V pražské Trhlině se konaly tematické přednášky u příležitosti výročí zahájení Z-fašistické invaze na Ukrajinu.

24. února to byly přesně tři roky od ruské invaze na Ukrajinu a přibližně 14 let od vypuknutí bojů na ukrajinském území. Tato chladná věta svou pravdivostní hodnotou říká vše. A přeci to některým nestačí. Žijeme ve světě, kde to oranžoví prezidenti přehlížejí, ba dokonce mlží ohledně tohoto termínu. Otevřeně řečeno – lžou o podstatě krize, která se dá shrnout jednou mrazivou větou. 24. února to byly přesně tři roky od, jak říká Putin, speciální vojenské operace, která měla trvat pár dní. Byly to tři roky, co naše antifašistické soudružky a soudruzi slyší zvuky dronů nesoucích bomby, cítí exploze, vidí mrtvé, umírají.

Na toto datum nám přišlo správné o této válce nemlčet. Proto když Tábor solidarity oslovil kolektiv Trhliny, kola anarchistického hodinového stroje se začala točit a s dalším zubem jsme se blížilx připomínce. Padlo rozhodnutí udělat tři přednášky. A protože nejeden Čech se vyzná ve všech krásných teoretických modelech, které s sebou politické myšlení nese, byly v kontrastu tyto přednášky o žité zkušenosti, od které můžeme vést společnou reflexi. Ale do pozice lidí na Ukrajině se prostě nepromyslíš, šéfe.

První přednáška, která začala po 18.30, byla s kolektivem Queer War Archive. Ten se věnuje mapování kvír zkušenosti ve válečných otřesech. Ukazuje hlas, který je většinovou společností marginalizovaný. Prostřednictvím výpovědí vojáků, uměleckých instalací, kritického psaní či deníkových záznamů jsou světu předávány odvaha, bolest, strach, křehkost, ale hlavně obrovská síla. Přednášející s námi sdílelx, jak zkušenost s armádou (což je hierarchická, mocenská a často velmi homofobní a kvírfobní instituce) krystalizuje na černém zrcadle nutnosti – jde totiž o holé přežití. Tohle by si měli poslechnout ti, kteří z bezpečí mluví o válce. Doprdele, vytáhněte si hlavy z teoretických koncepcí, vy geopolitičtí experti. Chtělx bychom vás vidět, jak trans ženě, která se snaží bránit svou holou existenci (protože nemůžete předstírat, že by se připojením k Rusku její situace razantně zlepšila) jako paramedička, jak jí řeknete do očí to, co v dešti pamfletů snese internet. My, co jsme na přednášce bylx, jsme cítilx tu neskutečnou bolest. Protože tohle není příklad z matiky, co vyřešíš vzorečkem, cos našel v 50 let starý knížce.

Druhá přednáška byla s kolektivem Radical Aid Force. Tito lidé, sídlící v Berlíně, jsou od začátku invaze v blízkém kontaktu s Ukrajinci a Ukrajinkami. Evakuují lidi z válkou zničených vesnic, či naopak na Ukrajinu přivážejí balíčky s pomocí. Fungují čistě z dobrovolných příspěvků a nespočtu neplacené práce, která umožňuje lidem být v bezpečí. Na přednášce nám říkalx o svém fungování, ale taky o tom, jaká je situace v Německu, kde trpce komentovali situaci na levém břehu politického řečiště. Nejenže lidé hlásící se k sovětské vizi Evropy papouškují teze o neexistenci ukrajinské komunity, ale ještě šíří jedovaté plivance na tváře válkou ztrápených. Nikdo tu nechce válku, byla nám vnucena. To by si nejeden (nejenom) Němec neměl nechat utéct.

Třetí přednáška byla s Janem Martinovským. Ten nám z přímé zkušenosti ukazoval, jaké je to pomáhat. Mluvil o tom, proč z Ukrajiny je méně dokumentace (protože je nebezpečné sdílet pozice, lokace a další informace). Jan je na jihu Ukrajiny společně s týmem Koridor UA. Mluvil o tom, jak v zemi funguje vzdělávání, jak vypadá pomoc prakticky (například kolika stanovišti člověk musí projít), o tom, jak jsou vesnice odstřihnuté od vody… A každý den dobrovolníci a dobrovolnice vstanou a jdou pomáhat. I s málem. Protože i hloupá lahev vody, kterou si koupíš v Bille za pár korun, pro někoho znamená možnost žít další den.

Na akci bylo drobné občerstvení v podobě quiche, obložených chlebíčku, muffinů a sušenek. Dobrovolná cena šla jako podpora přednášejícím kolektivům, stejně jako dobrovolné vstupné. Dále se na akci prodávaly trička Solidarity Collectives a printy podporující přímo Tábor solidarity.

Přišlo nás kolem třiceti, takže jsme Trhlinu zaplnilx jako příspěvky kasičky. Vybralo se kolem 4525 korun (plus dary přes QR kódy), které jsou rozděleny mezi tři přednášející organizace.

Musíme vytrvat a pokračovat v dobré práci. Solidarita je naší silou.

4.3.2025 -pk-

Z domova Akce Válka