U příležitosti letošního 100. výročí narození anarchisty Colina Warda přinášíme překlad jeho úvodního článku z 35. čísla časopisu ANARCHY.

Slovo anarchie znamená „bez vlády“ a anarchismus jako sociální teorie znamená snahu zajistit sociální a osobní potřeby zdola nahoru, nikoliv od vlády nebo jiné autority směrem dolů, nebo pro něčí zisk. Znamená rozšíření myšlenky dobrovolných sdružení a autonomních skupin na celou oblast lidského konání.

Anarchisté*ky mají zvláštní potíže při formulování přístupu k otázkám, jako je bydlení, v němž je iniciativa tak moc v rukou lidí s politickou, finanční a ekonomickou mocí a tak málo v rukou lidí, kteří nic z toho nemají, ale pouze potřebují střechu nad hlavou. Starší generace anarchistů*ek, která zastává militantní a revoluční přístup, by poukázala na to, že problém bydlení je trvalým rysem moderní společnosti, který může odstranit pouze revoluce. Bezpochyby mělx pravdu; problém s bydlením máme dodnes a onx se své revoluce nedočkalx. Avšak protože dnes obhajujeme anarchismus jako přístup, a ne pouze jako hypotetický cíl, musíme se poohlédnout po těch oblastech, v nichž lze dnes uplatnit prostředky, které jsou v souladu s anarchistickými cíli. A potíže s hledáním příkladů jsou měřítkem toho, jak se tak životně důležitá a základní lidská potřeba, jako je bydlení, vymyká z okruhu věcí, které si obyčejní lidé mohou zajistit sami. Dokonce i takové úvěrové organizace, jako jsou stavební spořitelny, které byly původně založeny na počátku 19. století coby orgány vzájemné pomoci dělnické třídy, se staly rozsáhlými organizacemi poskytujícími finanční půjčky, na které většina pracujících nedosáhne, protože není dostatečně úvěruschopná. Ray Gosling nedávno v časopise New Society upozornil, že dokonce i od doby těsně před válkou se okruh lidí schopných využívat stavební spořitelny „posunul o třídu výš“.

Před rokem jsme se v ANARCHY č. 23 pokusilx o přehled možností lidové intervence v oblasti bydlení, když jsme se zabývali možnostmi bytových družstev, včetně družstev pro samovýstavbu, a přiblížilx jsme nejvýznamnější příklad přímé akce za bydlení – „squatterské hnutí“ bezprostředně po poslední válce.

V tomto čísle je popsán další aspekt lidové přímé akce za domy, a to díky materiálu, který v Jižní Americe shromáždil John Turner a který tvořil nedávné zvláštní číslo časopisu Architectural Design, z něhož přetiskujeme případovou historii Williama Mangina, která je zajímavá jednak z lidského hlediska a také ilustruje podobný vzorec vývoje jako předchozí příklady. John Turner tvrdí, že peruánské squatterské osady neboli barriadas „zdaleka nepředstavují problém, ale jsou ve skutečnosti jediným možným řešením problému rychlé urbanizace“, a Architectural Design k tomu poznamenává:

„Přestože 350 000 lidí, kteří obývají barriadas v Limě, žije mimo zákon, protože nemají žádný právní nárok na pozemek, na kterém se usadilx, jejich odhodlání zůstat jim získalo toleranci veřejných orgánů, které nyní prostřednictvím Junta Nacional de la Vivienda přidělují pomoc, zpočátku experimentální, ale později systematičtější, trvalejším komunitám.“

Jedná se o stejnou posloupnost iniciativy, konsolidace, úspěchu a oficiální akce, kterou jsme zaznamenalx ve všech předchozích příkladech přímé akce aplikované na problém bydlení v nerevoluční situaci. (Čtenář článku Williama Mangina si všimne, že stavitelé barriadas v Limě se v žádném případě nepovažují za revolucionáře.)

Od té doby, co vyšel článek „Jaká je naděje bytových družstev“ v ANARCHY č. 23, se v hnutí za bytová družstva událo jen málo, aby se stala realizovatelnou nabídkou pro lidi s průměrnými příjmy. Vláda slibuje další půjčky, ale ne za takové úrokové sazby, které by snížily náklady. (V této souvislosti viz diskusi v tomto čísle o bydlení na místní úrovni ze dvou pohledů, které se oba hlásí k anarchismu).

Zcela odlišný přístup k otázce bydlení předkládá v tomto čísle Teddy Gold. I kdybychom všichni mohlx dostat domy, je standardizované řešení v podobě rodinného domu nebo bytu tím typem bydlení, které skutečně chceme? Vede kampaň za založení bytového družstva, které by stavělo jednotky pro více rodin, a to z důvodů, které uvádí ve svém článku. Od otázky bydlení se tak dostáváme k otázce rodiny: je statisticky standardizovaná rodina tím druhem společenství, do kterého skutečně chceme patřit? Kolik znáte šťastných rodin?

Zprávou roku v oblasti bydlení však nepochybně bylo odhalení vyděračského pronajímatelství známého jako rachmanismus, které se stalo „zprávou“ jen proto, že zesnulý pan Rachman měl společnou milenku s lidmi, jichž se týkal skandál Profumo. Nájemníci zjišťují, že v jednotě je síla. Článek v listu The Spectator popisuje vznik Sdružení nájemníků v ulici St Stephen’s:

„Bylo samozřejmě obtížné přesvědčit nájemníky, aby riskovalx, že se obrátí na soud a vystaví se hněvu svých pronajímatelů, i když jejich nájemné bylo hrubě nespravedlivé. Nicméně čtrnáct z nich se protlačilo přes hrůzy z odvety až k úspěchu. Snížení nájemného se pohybovalo od jedné třetiny do dvou třetin.

Nebylo to úplně bezkrevné vítězství: nájemníkům vyhrožovali zástupci pronajímatelů ještě předtím, než se obrátilx na tribunál (jednoho nájemníka navštívili dva muži s vlčákem), a vyhrožovali jim i po snížení nájemného (jednoho z nich napadli čtyři muži s prázdnými lahvemi a odešel se zlomeným zápěstím a odřeninami).

Avšak kromě individuálních zisků vůči špatným pronajímatelům a občasných zásahů do úřední samolibosti („Všichni víme, jaké hrozné věci se dějí. Je na lidech, aby šlx na policii. My jako městská rada nemůžeme vůbec nic dělat.“) samotný vznik skupiny lidí – bílých i barevných bez rozdílu – s jasným cílem zlepšit své životní podmínky přinutil pronajímatele našlapovat opatrněji, úřady sundat klapky z očí a samotné nájemníky uvědomit si, že nejsou tak bezmocní, jak se kdysi domnívali.“

Později přišlo vystěhování paní Cobbové, při němž se policie opravdu vyznamenala, a vznik dalších sdružení nájemníků v jiných čtvrtích. Colin MacInnes k tomu poznamenal, že „přímá akce, jakou si osvojila sdružení nájemníků, možná nesouvisí s nedávným výrazným vzestupem anarchismu mezi mladými lidmi, odráží ale jeho taktiku, když už ne jeho vědomou filozofii“.

Možná je to optimistické, ale k prolomení patové situace v oblasti bydlení se musí něco stát, něco, co přesahuje spoléhání na sliby politiků připravujících se na letošní parlamentní volby.

Zdroj:
https://theanarchistlibrary.org/library/colin-ward-house-and-home
Původně publikováno v časopise ANARCHY č. 35 na téma „Dům a domov“, který vyšel v lednu 1964

23.9.2024 Colin Ward

Squatting