„Zelený kapitalismus“ není vůbec tak zelený, zato je to stále kapitalismus.

Kapitalismus se snaží přizpůsobit ekologické krizi, kterou sám způsobil, tím, že přesouvá investice do obnovitelných zdrojů energie a elektrifikace, ale stále lpí na představách o rostoucí akumulaci kapitálu a kvantitativní roli výrobních sil. Cílem je vyrábět „ekologicky“, ale přitom nadále produkovat stále více komodit, a to tak, aby se tyto komodity dále reprodukovaly. Green New Deal Evropské komise má za cíl nasměrovat prostředky těch, kteří přispívají (to znamená daněmi z mezd a zboží spotřebovaného pracujícími lidmi), do pokladen nadnárodních energetických koncernů a zajistit mobilitu, která zaručí, že si v novém „ekologickém“ scénáři i nadále udrží hegemonii na příslušných trzích.

V tomto kontextu pouhý environmentalismus, tedy environmentalismus bez revoluční vůle, nedělá nic jiného, než že připravuje půdu pro chaotické procesy řízení, které vlády realizují ve službách kapitalismu. Žádný „zelený“ kapitalismus není možný, stejně jako neexistuje žádný „lidský“ kapitalismus. Proces akumulace kapitálu nerozumí užitným hodnotám ani progresivním či tradicionalistickým civilizačním projektům. Peněžní cirkulace je jeho krevním oběhem a směnná hodnota je jeho jedinou morálkou.

Ekologická kritika kapitalismu tak musí být pevně zakotvena v prostoru revoluční teorie a praxe. Proces přechodu k ekologicky odpovědné společnosti nutně zahrnuje antikapitalistické a revoluční zásahy pracující třídy.

Neexistuje žádné „technické“ a „neutrální“ řešení současné devastace životního prostředí. Neexistují žádné možné ekologické reformy, které by nebyly brzděny a více než kompenzovány zvýšenou devastací v krátkodobém horizontu, pokud bude současně pokračovat proces akumulace kapitálu.

Spojenectví mezi pracující třídou a ekologickým bojem je naléhavé a nezbytné. Pro realizaci velkého sociálního spojenectví proti pokračování kapitalismu je však nezbytné zvážit problémy organizace a prosazení revolučního diskurzu mezi širokými vrstvami obyvatelstva. Čas pro případnou „ekologickou osvětu“, která by mohla prosazovat ekologické reformy z racionalistické státní politiky založené na myšlence „vše pro lidi, ale bez lidí“, již pominul.

Ekologický problém, kterému čelíme, není v podstatě technickou záležitostí, ale politickým konfliktem, a jako k takovému je třeba k němu přistupovat. Je to problém, který musí lidé uchopit do svých rukou a srdcí. Musíme proto vytvořit velkou sociální alianci, jejímž cílem bude překonat kapitalismus a s ním i vykořisťování práce, prekarizaci velkých skupin obyvatelstva a devastaci ekosystémů. Musíme se organizovat, abychom vybudovali, vytvořili zcela nový způsob života. Životní rámec založený na potřebách a přáních těch, kdo vyrábějí a pečují, a nikoli na slepé a chaotické akumulaci nadhodnoty. Organizace pracující třídy je základním nástrojem ekologického boje.

Zdroj:
https://freedomnews.org.uk/2024/12/19/can-the-working-class-resist-green-capitalism/
Původně vyšlo v Rojo y Negro č. 395, prosinec 2024.

7.3.2025 José Luis Carretero Miramar

Ekologie Teorie