Anarchistická federace

Poslouchejte ukrajinské kamarádstvo!

Prohlášení rusky mluvících anarchistů*ek k některým západním anarchistickým iniciativám

Tento text je společným prohlášením rusky mluvících anarchistických kolektivů (viz seznam signatářstva níže). Měl být zveřejněn již dříve, ale nyní je skutečně čas na konsolidované prohlášení o válce na Ukrajině. Netvrdíme, že zastupujeme postoj každé*ho anarchistky*y z Ruska, ale potřeba jasného postoje a rozpory spojené s válkou na Ukrajině vedou k nutnosti jednat jako jednotné hnutí.

Během jedenácti let války, a zejména v posledních třech letech, jsme byli svědky různých reakcí na boj ukrajinské společnosti proti ruské agresi. Soudruzi z ukrajinského anarchistického hnutí se připojili k sebeobraně jak na frontě, tak v zázemí. Ruská propaganda, nedostatek informovanosti o tom, co se děje, dogmatismus a rozpory způsobené válkou vyvolaly zmatek ve všech politických hnutích.

Anarchistické hnutí se také rozdělilo na dva tábory: podporu nebo odsouzení. Během války se akce organizované na podporu Ukrajiny Solidarity Collectives a dalšími antiautoritářskými iniciativami setkaly s velkými problémy. Na některých evropských anarchistických akcích byly přednášky kamarádstva z Ukrajiny a Běloruska terčem útoků a sabotáží.

Je důležité poznamenat, že během válečných let nedošlo na úrovni hnutí k žádné konstruktivní diskusi o vypracování koordinovaných a soudržných postojů a akcí. To vedlo k nedostatku praktické solidarity a k povrchní analýze. To také vedlo k tomu, že se lidé pokoušeli diktovat ukrajinským anarchistům*kám, co by mělx dělat, ačkoli tito lidé sami často neznají praktickou realitu této války. To odhaluje strašný nedostatek porozumění a kamarádství uvnitř hnutí. Kromě narušování akcí došel problém až do bodu, kdy se během minuty ticha na památku zesnulých kamarádů ozýval záměrný smích. Takové incidenty poukazují na to, že si ne vždy pamatujeme, kdo je náš nepřítel. A je to stát, kdo těží z naší nejednoty, nedostatku úcty k zesnulým kamarádům a vzájemného nepřátelství. Rozdíly v taktice a názorech jsou pro revoluční hnutí nevyhnutelné, ale nesmíme dovolit našim nepřátelům, aby je zneužívali.

Informační válka formuje diskurz a mění myšlení. Je těžké jí odolat, protože tato válka není zřejmá. Nejedná hrubě a někdy je dovedně vpletená do stávajících postojů, které potvrzuje, místo aby umožnila analyzovat měnící se realitu. Informační válka zároveň sleduje stejné cíle jako vojenská akce. Je snadné zapomenout, že válka se vede i na informačním poli. Ale stejně jako v reálném boji je nutné zaujmout postoj založený na ideologii a principech.

Složitost situace, ve které se ocitlo ukrajinské kamarádstvo, a reakce některých zahraničních kolektivů na jeho činy ukazují realitu problémů v anarchistickém hnutí. Také válka na Ukrajině sama o sobě je dalším varovným signálem, který ukazuje, čemu budeme muset v budoucnu čelit. Již nyní pozorujeme vzestup pravicových sil v Evropě, a to jak v politice, tak v náladách společnosti obecně. S ohledem na to bychom chtělx vyzvat kamarády a kamarádky ze západních zemí, aby dbalx na názory těch, kteří již čelilx ošklivé a kruté realitě války a diktatury. Státní systémy se ubírají přesně tímto směrem a v určitém okamžiku se můžete probudit v zemi s fašistickým režimem a bombami létajícími nad hlavou.

Rusko je baštou autoritářství a fašismu

Ve své současné ideologické agendě zneužívá ruský stát události minulosti, aby se prezentoval jako údajná „antifašistická“ síla. Ale stejně jako před sto lety zůstává Rusko i dnes impériem. Přepisování historie, lži a manipulace s pojmy sledují logiku imperiálního patriotismu, který je ruské společnosti vštěpován již od carských časů. Tato ideologická indoktrinace obyvatelstva je nezbytná k posílení státní moci, sjednocení elit a tříd v zemi a transformaci ekonomiky podle vojenských potřeb.

V této nové fázi ruského autoritářství zase vzkvétají krajně pravicová hnutí. Válka dala ruským ultrapravicovým silám volnou ruku a příležitost spojit se se státem v jejich ultranásilné agendě. Mnoho prominentních účastníků války na ruské straně, zejména vojenských propagandistů, je spojeno s místními fašistickými nebo neonacistickými skupinami. Ultrapravicová skupina „Ruská obec“ (Русская община) funguje pod patronátem Bastrykina, šéfa národního vyšetřovacího výboru. Od začátku války přibývá zpráv o násilí ze strany krajní pravice. Skupinám a blogerům podporujícím válku jsou povolena jakákoli prohlášení a akce, pokud nejsou v rozporu s politikou Kremlu.

Putinovo Rusko aktivně podporuje krajně pravicová a konzervativní hnutí po celé Evropě, od Národní fronty ve Francii po AfD v Německu. Tato hnutí oplácejí podporu Kremlu svými požadavky na zrušení sankcí proti Rusku a zastavení vojenské pomoci Ukrajině. Západní anarchistické skupiny by to měly vzít v úvahu při formulování svých postojů k dodávkám zbraní na Ukrajinu.

Tvrzení ruského státu o „boji proti fašismu na Ukrajině“ jsou pokryteckými pokusy ospravedlnit vojenskou agresi motivovanou kapitalistickými a imperiálními zájmy. Nepopíráme, že na Ukrajině (stejně jako v mnoha jiných zemích) působí krajně pravicové skupiny. Je však také důležité si uvědomit, že k jejich vzniku značně přispěla ruská koloniální politika.

Nejde jen o kapitalistickou a imperiální konfrontaci mezi dvěma bloky

Tato válka je imperiální agresí Ruska a trestem za neloajalitu Ukrajiny vůči Putinovi. Skutečnost, že tato válka je také součástí globální konfrontace mezi mnoha geopolitickými silami, na tom nic nemění. Imperialismus západních zemí nijak nesnižuje ani neospravedlňuje ruský imperialismus, který právě teď útočí na ukrajinská města. Navíc je třeba tuto válku chápat v globálním kontextu toho, co zapatisté nazývají „čtvrtou světovou válkou“. Důsledky neoliberalismu a fašismu se zintenzivňují. Ničení lidské důstojnosti a životního prostředí probíhá v masovém měřítku. To je realita a výzva, které musí anarchistické hnutí a všechna hnutí za svobodu čelit. Válka na Ukrajině ukazuje, jak moc každá společnost potřebuje sebeobranu proti státu. Je součást války, která už dlouho klepe na vaše dveře. Kamarádstvo z Ukrajiny může být v této válce nejlepším spojencem, protože již utrpělo tuto strašlivou ránu a má jedinečné zkušenosti s přežitím a odporem ve svém vlastním kontextu. Pokud kamarádi a kamarádky v Evropě opravdu chtějí odolat této a budoucím válkám, je nanejvýš důležité navázat kontakty a vyměňovat si zkušenosti, aby pochopilx, jak se organizovat ve svých zemích a společnostech.

Do války na Ukrajině je zapojeno mnoho geopolitických sil a každá z nich sleduje své vlastní zájmy. Není to nic nového, tak tomu bude i ve všech budoucích válkách. Jaké je v tomto ohledu postavení anarchistického hnutí? Jednoduchý postoj „proti válce“ nestačí. Naše hnutí musí být na straně společnosti. V Rusku a na Ukrajině to v praxi bude znamenat různé věci. V současné situaci na Ukrajině se zájmy společnosti a anarchistického hnutí (potřeba přežití a sebeobrany) částečně překrývají se zájmy státu na taktické úrovni. V Rusku je situace odlišná: zájmy agresivního státu jsou opačné než zájmy společnosti. Proto se může zdát snadné bojovat proti impériu zevnitř, na straně společnosti. Ruské anarchistické hnutí však při interakci se společností, která je často ovlivněna propagandou, naráží na mnoho problémů. Ve skutečnosti neexistuje žádný rozpor mezi zájmy ruské a ukrajinské společnosti; pouze stát stojí v cestě interakci.

V tomto ohledu je důležité mít silné ideologické jádro a strategickou linii, která nám umožní vydržet dlouhodobý revoluční boj během války i po ní. Již nyní by evropská hnutí a kolektivy mohly vést dialog s kamarády*kami na Ukrajině a diskutovat o společném odporu proti invazi a budoucích bojích po skončení války, kdy se domácí politika ukrajinského státu stane předmětem vážných sociálních konfliktů. V současné době neexistuje žádná taková strategická linie ani silné hnutí. Neexistuje tedy dlouhodobá perspektiva, která by kamarádstvu v Evropě umožnila vidět za současné rozpory a kompromisy.

Mnozí čtenáři tohoto textu jsou pravděpodobně obeznámeni s konceptem „ruského světa“. V chápání ruského státu je „ruský svět“ sférou politického, ekonomického, vojenského nebo ideologického vlivu Ruska. Jinými slovy, jde o starý dobrý imperialismus. Stále však v globálním anarchistickém hnutí existují lidé, kteří chovají sympatie k „Rusku jako ideji“. V důsledku toho pak ve snaze zaujmout postoj proti západnímu imperialismu míjejí problém „ruského světa“ i problémy volného bloku států, které se historicky stavěly proti Západu a spojily se s Ruskem: Bělorusko, Čína, Írán, Severní Korea atd.

„Ruský svět“ není řešením západního imperialismu. Veškerá nostalgie po bývalém „socialistickém“ státě by měla zůstat minulostí. Moderní Rusko je zmutovanou verzí pravicového neoliberalismu. Je mnohem agresivnější než jeho evropská verze a v případě vítězství nebude koketovat se svobodou sdružování, shromažďování nebo médií. Nemusíte milovat ukrajinský stát, abyste se postavilx proti ruskému režimu. Naši ukrajinští kamarádi*ky, z nichž mnozí navštívilx Rusko – stejně jako běloruští a ruští kamarádi*ky, kteří se na Ukrajinu přestěhovalx kvůli represím před rokem 2022 –, vědí, jak porážka Ukrajiny skončí.

Prostředky a cíle spolu souvisejí a cíle neospravedlňují prostředky. Jedním z hlavních cílů anarchistického hnutí je odpor proti státu nejen na ideologické úrovni, ale i v praxi. Z taktického hlediska to může znamenat odpor proti vzestupu autoritářských států, jejichž dokonalým příkladem je Rusko.

Kritický přístup ke zdrojům

Anarchistická komunita není v žádné zemi ani regionu homogenní. Pokud máte názor, jehož si ceníte, kdekoli najdete alespoň jednu (i když velmi okrajovou) skupinu, která tento názor sdílí. Často to vidíme: evropští kamarádi narazí na ruskou nebo ukrajinskou skupinu s postojem „všechny strany v téhle válce jsou zkažené, nedá se k žádné přidat“ a začnou tento postoj propagovat.

Na Ukrajině skutečně existuje skupina, která se zaměřuje hlavně na kritiku ukrajinského státu: Assamblea z Charkova. V Rusku zaujímá podobný postoj KRAS-MAT („Konfederace revolučních anarchosyndikalistů – Mezinárodní asociace pracujících“). Bombardují západní anarchosyndikalistické organizace prohlášeními, která jim s logikou „obě strany jsou špatné“ usnadňují vyhýbat se hlubšímu zkoumání problému války.

Domníváme se, že s prohlášeními KRAS-MAT je třeba zacházet s maximální opatrností. Ze setrvačnosti je stále přítomna v mnoha mezinárodních mailing listech, ale ve skutečnosti se jedná o malou skupinku, která nereprezentuje postoj většiny ruských anarchistů. Pokud je nám známo, ani projekt Assamblea nereprezentuje postoj většiny ukrajinských anarchistů*ek.

Nesnažíme se prezentovat výše zmíněné skupiny jako nějaké absolutní zlo. Mohou mít užitečné projekty a úspěchy v minulosti nebo v jiných oblastech, které nesouvisejí s válkou. Domníváme se však, že jejich „antimilitaristický“ postoj k válce na Ukrajině je hluboce mylný a rozhodně není mainstreamový mezi ruskými a ukrajinskými anarchisty*kami. Podívejme se na tento „antimilitarismus“ podrobněji.

Pasivní antimilitarismus není řešením problému, ale jeho součástí

Kritika vůči našim ukrajinským kamarádům*kám obvykle pramení z dogmatického antimilitarismu. Toto dogma prohlašuje, že války lze zastavit pouze solidaritou pracujících tříd všech stran. Výsledkem je ideologický puritanismus – soudruzi nejsou schopni čelit rozporům válek (například spolupráci se státními armádami), neberou v úvahu geopolitická specifika v různých kontextech a nemohou pokračovat v boji v praxi kvůli rozporu mezi ideály a ošklivou realitou.

Mantra o ukončení války staví válčící strany na roveň, jako by to byly neposlušné děti, které je třeba usmířit. V této válce jsou však strany zásadně nerovné a „expresní mír“ bude znamenat vítězství Ruska, okupaci části Ukrajiny a posílení Putinova režimu v budoucnosti.

Odpor proti ruské agresi vedl ke konfliktu s dogmaty našeho hnutí a k přehodnocení toho, co se dříve zdálo nepřijatelné. V této válce se zájmy ukrajinského státu a zájmy ukrajinských anarchistů*ek částečně překrývaly. Je nám jasné, proč kamarádi*ky raději bojují v řadách ukrajinské armády a získávají přístup ke zbraním a dalším zdrojům. Je nám také jasné, proč se nepokusilx oživit nějakou groteskní verzi machnovštiny se třemi puškami na četu, jen aby statečně bojovalx „proti všem“ a o týden později bylx zcela zničeni. Uznáváme, že budování jakési „třetí síly“ je strategicky rozumným cílem. Avšak za podmínek, za kterých válka zastihla ukrajinské anarchistické hnutí, je přímá a účinná akce proti expanzi autoritářského režimu rozumnou anarchistickou reakcí na válku. Anarchistické komunity v Bělorusku, na Ukrajině a v Rusku jednaly mnoha různými způsoby: organizovaly pouliční protesty, vzájemnou pomoc a dobrovolnictví, pomáhaly uprchlíkům na Ukrajině, sabotovaly vojenskou infrastrukturu v Rusku atd. Zahrnovalo to i vstup do ukrajinské armády. Všechny tyto akce by měly být vnímány jako kontinuum odporu proti invazi – odpor prováděný přes hranice, s různými přístupy, taktikami a rozpory.

Proto nás znepokojuje trend mezi mnoha západními anarchisty kritizovat pomoc Ukrajině. Není překvapivé, že místní boje jsou často bližší a jasnější. Například pro řecké anarchisty je jedním z nejdůležitějších témat odpor proti americkému kolonialismu a vojenským základnám NATO. Samozřejmě, obecně řečeno, NATO není o nic lepší než Rusko. V tomto případě je však podpora ukrajinského odporu prospěšná nejen pro západní a ukrajinské elity, ale také pro anarchistické hnutí v Rusku, Bělorusku, na Ukrajině a v dalších sousedních zemích, které jsou vystaveny vlivu a hrozbám ruského státu. To platí o to více, pokud si připomeneme, že anarchistické hnutí v této části světa již jednou bylo Sovětským svazem zcela zničeno. K tomu jistě dojde znovu, pokud si Rusko udrží svůj vliv v regionu vojenskými prostředky. Stejná budoucnost čeká všechny země, které se dostanou pod ruský vliv.

Proti bojkotu ukrajinských a běloruských anarchistů

Řada anarchistických iniciativ se rozhodla vyloučit ukrajinské a běloruské anarchisty*ky ze svých webových stránek a akcí. Zejména anarchistický knižní veletrh na Balkáně odmítl účast ukrajinského projektu Solidarity Collectives s následujícím odůvodněním:

„Byli jsme velmi znepokojeni, že takový návrh byl předložen v době, kdy ukrajinský stát unáší lidi z ulic a násilím je posílá na porážku do války. Naše odpověď na vaši žádost o uspořádání prezentace je tedy negativní.“

Ukrajinští anarchisté*ky samozřejmě nikdy nevyzývalx k unášení lidí a jejich posílání na frontu. Toto zdůvodnění vyloučení nemá nic společného s realitou.

Anarchistická Athens Indymedia rovněž odmítla zveřejnit příspěvky Solidarity Collectives z následujících důvodů:

„Jedná se o výzvu k tomu postavit se na jednu stranu ve válce, ve které stát v tuto chvíli představuje frontovou linii NATO ve válce mezi Západem a Ruskem. To nemá nic společného s politickými názory Athens Indymedia, které jsou ve své podstatě protiválečné a antiimperialistické.“

Zároveň je Athens Indymedia plná materiálů proti izraelské invazi do Palestiny: místa, které je rovněž frontovou linií války mezi NATO a Íránem a jeho spojenci. Boj proti imperialismu není vždy bez násilí a často vyžaduje zbraně poskytované státy. Antimilitaristický postoj Athens Indymedia se nezdá logický ani konzistentní. Poznamenejme, že berlínský anarchistický knižní veletrh v letech 2024 a 2025 také odmítl běloruské anarchisty.

A zde není hlavním problémem postoj balkánského a berlínského anarchistického knižního veletrhu nebo Athens Indymedia. Anarchistické hnutí by mělo být otevřené diskusi a ne každý musí souhlasit s jedinou definicí imperialismu nebo konkrétními antimilitaristickými taktikami. Problém spočívá v pokusech zcela vyloučit anarchisty*ky z celých regionů – právě v době, kdy jsou tyto regiony předmětem imperialistické agrese zaměřené na fašistickou násilnou asimilaci a zničení národní identity. Zatímco Putin tvrdí, že běloruský a ukrajinský lid neexistuje, Balkan a Berlin Anarchist Bookfairs a Indymedia Athens vylučují východoevropské kamarádstvo z anarchistického hnutí: nepochopením různých postojů, neochotou vidět kontext, neschopností smířit se s rozpory, kterým tito kamarádi*ky právě čelí.

Co navrhujeme

* Věnujte pozornost informacím, které dostáváte. Snažte se poznat názory všech relevantních skupin, zejména těch, které se podílejí na místních iniciativách a mezinárodně jsou možná méně viditelné.

* Při prohlášeních o Ukrajině si vyžádejte zpětnou vazbu od kamarádstva v terénu, abyste si ujasnilx a aktualizovalx jejich chápání situace.

* Vyzýváme všechny kamarády*ky, aby si připomnělx základy anarchistické etiky: jednota, nikoli nejednota; solidarita, nikoli nepřátelství. Tato teze se může zdát jasná, ale když se setkáme s rozpory, často zapomínáme, jak ke kamarádstvu v boji přistupovat.

* Otevřeně se postavte proti pokusům o vyloučení běloruských a ukrajinských anarchistů*ek z anarchistického hnutí.

* Poučte se z válek na Ukrajině, v Sýrii a dalších zemích, aby šlo ve vašich místních kontextech vytvořit podmínky pro vznik revoluční „třetí síly“ schopné bránit společnost na všech úrovních v případě války.

Signatářstvo:
Autonomní akce
Antijob
DIAna (Irkutské anarchistické hnutí)
Bojová organizace anarchokomunistů (BOAK)
Anarchistická skupina v emigraci „Periferie“
Anarchistický černý kříž – Irkutsk
Ivan Astashin
Chubischal
AKRATEIA
Černé náměstí
Černý reproduktor
Zóna solidarity
Feministické anarchistické řešení (Hamburk)
Lolja Nordic, spoluzakladatelka Feministického protiválečného odporu (FAR) a koordinátorka FAR Vídeň
Alexej Šestakovič
Kira, Radikální nálada
Arthur Grand (Německo)
FAR Collectiva (Finsko)