Rusko-italský anarchista v dopisech z vězení vypráví, jak v boji proti válce s Kremlem realizoval řadu sabotáží.

V prosinci 2023 oznámila ruská Federální bezpečnostní služba (FSB) zatčení rusko-italského občana obviněného z útoku na vojenské letiště a sabotáže na železniční trati. Podezřelým byl Ruslan Sidiki, 36letý anarchista, dálkový cyklista a elektrikář. Nyní je ve vyšetřovací vazbě a hrozí mu až doživotní trest. Mediazona zveřejnila sbírku Ruslanových dopisů, v nichž popisuje, proč se dal na sabotáže, jak útoky plánoval a provedl a proč se považuje spíše za válečného než politického vězně. Portál Meduza shrnuje jejich obsah.

* * *

Ruslan Sidiki se narodil v ruské Rjazani, ale většinu dětství strávil v Itálii, kam se přestěhoval se svou matkou. Po ukončení školy se pokusil vstoupit do italské armády, ale neprošel. V Itálii zůstal několik let, pracoval a navštěvoval svou rodinu a přátele v Rjazani, kdykoli mohl. Během jedné z těchto cest dostal nabídku pracovat tu jako elektrikář – a rozhodl se zůstat.

„Až do roku 2008 se tu žilo docela dobře,“ vzpomíná. „Stýskalo se mi po babičce a kamarádech a Evropa mi tehdy připadala příliš fádní.“

Před ruskou anexí Krymu a vypuknutím války na východě Ukrajiny v roce 2014 Ruslan často jezdil na Ukrajinu, kde mimo jiné podnikal výlety po zapovězené černobylské zóně. Líbila se mu výzva pohybovat se v obtížném terénu, vyhýbat se hlídkám a používat vojenskou výstroj. Díky těmto výletům si vybudoval síť podobně smýšlejících dobrodruhů, včetně přátel z Ukrajiny.

Ve svých dopisech se Ruslan označuje za anarchistu. Říká, že jeho představy o spravedlivém světě bez státu se začaly formovat dávno předtím, než se setkal s anarchistickou filozofií. Ačkoli se mu nelíbí to, co nazývá rigidní ideologií některých anarchistů a komunistů, jeho odpor k fašismu a totalitarismu, jak říká, nikdy nepolevil.

V den, kdy Rusko zahájilo totální invazi na Ukrajinu, Ruslan, jak vzpomíná, pocítil zdrcující pocit bezmoci. „Viděl jsem vlaky naložené vojenskou technikou, jak se valí kolem, a to zoufalství ve mně vyvolávalo chuť prokousat se hlavněmi děl,“ napsal. Byl přesvědčen, že ozbrojený odpor je jedinou možností, co zbývá, a rozhodl se jednat. Domníval se, že ruská vláda zásahem proti protiválečným aktivistům „odřízla všechny mírové prostředky k ovlivnění situace“. „Každý, kdo se ozve proti válce, je označen za zrádce a čelí represím,“ napsal. „Za takových okolností není divu, že někteří lidé raději opustí zemi, zatímco jiní se uchylují k výbušninám.“

Ruslan se zaměřil na leteckou základnu Ďagilevo, vzdálenou pouhých deset kilometrů od jeho domova. Nápad dostal, když si uvědomil, že tiché hučení letadel nad Rjazaní se často shoduje se zprávami o ruských leteckých útocích na Ukrajině. O své plány se podělil s „ukrajinským kamarádem“, který ho zkontaktoval s „někým zkušeným v této oblasti“. Na návrh tohoto člověka odcestoval Ruslan do Lotyšska, aby si „vyzkoušel své dovednosti“ – o výbušniny se zajímal už léta a v osmnácti letech se naučil podomácku vyrábět nálože.

V červenci 2023 provedl svůj útok. Pomocí dronů s funkcí odloženého startu nastavil tři takové, které měly vzlétnout o tři hodiny později, a opustil místo. Následně se ze zpráv dozvěděl, že se na základnu dostal pouze jeden dron. U zbylých dvou měl podezření, že je převrátila liška, kterou viděl poblíž, ale neodehnal ji.

„Abych byl upřímný, bál jsem se, že mě vystopují,“ přiznal. „Ale pečlivě jsem si naplánoval trasu, střídal jsem slepá místa a oblasti s kamerami. A tříhodinová prodleva mezi mým odjezdem a vypuštěním dronu vystopování ještě ztížila. Nebýt dronů, které nevzlétly, nebyli by vůbec schopni určit místo startu.“ Přesto strávil následující měsíc v napětí a poslouchal, zda se za dveřmi neozývají kroky. „Ale po měsíci úzkost vyprchala. Kdyby na to přišli, chytili by mě během pár týdnů.“

Dva měsíce po útoku zemřela Ruslanova babička. Ztráta ho těžce zasáhla. „Ovlivnilo to mou jasnou mysl a opatrnost,“ napsal. „Upřímně řečeno, měl jsem si dát pár měsíců na zotavení. Ale neudělal jsem to.“

Poté, co Ruslan upustil od útoků drony (na základě pokusů a omylů zjistil, že oblast je chráněna systémy elektronického boje), zaměřil se na železnici. Prozkoumal trasu v ruské Rjazaňské oblasti používanou k přepravě vojenského vybavení a poté sestrojil dvě nálože a videovysílač se sebedestrukčním mechanismem. Celá operace podle něj stála pouhých 10 000 rublů (asi 2700 korun).

V listopadu 2023 se Ruslan vydal na místo na kole, nastražil výbušniny a umístil kameru, aby zachytil okamžik detonace. Za úsvitu následujícího dne, poté co se ujistil, že přijíždějící vlak neveze cestující, nálože na dálku odpálil. Devatenáct nákladních vagonů vykolejilo a asistent průvodčího utrpěl lehké zranění.

Poté Ruslan ukryl své kolo a oblečení, které měl na sobě, v lese a vrátil se domů jinou cestou. Později poslal zprávu o vykolejení svému kontaktu na Ukrajině. „O několik dní později mi sdělil, že se jeho nadřízení rozhodli poslat mi 15 000 dolarů,“ napsal Ruslan. „Byl jsem v šoku – nikdy v životě jsem nedržel v ruce víc než 1000 eur. Řekl jsem mu, že peníze momentálně nepotřebuji, a požádal jsem ho, aby s tím prozatím počkal.“

O tři týdny později úřady Ruslana dostihly. Vyšetřovatelům se ho podařilo identifikovat na základě záznamu z bezpečnostní kamery – zachyceného pět hodin po výbuchu –, na němž je vidět, jak jde po zpevněné cestě. „Byl jsem vyčerpaný a usoudil jsem, že nebezpečí pominulo, a tak jsem šel poslední kilometr po asfaltu, místo abych se vyhýbal kamerám,“ napsal.

Ani poté nebylo snadné ho vypátrat. „Bezpečnostní složky mi řekly, že nemají možnost vypátrat, odkud jsem tu noc přišel. Snažili se to dát dohromady – byli ve slepé uličce, stejně jako s těmi drony. Ani když mě zadrželi, stále si nebyli jistí, že jsem do toho zapletený,“ vzpomíná Ruslan.

Na policejní stanici ho podle jeho slov neznámí muži v civilu několik dní mučili. Tvrdě ho bili, dávali mu elektrické šoky a vše si natáčeli na telefon. Když ho převezli do vazební věznice, byl тамнь zdravotnický personál jeho stavem viditelně otřesen. „Zdravotník byl zaskočený – celé tělo jsem měl pokryté modřinami,“ napsal.

Ruslan byl obviněn ze spáchání teroristického činu, výroby a distribuce výbušnin v rámci organizované skupiny a z absolvování výcviku k teroristickým aktivitám. V současné době čeká na soud a hrozí mu až doživotní trest. „Chápu, že mě čeká dlouhý trest. Neupínám se k falešné naději na příznivý výsledek,“ napsal.

Ruslan se nepovažuje za politického vězně, ale spíše za válečného zajatce. Podle jeho vyjádření bylo jeho jednání součástí širšího konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou.

„Mé činy spadají pod definici sabotáže, nikoli terorismu,“ tvrdí. „Nikdy jsem neměl v úmyslu vyvolat strach u civilistů. Mým cílem bylo zničit letadla, aby nemohla být použita k bombardování, poškodit železnici, aby nemohla být použita k přepravě zbraní.“

Navzdory svému zatčení Ruslan uvedl, že ničeho nelituje. „Válka pro mě skončila – byl jsem chycen. Ale jsem upřímně vděčný Ukrajincům, kteří mi věřili. Pokud je někdo vinen mým uvězněním, jsem to jen já sám,“ napsal. „Doufám, že Ukrajinci snesou každou zkoušku s houževnatostí. Přeji všem klidné nebe.“

Jak můžete pomoci Ruslanu Sidikimu

Napište Ruslanovi. Dopisy je možné posílat prostřednictvím služeb F-letter a PrisonMail.

Je také možné přispět na odměnu za práci advokáta, a to přes kolektiv Solidarity Zone (Zóna solidarity):

* PayPal: solidarity_zone@riseup.net (jako odkaz uveďte „pro Sidikiho“).

* Kryptoměna (pokud posíláte kryptoměnu na podporu Ruslana, pošlete info e-mailem na solidarity_zone@riseup.net):
Monero: 4B1tm6boA5ST6hLdfnPRG2Np9XMHCTiyhE6QaFo46QXp6tZ7Y6nJjE43xBBTwHM84bWwexR8nS4KH36JHujjc1kC8j2Mx5e
Bitcoin: bc1qn404lrshp3q9gd7852d7w85sa09aq0ch28s3v4
USDT (TRC20): TRcCUHKSMY7iLJPvbDxLc6ZnvAud72jTgj

Zdroj:
https://meduza.io/en/feature/2025/02/10/some-people-leave-the-country-others-turn-to-explosives
zpracováno podle textu na odkazu https://zona.media/article/2025/02/06/sidiki

3.3.2025 Zahraniční sekretariát AF

Represe Ze světa Válka