Zpráva o srpnovém internacionálním setkání v Chiapasu

Od 3. do 17. srpna hostila zapatistická komunita Semillero Comandanta Ramona v obci Morelia v jihomexickém státě Chiapas „Setkání odporů a rebelií: Některé části celku“, a to na základě dřívější celosvětové výzvy zapatistů*ek k dvoutýdenní výměně názorů a diskusi.

Setkání se zúčastnilo přibližně 2 000 zapatistů*ek a asi 800 lidí z 37 zemí celého světa.

Pozornost se tu soustředila zejména na to, jak kolektivní učení, demokracie zdola a mezinárodní solidarita mohou obnovit boj za autonomii. Velká část setkání sestávala z prezentací a zpráv o práci a realitě zúčastněných kolektivů a organizací, jakož i z výměny zkušeností se zapatistickými základnami.

Jeden ze zapatistů*ek vysvětlil: „Mnozí z nás neumí číst ani psát a nestudují knihy o politické teorii. Ale jsme schopni vidět a cítit nespravedlnost. Tato empatie se mění v důstojný hněv, který předáváme z generace na generaci. Nyní jsme také vyslechlx vaši bolest a budeme ji předávat dál mezi sebou.“

Součástí slavnostního zahájení byl 3. srpna pochod EZLN, při kterém každý účastník*ice nesl na zádech palestinskou vlajku. Na znamení solidarity prohlásil zástupce EZLN, subcomandante Moisés: „Dnes kapitalistický systém páchá genocidu na palestinském lidu v jedné části této planety. Nemůžeme na to zapomenout, nemůžeme to odložit stranou. Všichni jsme palestinské děti. Dnes jsou to lidé v Gaze, zítra to budeme my.“ Solidarita s lidmi v Gaze byla opakujícím se tématem celé akce.

Zapatisté*ky představilx své příspěvky v podobě divadelních představení, která měsíce nacvičovaly stovky mladých účastníků*ic.

Zabývalx se také sebekritikou a poukazovalx na nedostatky ve svých civilních strukturách: v uplynulých desetiletích se pyramidy útlaku a nerovnosti typické pro kapitalistický systém částečně reprodukovaly i v jejich vlastních autonomních vládách. Mezi příklady patřila korupce, porušování vlastních pravidel, krádeže, zneužívání moci a závislost běžných občanů na malých radách.

Zároveň další divadelní představení připomnělo pozitivní aspekty rad dobré vlády a autonomních komunit. Ty se nejen potýkaly s problémy, ale sloužily také jako školy autonomie: „Hodně jsme se naučilx – vládnout sami sobě, a dosáhlx jsme významného pokroku v oblasti vzdělávání, zdravotnictví a spravedlnosti. Uvedlx jsme do praxe Revoluční zákony žen z roku 1993. Naučilx jsme se pracovat kolektivně.“

V další hře Žití budoucnosti – v kostýmech vajíček a spermií – byly popsány strategie odporu proti pyramidě. Velký důraz byl kladen na oživení předků a předávání tradičních znalostí. Budoucnost byla vyzvána, aby pokračovala v rebelii a respektovala a chránila Matku Zemi.

V tomto procesu sebekritiky byla pozoruhodná jak transparentnost, tak odhodlání jednat: zapatisté*ky oznámilx kompletní organizační restrukturalizaci svých civilních struktur, aby zajistilx, že rozhodnutí budou přicházet zdola, budou formulována horizontálně a zabrání koncentraci moci. V jednom představení byla zapálena a svržena dřevěná pyramida – symbolické znázornění demontáže hierarchií a mechanismů nadvlády.

Novou fázi své autonomie nazývají El Común – „společně“, podstata života – a výslovně odkazují na způsoby svých předků. „Pouze pokud budeme organizovaní, máme šanci, až přijde bouře,“ a dodalx: „Sdílíme s vámi náš návrh, to, co jsme objevilx a shledalx užitečným. Zda to bude fungovat i pro vás, musíte vyzkoušet ve svých vlastních geografických podmínkách. Nemáme žádný univerzální recept. Čas ukáže.“

Jako ústřední téma se objevilo vzdělávání: lidé na místní úrovni musí být schopni analyzovat své vlastní problémy a nacházet řešení. V budoucnu budou všechna rozhodnutí přijímána v rámci samotných komunitních základen. Dalším klíčovým krokem v této nové fázi je otevření se nečlenům hnutí (místním obyvatelům*kám, kteří nejsou členy*kami zapatistického hnutí). Společné projekty se plánují především v oblasti zdravotnictví, vzdělávání a kolektivního zemědělství. Již nyní mohou nezapatističtí „bratři a sestry“ bezplatně obdělávat zapatistickou půdu, aby si zajistilx živobytí.

Konkrétním příkladem takové společné kolektivní práce je výstavba nemocnice v Caracol Dolores Hidalgo, kde zapatisté*ky a nečlenové*ky hnutí pracují bok po boku.

Ve svém závěrečném projevu subcomandante Moisés zdůraznil, že všichni musíme rozpoznat a svrhnout „pyramidy útlaku“ v našich vlastních kontextech a geografických oblastech. „Musíme pochopit, že uvnitř této pyramidy není možná žádná skutečná změna.“

Setkání bylo také výzvou k akci a k učení se z chyb. Jak to vyjádřila jedna starší zapatistka: „Zapalujeme malý revoluční plamen. Pokud všichni všude na světě zapálí malé plamínky, může vzniknout něco většího.“

Zdroj:
https://www.aftoleksi.gr/2025/09/09/el-comun-oi-zapatistas-xekinoyn-mia-nea-fasi-aytonomias/

* * *

Více o zapatistickém povstání a autonomii se můžete dočíst v knize Válka slov – zapatistické hnutí a jeho globální přesahy, kterou letos v lednu vydalo Nakladatelství Anarchistické federace.

28.9.2025 Zahraniční sekretariát AF

Ze světa Akce Samospráva