Nekrolog francouzského militantního antifašisty a bubeníka kapely Brigada Flores Magon

Lovec nácků, Red Warrior, bývalý federální tajemník CNT a bubeník kapely Brigada Flores Magon Julien Terzics (1968–2024) byl 11. července uložen k poslednímu odpočinku na hřbitově Père-Lachaise v Paříži.

Julienův boj proti fašismu, který zahájil někdy ve svých dvanácti letech na pozadí pařížské punkové scény, byl vskutku celoživotní. Ještě před svou smrtí se stal mytickou postavou – jednotlivé fáze jeho života a činnosti odrážejí mnohé z různých oblastí antifašistických aktivit ve Francii, od násilných pouličních konfrontací přes budování antifašistických sítí až po fyzické prostory, jako je slavný bar Saint Sauveur.

Jak vyprávěl v rozhovoru z roku 2015, nebyl jeho antifašismus zpočátku vědomě politický. Při konfrontaci nazi skinheadů s punkovou scénou vycházelo jeho počáteční organizování spíše ze sebeobrany než z nějaké ideologie. „Pokud jsi byl nějaký obyčejný bílý Francouz, nebyl trendy a neměl o ničem potuchy, mohl jsi během 80. let přejít přes Parc de Luxembourg, aniž by sis uvědomil, co se tam děje, i když to tam v tu chvíli bylo hnízdo fašistických skinheadů,“ vzpomínal. „Na druhou stranu, pokud jsi patřil k jednomu z těch kmenů v subkultuře, věř mi, že přecházet tamtudy nebylo to pravé ořechové… Na začátku jsme si prostě uvědomili, že když je nás víc, jsme méně zranitelní.“

Red Warriors (Rudí válečníci), jak si říkali, svůj název neodvozovali od ideologické linie, ale od toho, že to, co fašisté zřejmě nejvíc nenáviděli, byli komunisté, vysvětloval Julien. Ať už si však byli vědomi skryté ideologie nebo ne, svých tvrdě vybojovaných cílů dosáhli. Sjednoceni ve své ochotě utkat se s fašisty na jejich domácí půdě se Red Warriors a podobné skupiny počátkem 90. let postaraly o to, aby v Paříži neexistovala žádná pevnost, kde by se mohli fašističtí skinheadi v plné síle shromáždit. Fašismus v žádném případě nezmizel, Rudí válečníci však nazi skinheadům předali jasný vzkaz, a to, „že se pro ně stalo fyzicky příliš nebezpečným chodit po městě“.

Poté, co se Julien v roce 1994 připojil k anarchosyndikalistickému svazu CNT ve Francii, věnoval se patnáct let naplno aktivistické práci a zároveň inspiroval další generace antifašistů*ek. V tomto období se také odráží vědomá politizace jeho činnosti a rostoucí pochopení důvodů, proč se fašismus, proti němuž bojoval, objevil.

Kromě antifašismu a CNT se Julien během svého života zapojil do ohromujícího množství projektů. V roce 1997 se stal bubeníkem skupiny Brigada Flores Magon, která koncertovala po celé Evropě. Kromě toho Julien otevřel dva bary, Saint-Saveur a později TDTF, přičemž oba fungovaly tak samosprávně, jak jen to bylo podle francouzského právního systému možné. Julien byl aktivní až do své smrti v 55 letech, vedl motocyklový klub a opravnu v Avignonu s názvem Black Block MC.

Boj proti fašismu může dnes vypadat jinak než akce Juliena Terzicse a „lovců nácků“ v 80. a 90. letech. Nejsme však od tohoto období tak daleko. Sám Julien v již zmíněném rozhovoru poukazuje na rozdíly v „terénu“ dnešního antifašistického boje, od pouličních rvaček k sociálním médiím a „boji idejí“. Ale zatímco tvář fašismu se změnila, kořeny jeho idejí nikoli. Julienův život je svědectvím jak o tom, jaký dopad může mít aktivita jednoho člověka, tak o tom, jak mělký by tento dopad byl bez budování hnutí, které by stálo za ním. Jeho slovy: „Buď se z toho dostaneme všichni společně, nebo se z toho nedostaneme vůbec.“

Zdroj:
https://freedomnews.org.uk/2024/07/17/julien-terzics-rest-in-power/

23.7.2024 Gabriel Fonten

Ze světa Osobnosti