcně a mimo jiné vyjádřili naději, že se Ukrajině podaří vytlačit invazi.

Debata překročila vymezený čas a po jejím skončení byl ještě prostor na neformální diskuse, čehož mnozí využili, včetně nás. Hovořili jsme s Anjou například o možnostech zorganizovat další besedy či o potřebě síťování v rámci střední a východní Evropy za účelem podpory odporu vůči invazi a koordinace solidarity. Kdo měl zájem, mohl podpořit Zónu solidarity příspěvkem či nákupem z nabídky jejich merche, který se skládal z triček, mikin, šál, odznaků a samolepek.

1.11.2023 -jk-

Represe Akce Samospráva