Boj za práva žen nejde oddělit od boje proti fašismu a imperialismu. Přinášíme vzkazy žen, které těmto hrozbám vzdorují na Ukrajině.

Dne 8. března, tedy na Mezinárodní den žen, zveřejnily Kolektivy solidarity vzkazy několika žen, které se na Ukrajině intenzivně věnují boji proti ruské invazi.

* * *

Již potřetí jsme nuceny slavit MDŽ uprostřed války, kdy je náš boj těžší než kdy jindy.

O konzervativní povaze ruského režimu není pochyb. Kamkoli ruská vojska přijdou, tam není místo pro rovnost pohlaví ani pro LGBT+ komunitu. Není tam místo ani pro život jako takový. Proto jsme musely pouliční boj proti nějakému dalšímu hloupému zákonu nahradit bojem proti agresorovi. Černo-fialové vlajky 8. března a transparenty jsme musely nahradit helmami a maskovacím oblečením.

Desítky tisíc žen vstoupily do ozbrojených sil Ukrajiny. Denně riskují své životy při evakuaci raněných, ničí nepřátelskou techniku pomocí dronů a udržují ukrajinské pozice. Svým mimořádným úsilím každý den mění naši společnost. Podkopávají tradiční genderové role a boří stereotypy. Mnohé z nich jsou naše soudružky, feministky a antiautoritářské aktivistky.

Mnoho feministických organizací přešlo na dobrovolnickou činnost. Podporují bojovnice a pomáhají ženám v předních liniích. A my jsme hrdé na to, že s takovými organizacemi spolupracujeme.

Nemůžeme nezmínit ženy v týlu, na nichž ležela hlavní tíha péče o děti a staré lidi. Jsou často zatížené zkušeností s emigrací. Po návratu na Ukrajinu se ženy ujímají obnovy zničených budov a obnovy života ve válkou postižených regionech. Ženy a matky se také starají o raněné. Uznání této práce a její důstojná podpora by měly být pro ukrajinskou společnost prioritou.

Naneštěstí i na Ukrajině jsou silné konzervativní tendence. Krajně pravicové síly se pravidelně snaží znehodnotit přínos žen v boji proti okupantům. Rády bychom proto znovu daly slovo našim bojovnicím a dobrovolnicím a vyzvaly vás, abyste o nich šířili informace. Vždyť náš boj je bojem za svobodu a rovnost, ne proti jednomu diktátorovi kvůli jinému!

* * *

Kafa

Ahoj! Gratuluji všem k Mezinárodnímu dni žen. Já a mé soudružky jsme se účastnily Pochodů žen a dalších protestních/solidárních akcí už léta před invazí. Byl to náš způsob boje a politického vyjádření. Dnes já a mnoho dalších aktivistek a anarchistek bojujeme a dobrovolně se zapojujeme. Je to pro nás velká čest a velká radost, protože je nám jasné, že se účastníme osvobozeneckého boje. Těžké časy vyžadují odhodlání a solidaritu. A to je to, na čem stavíme. Musíme pokračovat ve vzájemné podpoře a také si pamatovat: pokud nebudeme za svá práva bojovat my, nebude bojovat nikdo. Děkuji všem, které se zapojují do boje. Děkuji všem, které zůstávají věrné svým zásadám bez ohledu na cokoli.

Ksenia

Osmý březen, kolik příjemných vzpomínek mám spojeno s tímto datem. Nejsou to vzpomínky na květiny a dárky, ale na politickou interakci, na boj za spravedlnost a rovnost, za lepší budoucnost. Lepší budoucnost… Obávám se, že dnes se pocit budoucnosti, možnost plánovat, snít a stanovovat si cíle stále více mění v privilegium nedostupné pro část ukrajinské společnosti. Budovy s ženami, dětmi a starými lidmi padají pod nálety bomb, raket a dronů Šahed. Na frontě už dva roky vojáci procházejí morálním i fyzickým peklem, a to každý den. Statisíce uprchlíků, desetitisíce mrtvých a ještě více zničených životů rodin, blízkých a přátel, kterým válka vzala milovanou osobu, domov, město, budoucnost.

Máte pocit, jako by z vás vysávali život, a abyste zůstaly silné, výkonné, pracovaly a angažovaly se v aktivismu, vzdáváte se života, a vlastně to, co z něj zůstává, je jen skořápka, rámec vůle a síly, za nímž je však prázdnota.

To vše je velmi těžké.

Nevím, co se stane v budoucnu, a nebudu hádat, ale jsem svědkem přítomnosti. Jsem svědkem událostí, které by se zdály neskutečné pro situaci, v níž se nacházíme, ale díky vzájemné pomoci pokračujeme v záchraně životů. A to nejsou jen slova. To je realita. Malé či velké věci mění běh dějin. Je radost tyto věci sledovat a účastnit se jich. Je to cesta, po které jdu ráda, protože po ní člověk nechodí sám, ale se skvělými lidmi a dělá poctivé a správné věci. A nezáleží na tom, co čeká na jejím konci.

Buďme spolu, buďme solidární a buďme k sobě upřímní.

A budoucnost bude.

Vlaštovka

Ahoj! S každým rokem války je stále těžší pronášet vítězné projevy. Tato temná doba nemá konce, stále je před námi tolik výzev, na které musí odpovědět jak společnost coby celek, tak každý člověk. Zde tyto výzvy musí přijmout všichni bez výjimky.

Chtěla bych nám popřát, abychom neztrácely naději, abychom našly sílu k velmi dlouhému boji, a samozřejmě, abychom přežily.

A našim zahraničním bratrům a sestrám přeji, aby si zachovali rozvahu a jasnou mysl. (Myslím, že by to bohatě stačilo k pochopení všeho ostatního a ke správnému rozhodování).

Drony a náboje místo květin!

S láskou a solidaritou,
Vlaštovka

Medička

Patřila jsem k lidem, kteří věřili, že existuje velká šance vyřešit konflikt v Donbasu diplomatickou cestou. Jinými slovy, dohodnout se s Ruskem. Proto když začala invaze, nebyla jsem na ni vůbec připravena.

I ony události, které předcházely 24. únoru 2022, sice změnily postoj k možným variantám vývoje války, ale nezpůsobily takovou hrůzu a zvrat reality, k jakému došlo onoho rána. Tehdy do armády vstoupilo mnoho kamarádů a kamarádek, za což jsem jim velmi vděčná. Nová realita znamená, že kromě toho, že mají prostřednictvím dobrovolnictví pomoc, dříve či později budou muset být nahrazeny/i, protože se unaví, zraní nebo zemřou. Protože pokud ruský imperialismus nabyl podoby pokusu o ovládnutí Ukrajiny, pak to bude na dlouho. Začala jsem se připravovat: mezi prací, dobrovolnictvím a snahou odpočívat jsem se naučila řídit auto, chodila jsem do TacMedu, na kurzy pro operátory bezpilotních letounů. Následně jsem začala vyplňovat přihlášky do různých brigád. Dostalo se mi spousty odmítnutí. Ženy jsou na bojové pozice přijímány neochotně a já jsem neviděla smysl v tom, jít na papírové pozice. Chápala jsem, že mnozí jsou mobilizováni proti své vůli, takže je lepší nechat tyto pozice těm, kteří nejsou připraveni jít do bojové zóny. Nakonec jsem dostala zajímavou pozvánku a učinila konečné rozhodnutí. A teď obdivuji krajinu Donbasu.

Vím, že je to pro ženy v armádě obecně velmi obtížné, ale do značné míry záleží na počtu těchto žen – jak v armádě obecně, tak v konkrétní jednotce. Spolu se mnou slouží několik dalších žen a společně řešíme každodenní problémy i nedostatečné zajištění uniformy a už se nám podařilo ochránit kolegyni před obtěžováním (v rámci statutu, ale jsme připraveny jít i mimo něj, kdyby něco). Žádná z mých kamarádek se neúčastnila feministického aktivismu, ale co může být v dnešní době emancipačnějšího než to, že zdravotní sestra vytáhne svůj ještě sovětský červený vojenský průkaz a přijde se hlásit? Co může být revolučnějšího než vstoupit do armády, abyste se vrátily do svého města, kde jste si postavili dům a pak vám ho okupanti vzali? Pro mě je boj proti Rusku bojem za práva žen. Teď se rozhoduje o tom, zda bude mít ukrajinské feministické hnutí šanci na existenci. Bude bojovat za nová a nová práva a možnosti pro ženy, pokud bude Ukrajina svobodná a nebude okupanty vymazána z povrchu zemského. Jako levicová feministka bych dala přednost první variantě, a proto jsem v armádě.

Samozřejmě čelím spoustě otázek typu „Proč to děláš? Měla by sis místo toho pořídit dítě“, čelím sexistickým vtipům a předsudkům některých velitelů. Ale věděla jsem, že to tak bude. Osobně jsem za těch osm let vojny neudělala nic pro zlepšení situace žen v armádě, takže zatnu zuby a kopnu do toho kamene. V zásadě to nikdy nebylo jinak. Společenské změny se nedějí samy od sebe. Ani Rusko, ani patriarchát nezmizí bez tvrdé, všední a často nudné práce, kterou dělám.

Zdroj:
https://www.solidaritycollectives.org/2024/03/feministki-ukrayinskogo-ruhu-sprotivu/

16.3.2024 Zahraniční sekretariát AF

Gender Ze světa Válka