Úvahy ruského anarchisty v Rojavě o pádu Asada, budoucnosti Ruska a hrozící invazi podporované Tureckem

Svržení režimu Bašára Asada v Sýrii přišlo s mnohaletým zpožděním. Přesto tragédie v Sýrii ještě neskončily. Izrael bombardoval stovky míst po celé zemi a zabral značné množství půdy na jihozápadě, zatímco turecké zástupné síly hrozí útokem na severovýchod Sýrie s cílem provést etnické čistky. Stejně jako v roce 2019, kdy dal Donald Trump tureckému prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoğanovi zelenou k invazi do země, vyzýváme lidi na celém světě, aby se zapojilx do solidárních akcí a odradilx světové mocnosti od toho, aby něco takového dovolily.

Abychom přineslx alespoň jeden životní příběh někoho z těch, jejichž životy zde visí na vlásku, nabízíme úvahy ruského anarchistického dobrovolníka v severovýchodní Sýrii, který se již mnoho let účastní revolučního experimentu v Rojavě. Popisuje, jak sleduje odchod ruských žoldnéřů z této země, kde napáchali tolik škod, a doufá, že jednoho dne uvidí tytéž vojáky skládat zbraně v jeho vlasti, stejně jako to udělali Asadovi žoldnéři.

Pro další aktuální informace o situaci v severní Sýrii od anarchistických internacionalistů na místě můžete sledovat tento ruskojazyčný telegramový kanál, webové stránky Tekoşîna Anarşîst nebo informace v češtině zveřejňované na sociálních sítích Výborem na obranu revoluce v Rojavě (VORR).

* * *

Tyto řádky píšu, zatímco sedím na studené a zaprášené podlaze, opřený o zeď. Chce se mi hrozně spát. Za poslední dva týdny jsem ztratil pojem o tom, kolik je hodin – neměl jsem často možnost být na povrchu. Spaní na tenké matraci ve společné místnosti je rutina, na kterou jsem si zvykl. Často usínáme v různou dobu. Spánek je přerušován lidmi, kteří chodí z místnosti do místnosti, informacemi předávanými telefonem a rádiem, poplachem vyvolaným kvůli možnému útoku SNA

[1] na naši pozici. Mrznout pod širým nebem, napínat uši přes tlukot vlastního srdce – slyším snad na obloze turecké drony? Jsou slyšet dělostřelecké salvy, létají rakety?

A tak tu sedím, objímám svou pušku a obličej si halím do šátku. A dlouhé hodiny čekání se vlečou.

Samozřejmě hodně přemýšlím o situaci, která se v Sýrii tak rychle změnila. Nemohu se zbavit pocitu, že jsme na pokraji velké války. Přesto zdejší pohled na klidné vesnice obsazené protureckými bojovníky na druhé straně frontové linie může klamat. Všechno vypadá klidně, pole mezi námi jsou prázdná, nic se nehýbe.

Ve skutečnosti je to výsledek několikaleté války. Rovnováha bezpečnostních opatření, která se za tu dobu vytvořila: pasti, miny, sledovací kamery a hlídky na obou stranách – to vše zužuje možnosti útočných akcí. Když si to uvědomím, cítím neviditelné napětí, které se táhne až k obzoru směrem k nepříteli.

Tento stav je pravidelně narušován dělostřeleckými granáty a střelbou. Lidé na ostatních pozicích kolem nás jsou v podobné situaci. Za námi je město a proturečtí bojovníci se mohou pokusit prorazit skrz nás přímo k němu. Všichni na našich pozicích jsou připraveni bránit se jakémukoli útoku.

Na rozdíl od každodenní reality na naší části fronty můžeme sledovat zprávy. Události se vyvíjejí závratnou rychlostí. Asadův režim padl, na Manbidž útočí SNA, Deir ez-Zor je v rukou SDF [2] bránících Islámskému státu v dobytí města – a nyní se vzdala Šehba, Deir ez-Zor byl předán HTS [3], v Manbidži probíhají prudké boje a následný ústup. Téměř milion lidí byl nucen opustit své domovy v důsledku nových bojů. Izrael bombarduje vojenskou infrastrukturu po celé Sýrii. Na různých kanálech koluje mnoho protichůdných a zavádějících informací. Je zřejmé, že je vedena informační a psychologická válka. Jejím cílem je ovlivnit vnímání situace lidmi, utvářet diskuse a celkovou náladu i zpravodajství, které poskytují ostatní média, nemluvě o dopadech na samotné účastníky událostí.

Zvláštní diskusi mezi námi vyvolala zpráva o přijetí zeleno-bílo-černé trikolóry se třemi rudými hvězdami jako vlajky nové, postasadovské Sýrie. Demokratická autonomní správa severovýchodní Sýrie se považuje za součást této Sýrie. Vzhledem k historii této vlajky, která se stala symbolem revoluce v zemi a praporem povstání proti Asadovi v roce 2011, není tento krok překvapivý.

Existují také rozpory. HTS uvedla tento symbol do oběhu. Ale nepatří jim. Nyní se otevřela příležitost učinit projekt demokratického konfederalismu možnou volbou pro celou Sýrii i mimo ni. Politicky i v mnoha dalších ohledech je Rojava silnější a bohatší než HTS. Ta má za sebou teprve vlnu úspěchů, zatímco v Rojavě máme zkušenosti a rozvinutou myšlenku. SDF by také dala přednost politickému řešení situace v Sýrii. Vrchní velitel SDF Mazloum Abdi řekl, že válku zde nechce nikdo kromě protureckých sil.

Při sledování toho všeho mi hlavou bleskne několik rychlých a možná naivních myšlenek. Záběry z měst osvobozených od režimu ukazují, jak lidé slaví pád režimu. Všiml jsem si, že mezi nimi nejsou vidět téměř žádné ženy. To mi připadá jako výrazný kontrast k tomu, jak vypadají mnohá shromáždění a pochody v Rojavě.

Napadla mě také myšlenka, že by se mohla otevřít dříve nepřístupná místa v Sýrii. Po mnoha letech diktatury se například cestování z Rojavy do Damašku kromě „speciálních cest“ zdálo nemožné. A co miliony lidí, kteří se zde narodili a vyrostli? A co kurdské obyvatelstvo, kterému dlouhou dobu nebyly uděleny ani pasy? A co ti, kteří se narodili poté, co byli jejich rodiče nuceni ze Sýrie emigrovat? Nebo generace, které nepoznaly nic jiného než Asadovu vládu a válku?

Tyto úvahy mě vracejí k situaci v Rusku. Když jsem svědkem široké syrské opozice, milionů lidí, kteří s nadějí sledují, co se děje, a balí si kufry, aby se vrátili domů, je těžké nemyslet na to: jaké to bude, až se totéž stane v Rusku?

Asadův režim byl garantován Putinovou mocí; jeho pád už zcela změnil zdejší postavení ruské armády. Po vojácích Asadova režimu, kteří si uvědomili, že jim ze strany starých pořádků již nehrozí žádné nebezpečí, a opustili své vybavení, zbraně i pozice, odchází i ruská armáda. Se zvláštním pocitem jsem sledoval, jak kolem mě na jedné z pozic projíždějí ruské kolony. Díval jsem se do tváří vojáků a snažil se pochopit, zda si uvědomují, že celé ty roky terorizovali obyvatelstvo bombardováním, vydali Afrín turecké armádě, udržovali Asadův režim při životě – a teď je tomu všemu konec. Ruská vojenská pomoc syrské diktatuře skončila. Myslím, že si ti vojáci neuvědomili, že se dívají do očí člověku ze stejné země, jako jsou oni sami, který si však vybral druhou stranu barikády.

Stejně jako se to pravděpodobně jednou stane v Rusku, i zde pád režimu vytvořil prostor, který musí zaplnit nový politický systém. HTS, bývalá al-Káida v Sýrii, která se snaží vypadat „reprezentativně“, pravděpodobně nebude schopna zorganizovat nový stát bez rychlého kolapsu nebo nové krize. HTS sice svrhla Asada, ale hodnotově není osvobozeneckou silou. Možná se i v Rusku dočkáme zhroucení režimu díky silám, které mají daleko k hodnotám hlásaným rojavským experimentem. Osvobození žen, soužití různých etnických skupin a dalších identit, z nichž každá má svou autonomii, komuny – to dnes v Ruské federaci nejsou zvlášť populární témata, a to ani v opozičním prostředí.

Ať už bude charakter síly, která svrhla Asada, jakýkoli, vzbudí naději v srdcích milionů lidí. Zároveň otevře dveře novým vládnoucím elitám a jejich zájmům.

Naděje a nadšení jsou dnes v boji proti Putinovu režimu nedostatkovým zbožím, ale pro úspěch jsou nezbytné. Někdy budeme muset snášet hluboké rozpory a zklamání.

Mezi mými úvahami, každodenními záležitostmi a organizací obrany se náš běžný život neobejde bez známých věcí. Arabský kamarád, který prošel téměř všemi frontami obrany revoluce, sype plnými naběračkami cukr do konvice, směje se a říká: „Dims“ (sirup). Mezi námi se potuluje kočka Myška a my žertujeme, že je součástí obrany. Kamarádka vedle mě pilně píše arabským písmem a ukazuje své dílo arabským kamarádům, kteří trpělivě kontrolují její pravopis.

Blíží se východ slunce. Jsme připraveni, silný sladký čaj povzbuzuje a před námi je nový den. Události se vyvíjejí velmi rychle – každých pár hodin se stane něco nového a nečekaného. Co nás dnes čeká? To nevím. Ale myšlenka, že stojíme na obraně revoluce a jejích ideálů společně s lidmi všech národností a věkových kategorií z celé Rojavy, že každý z nás k tomu přispívá, mi dodává sílu a jasnost. Doufám, že přežití Rojavy přinese vítězství našemu anarchistickému hnutí, které se podle mého názoru může tady v Sýrii hodně naučit.

Poznámky:
[1] Syrská národní armáda (SNA), zprostředkovatelská síla sloužící turecké vládě.
[2] Syrské demokratické síly (SDF), armáda autonomní správy severní a východní Sýrie.
[3] Hay’at Tahrir al-Sham (HTS), koalice sunnitských islamistických povstaleckých skupin ze severní Sýrie. HTS se vyvinula z Džabhat al-Nusrá, která vznikla jako odnož al-Káidy v Sýrii.

Zdroj:
https://cs.crimethinc.com/2024/12/19/news-from-the-front-the-reflections-of-a-russian-anarchist-in-rojava
Vyšlo 19. prosince 2024

7.1.2025 CrimethInc.

Ze světa Válka