aneb: ano, je to špatné, ne, nemusíme zoufat. – Margaret Killjoy k Trumpovu zvolení

Nemůžu vám říct, že je všechno v pořádku. Nemohu vám říct, že nepřicházejí těžké časy. Nemůžu vám ani říct, že těžké časy už nenastaly. Vždycky může být hůř. Zdá se, že to je v tomto vesmíru víceméně konstanta: vždycky může být hůř.

Jde ale o to, že vždycky může být i líp. Můžeme se zapříčinit o to, aby se věci zlepšily.

Možná největším problémem volebních let je to, jako bychom kolektivně zapomněli, že můžeme jednat i jinak než hlasováním. Zapomínáme, že naše činy mají přímý, měřitelný dopad na svět. Naše činy mimo volební místnosti dokonce ovlivňují výsledek voleb: jak upozornil CrimethInc, povstání, které vyvolala vražda George Floyda v roce 2020, mělo přímý a měřitelný dopad na to, že Trump v tom roce nevyhrál volby.

Povstání, které následovalo po vraždě George Floyda, však neusilovalo o zvolení Bidena, ale o zastavení rasistického policejního násilí. Umírněné reformy se vyhrávají tím, že se vznáší radikální požadavky. Pokud požadujete umírněné reformy, zpravidla nedostanete, no, nic.

Demokraté vsadili na udržení starého, umírajícího (mrtvého?) statu quo a stálo je to volby. Starý status quo je pryč. Abych citovala starý výrok Antonia Gramsciho: „Starý svět umírá a nový svět se snaží zrodit: nyní je čas monster.“

Pojďme porodit nový svět, který se chce narodit.

Jak?

Čekají nás těžké časy. V USA je na vzestupu fašismus, který pravděpodobně nahradí staré neoliberální kapitalistické impérium něčím ještě horším. Změna klimatu je nejen nevyhnutelná, ale už je tady. Klima bude stále nestabilnější, a to, bez ohledu na to, co uděláme, po zbytek našeho života a po zbytek života našich dětí.

Jsme v krizi.

Krize je příležitost. Rozhodně nechci oslavovat skutečnost, že jsme v krizi. Není to dobré. Poskytuje nám však určité příležitosti, které musíme využít. To, co uděláme v nadcházejících třech měsících, co uděláme v nadcházejícím roce, bude mít obrovský dopad na osud celého světa, lidí, kteří v něm žijí, a ekosystémů, které jsou protkány jeho povrchem. Vím, že to zní přehnaně, ale žijeme v přehnané době.

Možná nejhmatatelnější je, že to, co uděláme v příštích několika měsících a letech, ovlivní to, jak my sami zvládneme těžké časy, které nás čekají. Můj přítel terapeut mi neustále opakuje, že jednat s rozmyslem je hlavní způsob, jak se vyhnout traumatizaci z negativních zkušeností. Ať už vyhrajete, nebo prohrajete, už samotný akt boje vám pomůže v mozku zpracovat to, co se stalo.

Bojovat, abychom vyhráli, je jinými slovy správný krok bez ohledu na to, zda máme šanci vyhrát, nebo ne.

Ale náhodou si myslím, že je možné vyhrát. Myslím si, že můžeme udělat svět lepším místem. Myslím si, že můžeme přinejmenším omezit ty nejhorší excesy, které se nyní dějí. A také si myslím, že můžeme svět radikálně proměnit.

Jak? Podívejte, jsem jen jedna holka a nemůžu vám dát odpovědi. Tyto odpovědi musíme určit společně. Musíme kolektivně určit naši strategii a taktiku. Ale vím, že musíme vytvořit prostředky, kterými toto kolektivní určení provedeme. Kdybych měla na základě svých zkušeností (asi 20 let v anarchistickém organizování a práci na plný úvazek, kdy se učím a vyučuji o minulých sociálních hnutích) vyplivnout nějaké návrhy, tak mám tyto:

• Věci se neudělají, pokud je neorganizujete, aby se udělaly. Teď není vhodná chvíle spoléhat se pouze na kliky, skupiny přátel nebo subkultury. Nyní je čas založit organizace podobně smýšlejících lidí nebo se k nim připojit, organizace, v nichž si můžete společně stanovit cíle a taktiku, jak se k těmto cílům dopracovat. Horizontálně organizované skupiny jsou odolnější a je pravděpodobnější, že budou mít smysluplný dopad. Vyhněte se kultům, vyhněte se autoritářským podvodníkům (jako je bohužel mnoho nebo většina velkých organizací, které v současnosti působí na levici, například PSL a další stoupenci autoritářských ideologií).

• Každá organizace by si měla uvědomit, že není řídící silou širšího hnutí, a měli bychom rozvíjet strategie, které fungují v souladu s neformálním organizováním a přímými akcemi jiných lidí. To znamená, že nikdy nebude existovat jedna jediná strategie, kterou by měla používat celá levice, a každá strategie, kterou vyvineme, by to měla akceptovat a vnímat naši decentralizaci a organickou povahu jako jednu z našich silných stránek, nikoli jako slabinu, kterou je třeba překonat.

• Potřebujeme organizace otevřené veřejnosti. Ne každá organizace musí být otevřená veřejnosti, ale strašně moc by jich otevřených být mělo. Snažme se rozbít kulturu izolace a mnoho lidí, kteří potřebují komunitu (nebo by chtěli pomoci), nemá v současné době vazby na žádnou existující subkulturu nebo hnutí. Naše hnutí potřebuje méně strážců a více uvaděčů – lidí, kteří pomáhají nováčkům najít způsob, jak se zapojit. Buďte vždy pozorní k nově příchozím. Vždy se jim snažte pomoci najít jejich místo. To samozřejmě neznamená, že byste měli porušovat zákony s lidmi, které neznáte.

• Strašně moc lidí je nově rozčarováno z politiky statu quo. Pravice si tyto lidi snadno získává na svou stranu a my se musíme více snažit, abychom si je získali také.

• Živá, konfrontační přítomnost v ulicích je jedním z mála způsobů, jak něčeho dosáhnout. Utajené akce v noci mohou někdy dosáhnout specifických taktických cílů a aktéři, kteří pracují v utajení, by se měli podporovat, pokud je chytí, ale hnutí rostou, protože jsou viditelná a přístupná a zároveň zůstávají konfrontační. Nikdo nezůstane v hnutí, které stojí na velkých a nudných pochodech, kde se jen drží cedule a skanduje, protože takové pochody berou energii a sílu něco změnit a nezpochybňují status quo.

• Deeskalovat všechny konflikty, které nejsou s nepřítelem.

• Deeskalovat všechny konflikty, které nejsou s nepřítelem.

• Deeskalovat všechny konflikty, které nejsou s nepřítelem.

• Můžete vyzvat k protestu. Vy, ať jste kdekoli a kdokoli, můžete svolat protest. Pokud žijete někde, kde už kultura protestu existuje, možná to ani nebudete potřebovat a nemusíte vynaložit takové úsilí. Ale způsob, jakým se v tomto světě něco dělá, je ten, že lidé prostě, no, dělají věci. Možná se vám to nepodaří. Lidé, kteří občas v něčem neuspějí, se zjevně nesnaží o dostatečně ambiciózní projekty.

• Některé lidi zprávy z tohoto týdne ovlivní víc než jiné. Obzvláště pravděpodobné je, že s problémy se nyní budou potýkat přistěhovalci (ať už s doklady, nebo bez nich), náboženské a etnické menšiny a translidé. Pomoc druhým lidem je jedním z nejlepších způsobů, jak utišit vlastní bolest. Pomáhejte si navzájem. Řekněte lidem, že je podporujete, a co je důležitější, ukažte lidem, že je podporujete. Mnoho rodin s trans dětmi se už nějakou dobu snaží odstěhovat ze států, kde volby vyhráli Republikáni, zatímco jiné rodiny s trans dětmi chtějí zůstat na místě a bojovat. Podpořte je, ať už se rozhodnou jakkoli.

• Pamatujte, že každému v této situaci něco hrozí, a někteří lidé jsou ohroženi více, než jiní. Všichni jsme závislí na životaschopné biosféře. Každý, kdo má alespoň špetku svědomí, je fašistickou vládou ohrožen. Je v pořádku, že bojujete i za svou vlastní budoucnost, ať už je vaše identita jakákoli, a je důležité nenechat se identitou rozdělit (přestože je třeba si uvědomit, že na osoby s různou identitou to bude mít různé dopady). Své rozdíly bychom neměli zplošťovat, měli bychom je oslavovat. A nedovolit, aby nás rozdělovaly. Protože jako vždy potřebujeme

• deeskalovat všechny konflikty, které nejsou s nepřítelem.

• Musíme lidem na pravici nabídnout možnost, aby mohli odbočit. Musíme lidem nabídnout možnost deradikalizace od fašismu. To neznamená, že musíme být na své nepřátele hodní, jen jim musíme dát jasně najevo, že mají možnost přestat být našimi nepřáteli.

To je zatím vše, co mám. Musíme se organizovat. Musíme přestat nechat stát, aby proti nám hrál hru „rozděl a panuj“. Musíme přivítat nově příchozí. Musíme truchlit a musíme bojovat. A musíme bojovat, abychom zvítězili.

Zdroj:
https://margaretkilljoy.substack.com/p/the-sky-is-falling-weve-got-this
(přeložil -an-)

22.11.2024 Margaret Killjoy

Teorie Ze světa Volby