Filtry:
Akce
Ze světa
Z domova
Protesty
(další)
- Kultura
- Represe
- Publikace
- Válka
- Antifašismus
- Squatting
- Teorie
- Historie
- Osobnosti
- Práce
- AF/IFA
- Ekologie
- Samospráva
- Rasismus
- Recenze
- Gender
- DIY
- Ekonomika
- Volby

Anarchisté a válka na Ukrajině (IV)

Další ze série odpovědí v rámci ankety časopisu Kontradikce věnované rozkolu v anarchistickém hnutí ohledně války na Ukrajině

Akademický časopis Kontradikce připravil anketu na téma „Anarchisté a válka na Ukrajině“, kterou najdete v angličtině ZDE a v níž se zabývá tím, jak tato válka rozdělila anarchistické hnutí. Autoři ankety položili v létě a na začátku podzimu 2023 vybraným aktivistům, teoretikům, badatelům v oblasti anarchismu a výzkumníkům anarchistických hnutí následující otázky: Co jsme se dozvěděli z reakcí ukrajinských, ruských, běloruských a mezinárodních anarchistických hnutí? Víme nyní něco, co jsme dříve nevěděli? Mají rozdíly mezi anarchisty hluboce zakořeněné příčiny? Budou tyto rozdíly přetrvávat a mít dlouhodobé důsledky? Změnila válka prvky anarchistického pohledu? Rozhodli jsme se několik zajímavých odpovědí přeložit. Následuje překlad odpovědi Anatolije Dubovika, ukrajinského anarchisty z Dnipra, člena Asociace anarchistických hnutí v letech 1990–1994 a Revoluční konfederace anarchistů-syndikalistů Nestora Machna v letech 1994–2014. Od počátku ruské agrese proti Ukrajině (2014) se aktivně angažuje na obranu Ukrajiny. Na našich stránkách jsme již dříve zveřejnili rozhovor s ním a jeho text o novodobé historii ukrajinského anarchismu.

* * *

Už téměř 10 let probíhá největší a nejkrvavější válka v Evropě za posledních více než 70 let. Pro mě osobně reakce na dění ze strany anarchistů mimo Ukrajinu jen potvrdila smutné závěry, ke kterým jsme s kamarády dospěli už dávno: anarchistické hnutí nejenže je v krizi, nejenže nemá vážnou moc a vliv ve společnosti, ale ani se z tohoto stavu nemůže a nechce dostat. Jediný seriózní pokus, o kterém vím, analyzovat současné dění a formulovat závěry – zdánlivě zřejmé závěry! – učinila česká Anarchistická federace. Ostatní anarchistické organizace nebyly schopny ani toho. (Mluvíme konkrétně o organizacích, nikoli o jednotlivcích nebo neformálních skupinách přátel v rámci organizací). Pro mnoho anarchistů zůstává anarchismus a anarchistická akce, stejně jako tomu bylo před 10–20 lety, bojem za práva té či oné „menšiny“, filantropickým hnutím na pomoc bezdomovcům, frakcí v rámci ekologického či vegetariánského hnutí a tak dále – čímkoli, jen ne revolučním hnutím za změnu společnosti na principech svobody a solidarity.

Omlouvám se za banalitu: nejsme demokraté a naším cílem není zlepšení státu demokratickými (nebo jakýmikoli jinými) metodami, ale odstranění jakéhokoli státu. Zároveň je zřejmé, že míra svobody – nebo, chcete-li, výchozí podmínky pro realizaci našeho programu – se liší stát od státu. My, kteří jsme anarchistickou činnost zahájili v SSSR (nebo v zemích východní Evropy podřízených SSSR), to dobře víme z vlastní zkušenosti. Existují státy, ve kterých máme my anarchisté možnost legálně šířit své myšlenky (jiná otázka je, jak tuto možnost využijeme). Existují státy, v nichž je samotné anarchistické přesvědčení trestáno vězením. A existují státy, v nichž je trestáno smrtí.

Když autoritářský fašistický stát zaútočí na demokratický stát, je třeba bránit ten druhý. Přinejmenším v zájmu sebezáchovy.

Když autoritářské, prakticky fašistické moderní Rusko útočí na relativně demokratickou Ukrajinu s cílem zničit ji a její obyvatele – a už ji ničí (masovými popravami na okupovaných územích, totálním bombardováním frontových měst, neustálými raketovými útoky na civilní objekty v týlu) –, je třeba bránit relativní svobodu, která zde existuje a kterou chce Rusko rozbít a nahradit fašistickým „ruským světem“.

Ukrajinští anarchisté a anarchistky se museli stát dočasnými, situačními spojenci ukrajinského státu – proti společnému nepříteli.

Paradox? Ano. Stejný jako Machnovo spojenectví s bolševiky proti bílé reakci. Nebo spojenectví FAI-CNT se španělským státem proti Frankovi. Nebo spojenectví španělských, francouzských, polských a dalších anarchistů s různými vládami proti Hitlerovi.

Překvapivě to musíme vysvětlovat mnoha anarchistům mimo Ukrajinu.

Překvapivě se zdá, že nikde na světě se anarchisté nepokusili přemýšlet: co by jejich skupiny a organizace měly dělat, kdyby v jejich zemi začalo něco podobného jako válka na Ukrajině?

Něco nového? Nyní vím v praxi to, co jsem dříve věděl jen teoreticky – a co jsem uvedl výše. Jsou situace, kdy se anarchisté musí spojit i se státem proti horšímu společnému nepříteli. Z toho se člověk nemůže radovat, je to nepříjemné, ale může to být nevyhnutelné. Hlavní je nezapomenout, kdo jsme a co chceme.

Pro mě a mé kamarády válka na našem anarchistickém přesvědčení nic nezměnila. Všechny prvky našeho světonázoru zůstaly nedotčené.

Je pro mě obtížné vyjádřit se k otázce neshod mezi anarchisty ohledně probíhající války. Mezi ukrajinskými anarchisty a anarchistkami žádné neshody nejsou. Neshody se odehrávají někde venku, daleko. Vyvolávají v nás mrzutost a dokonce podráždění („Proč ti lidé nechápou tak jednoduché a samozřejmé věci?!“), ale také nečekanou úlevu: žádné takové neshody nemáme, jsme jednotní v uznání nutnosti sebeobrany, v uznání nutnosti bránit náš lid.

Neshody mezi anarchisty samozřejmě zůstanou. Jako historik anarchistického hnutí vím, že neshody mezi anarchisty existovaly vždy. Jako praktický účastník anarchistického hnutí doufám, že tyto neshody povedou k rozdělení.

V krátkodobém horizontu půjde o rozdělení na ty, kteří uznávají potřebu chránit lidi před imperialistickou fašistickou agresí, a dojemný konglomerát pacifistů, abstraktních antimilitaristů a prostě velkých fanoušků všeho, co má nálepku „Made in Russia“.

V dlouhodobém horizontu půjde o obnovu ideologického, organizovaného, sociálně aktivního třídního anarchismu – který se zbaví balastu „lifestylových anarchistů“ a, nazvěme je tak, „anarchistů jedné myšlenky“ (bojujících jen za práva zvířat či feminismus, legalizaci marihuany nebo manželství osob stejného pohlaví, „anarchopunks“ a tak dále).