Rozhovor s Malcolmem Archibaldem, zakladatelem edmontonského anarchistického nakladatelství

Vydavatelství Black Cat Press (BCP) v kanadském Edmontonu sloužilo posledních pět dekád jako místní centrum radikální komunity a významné vydavatelství anarchistických materiálů. V průběhu let vydalo BCP mnoho významných titulů, včetně prvního anglického překladu sebraných spisů ukrajinského anarchisty Nestora Machna v pěti svazcích. Mezi další význačná díla BCP patří The Dossier of Subject No. 1218, přeložené vzpomínky bulharského anarchisty Alexandra Nakova (Nakladatelství AF z nich cituje v knize Bezvlastie. Z historie anarchistického hnutí v Bulharsku); The Russian Anarchist Movement in North America od Lazara Lipotkina, dosud nepublikovaný rukopis uložený v Mezinárodním institutu sociálních dějin v Amsterdamu; a Kronštadtský deník, výběr původních deníkových záznamů Alexandra Berkmana z roku 1921.

Mezi přetisky klasických děl autorů, jako jsou Kropotkin, Bakunin a William Morris, BCP také vyzdvihuje práce anarchistických badatelů z celého světa, včetně knih Alexeje Ivanova Kropotkin a Kanada, Vadima Damiera Anarchosyndikalismus ve 20. století, Ronalda Tabora Tyranie teorie a Archibaldovy vlastní práce Atamanša: Příběh Marie Nikiforovny, anarchistické Johanky z Arku.

Žel nakladatelství Black Cat Press zavřelo své dveře v roce 2022, stalo se ekonomickou obětí pandemie covidu-19. Veškeré budoucí naděje na oživení tisku byly následně zmařeny v důsledku druhé tragédie. Dne 26. června 2024 brzy ráno zničil požár založený žháři zbývající vybavení a inventář BCP. Ztráta BCP je bolestná nejen na místní úrovni pro Edmonton, ale i na celostátní úrovni, neboť se jednalo o jedno z mála kanadských anarchistických vydavatelství. Sdílení pět desetiletí trvajícího příběhu BCP snad inspiruje další, aby následovali odkaz BCP a širší tradici malých anarchistických nakladatelství.

V říjnu 2024 se zakladatel BCP Malcolm Archibald posadil ke stolu s Freedom News, aby se zamyslel nad celoživotní vydavatelskou činností a nad svou letitou osobní cestou anarchismem.

* * *

V anarchistické komunitě se angažuješ již mnoho let. Můžeš nám říct něco o své minulosti a o tom, jak ses začal zajímat o anarchismus?

Když jsem vyrůstal v Halifaxu v Novém Skotsku v době studené války, neměl jsem možnost setkat se s anarchismem. Ani moje rodina neměla žádnou zálibu v levicové politice. Jedinou knihou o socialismu ve veřejné knihovně byly Dějiny socialistického myšlení od G. D. H. Colea, které jsem hltal. V roce 1958, když mi bylo 15 let, jsem se jako mládežnický delegát zúčastnil provinčního sjezdu CCF (Cooperative Commonwealth Federation). CCF v Novém Skotsku byla proletářská strana se silnou základnou v uhelných revírech. Poté jsem propadl levicové politice.

O anarchismus jsem se začal zajímat prostřednictvím četby knih o španělské občanské válce. Prvním skutečným anarchistou, kterého jsem potkal, byl Murray Bookchin na konferenci v Ann Arbor v roce 1969. Bookchin pochopil, že mnoho studentských radikálů*ek je prakticky anarchisty*kami, i když se nazývají marxisty*kami, a tak ve své propagandě zdůrazňoval Marxovy libertariánské prvky.

V jakých anarchistických organizacích/skupinách ses v průběhu let angažoval?

Jako postgraduální student na Illinoiské univerzitě v Champaign-Urbaně jsem byl členem redakce undergroundových novin, včetně anarchistického bulváru The Walrus. Později jsem pomáhal založit anarchistický časopis v Edmontonu s názvem News from Nowhere (vydávaný nakladatelstvím Black Cat Press). V Edmontonu jsme v 70. letech mělx pobočku Social-Revolutionary Anarchist Federation (SRAF), ale většina anarchistických aktivit se soustředila kolem IWW, Black Cat Press a Erewhon Books. Anarchisté*ky se také podíleli na vydávání novin Poundmaker (náklad 19 000 výtisků!) a Prairie Star. V roce 1979 vznikla Severoamerická anarchokomunistická federace (NAACF, později zjednodušená na ACF) a já jsem byl několik let aktivní ve dvou jejích pobočkách, ale nepodařilo se mi pro tuto organizaci v Edmontonu získat větší vliv.

Kdy jsi založil nakladatelství Black Cat Press a jak se postupem času vyvíjelo? O jaké klíčové momenty v jeho historii by ses rád podělil s našimi čtenáři?

Nakladatelství Black Cat Press začalo, když jsem si v roce 1972 koupil ofsetový tiskový stroj a foťák. Předchozí majitel se snažil s tímhle vybavením uživit a skončil v psychiatrické léčebně, což nebylo moc povzbudivé. BCP se stala „tiskárnou hnutí“ v Edmontonu, kterou využívaly téměř všechny levicové skupiny a kampaně. V roce 1979 se BCP stala neoficiální tiskárnou ACF a vytiskla pro tuto organizaci řadu letáků.

V letech 1989–2001 sdílelo BCP prostory s měsíčníkem Boyle McCauley News, který vycházel v centru Edmontonu a jehož zaměstnanci*kyně byli výhradně dobrovolnice*íci. Noviny se většinou snažily otiskovat pozitivní zprávy o komunitě, ale výjimkou byla problematika prostituce mladistvých, která byla strašlivou zhoubou, dokud jsme o ní nezačali otiskovat články a úřady konečně nezakročily.

V roce 1994 byla státní tiskárna, kde jsem pracoval, uzavřena a BCP začala pracovat na plný úvazek se třemi partnery, kteří byli současně propuštěni. Mezi naše zákazníky patřily sociální agentury v blízkosti našeho obchodu v centru Edmontonu a různé odbory. V roce 2003 jsem zakoupil perfektní knihvazačský stroj a mohl jsem začít tisknout knihy. Naší první knihou byla Kropotkinova Anarchistická morálka, což byl trvale oblíbený titul. Nakonec bylo vytištěno asi 30 titulů, které distribuovalo nakladatelství AK Press, nezávislá knihkupectví a distra na anarchistických knižních veletrzích.

Jak ses dostal k překládání ruskojazyčných radikálních a anarchistických textů?

Na univerzitě jsem studoval ruštinu a později jsem navštěvoval večerní kurzy němčiny, francouzštiny, ukrajinštiny a polštiny. O Nestoru Machnovi jsem se poprvé dozvěděl v 60. letech z knihy britského historika Davida Footmana. Nakonec jsem se ocitl v Edmontonu a ukázalo se, že v knihovně Albertské univerzity jsou čtyři knihy Nestora Machna, bibliografické rarity.

Neustále žasnu nad bohatstvím anarchistické tradice v ruském impériu a SSSR. Dlouhá léta byla jedinou přehledovou prací na toto téma kniha The Russian Anarchists (Ruští anarchisté*ky) od Paula Avriche, ale v poslední době vyšly dvě historické práce o Rusku a jedna o Ukrajině. Je měřítkem hloubky hnutí, že tyto historie jsou na sobě prakticky nezávislé a Avrichovi nevěnují téměř žádnou pozornost.

Moje první překladatelské práce z ruštiny byly články z fyziky, které nedávají mnoho prostoru pro originalitu. Při překládání historických textů většinu úsilí nevyžaduje vlastní překlad, ale rešerše jmen míst, osob apod. a příprava poznámek. Snažím se čtenáře vybavit mapkami, grafikou a rejstříky, které usnadňují porozumění textu.

Ačkoli se literárním textům zpravidla nevěnuji, přeložil jsem několik básní Nestora Machna. Ten v roce 1912 ve vězení napsal báseň s názvem Výzva. Při prohlídce jeho cely v roce 1914 byla tato báseň objevena, za což dostal týdenní trest na samotce. Během této samovazby složil další báseň, kterou sepsal, jakmile mu bylo umožněno vrátit se do běžné cely. Při další prohlídce však byla objevena druhá báseň (krvavější než ta první) a on opět skončil na samotce. Nebylo tedy snadné být anarchistickým básníkem.

Mezi tvoje hlavní příspěvky k anarchistickým studiím patří překlady ruských a ukrajinských primárních pramenů. Zejména jsi přeložil a vydal první anglické vydání třísvazkových pamětí Nestora Machna. Můžeš tento překladatelský projekt popsat?

Knihovna Albertské univerzity vlastní kopie Machnových pamětí, včetně francouzské a ruské verze prvního dílu. S překladem těchto pamětí jsem začal už v roce 1979, kdy BCP vydalo brožuru s názvem Moje návštěva v Kremlu, překlad dvou kapitol z druhého svazku. Tato brožura byla posléze vydána v mnoha dalších jazycích.

Většinu práce spojené s přípravou překladů Machnových děl představovalo bádání o osobách a místech, o nichž se zmiňuje. Snahou bylo poskytnout dostatek materiálu v podobě poznámek a map, aby bylo vyprávění pro čtenáře srozumitelné.

Nakladatelství Black Cat Press nedávno po padesáti letech ukončilo svou aktivitu. Ekonomické prostředí pro vydávání knih je obecně stále obtížnější a pro malé anarchistické tiskárny obzvlášť. Jaký máš názor na současné vyhlídky anarchistických nakladatelství a jaké změny by bylo třeba provést, aby se zachovala jejich dlouhodobá životaschopnost?

Většina anarchistických nakladatelství musí tisknout ve velkém nákladu a pak doufat, že se knihy budou prodávat po (doufejme) nepříliš dlouhou dobu. BCP předběhlo svou dobu, když použilo model tisku na vyžádání, kdy se zásoby udržovaly na nízké úrovni, aby se kapitál nevázal na zásoby, které se nehýbou. Vydavatelskou část společnosti BCP pandemie příliš nezasáhla, spíše utrpěl tisk zakázek, a to podnik položilo.

Jak se podle tebe měnil anarchismus (zejména v Kanadě) v průběhu dekád? V Kanadě se jen zřídkakdy objevilo organizované anarchistické hnutí ve srovnání s některými zeměmi v Evropě nebo se Spojenými státy. Proč tomu tak podle tebe je a vidíš nějakou naději na organizované kanadské hnutí v budoucnosti?

Když jsem se v 70. letech zapojil do anarchistického hnutí v Kanadě, všichni anarchisté*ky byli chudí a snažili se přežít v zaměstnání za minimální mzdu. Další generace na tom byla mnohem lépe a měla spoustu peněz na rozhazování. Nyní je současná generace opět chudá a nemá prostředky na to, aby něco dokázala. Ale myslím, že vyhlídky do budoucna jsou dobré, protože (a) stará levice (komunisté, trockisté, tj. brigáda písmenkové polévky) intelektuálně a morálně zkrachovala a (b) Nová demokratická strana (přinejmenším v Albertě) je ekologicky nezodpovědná. To ponechává na levici hodně prostoru pro anarchisty*ky, aby si vykolíkovali své území a přilákali do hnutí mladé lidi.

Malcolm Archibald na edmontonském anarchistickém knižním veletrhu, 2013

Zdroj:
https://freedomnews.org.uk/2024/10/31/interview-malcolm-archibald-of-black-cat-press/

10.11.2024 Sean Patterson

Ze světa Samospráva