Zpráva o pouliční slavnosti, která požadovala město pro lidi a ne pro korporace a zájmy kapitálu

„Byl jednou jeden dům a v něm bydleli lidi. Pak přišla společnost Lidl, nájemníky vystěhovala a třetí rok ho uprostřed bytové krize nechávala prázdný. A tak se letos na jaře deset jiných lidí rozhodlo prázdnotu vyklidit, našlo v domě nový domov a začalo v něm vytvářet autonomní sociální a kulturní centrum. Ve středu 28. května přijela Policie České republiky a zástupce Lidlu, aby do domu vrátili prázdnotu, ať to stojí, co to stojí. V ulici před domem okamžitě začala solidární akce na podporu squaterstva, část z něj se ještě dva dny a dvě noci držela na střeše, ale prázdnota měla silové složky na své straně, a tak nakonec slavně zvítězila. Anebo ne?“ – To stálo na pozvánce, jež vyzývala k účasti na protestní street party, která byla reakcí na násilnou evikci domu v Papírenské ulici v pražské Bubenči. O celé represivní parádě jsme informovalx v souhrnném reportu ZDE.

Squaterstvo z Papírenské a jeho podporovatelstvo se rozhodlo vrátit téma do ulic a ukázat prázdnotě, že nezvítězí. Zároveň s tím chtěly položit důraz na otázku dostupnosti bydlení a představit utopickou vizi, kdy „nájmy jsou čím dál nižší, ceny nemovitostí klesají, spekulanty a firmy s miliardovými obraty šroubující ceny bydlení do závratných výšin v našich krajích nepotkáme“. Celá akce pak měla položit fundamentální otázku: „Komu vlastně patří tohle město?“

A tak jsme se v pátek 27. června kolem třetí odpoledne sešlx v parku v Papírenské ulici, poblíž vlakové stanice Praha-Podbaba. Byl slunečný den a již od prvních chvil velmi příjemná atmosféra. Dorazilo pár stovek lidí. K dispozici bylo ve formátu A4 vytištěné červnové číslo anarchistického měsíčníku A3, jež se věnovalo právě tématu vyklizení domu v Papírenské v širších souvislostech kapitalistické ideologie nedotknutelnosti soukromého vlastnictví a s tím související sociální nerovnosti. Od začátku do konce nechyběla hlasitá hudba, zazpívala třeba Monia Načeva, prostor dostaly také proslovy věnující se tématu akce. Křoví pak tvořila hromada fízlů, včetně agilního „anti“konfliktního týmu, jemuž s humorem vzdorovala malá klaunská armáda.

Kolem páté se vyrazilo do ulic. V průvodu hrálo na sedm sound systémů, včetně neuvěřitelně energického gigu přímo z dveří dodávky. Jedno z aut zdobil obří transparent „Bydlení je právo, ne privilegium“, na dalších stály verše „Raději dům / kde slyšíš smích / sdílené dílny / nápady v nich / prostor pro snění / tam, kde nic není“ nebo plachta „Good Night Imperial Pride“ či vlajky Rojavy, Antifašistické akce, Good Night White Pride… Účastnictvo neslo transparent s mottem pouliční slavnosti „Vykliďme prázdnotu“, objevily se také nějaké ty cedule, třeba s hesly jako „Nemít domov není volba“, „Lidi bez domů do domů bez lidí“ či „Zatkněte radši Lidl“.

Závěr akce se konal na břehu nedaleko dřívějšího squatu Milada. Chátrající prázdná budova vily je smutným a charakteristickým mementem toho, jak se kapitalistický systém a jeho úderná složka – policie – snaží zbavovat života svobodné prostory, které nechtějí přijmout jeho pravidla o soukromém vlastnictví a nadvládě peněz. Na trávníku hned u poměrně frekventované silnice si uchozené a utancované demonstranstvo polehalo a posedalo, aby si záhy mohlo poslechnout hned několik kapel, které to rozbalily pod širým nebem a daly tak zažít chvilkový pocit toho, jak to může vypadat, když ulice patří lidem.

29.7.2025 -bj-

Z domova Akce Squatting