Rozhovor s členy Anarchistické fronty, kolektivu šířícího informace o událostech v Íránu, Afghánistánu a Tádžikistánu.

Povstání v Íránu trvá již od závěru roku 2025. Nejedná se pouze o ekonomický protest, ale také o praktickou vzpouru proti celé logice státní moci. Lidé narušilx kontrolu nad ulicemi, zničilx symboly represe a postavilx se proti kulkám. To je přesně anarchie v akci: ochromení vládního aparátu zdola, bez nutnosti okamžitého nahrazení novou mocí.

Režim reagoval ostrou střelbou, raziemi v nemocnicích a hromadným zatýkáním, ale represivní opatření zatím selhávala. Sporadické a proměnlivé taktiky (pálení aut, ničení kamer a blokování dispečerských tras) přesunuly moc z centra na okraj a vytvořily prostor pro skutečnou samosprávu: hromadné dary, obranu nemocnic a přímé zobrazování informací bez zprostředkovatelů.

Abychom se dozvědělx více, poslalx jsme několik otázek Anarchistické frontě, kolektivu šířícímu informace o událostech v Íránu, Afghánistánu a Tádžikistánu.

Jak rozsáhlá je podpora stávek mezi běžnou populací?

Podpora radikálních stávek a protestů v Íránu je extrémně široká. Z dvaatřiceti íránských provincií se těchto stávek a protestů nezúčastnily pouze dvě nebo tři.

Jak byste charakterizovalx současnou generální stávku v Íránu? Co bylo její příčinou?

Aktuálně probíhají stávky a protesty současně a situace se rychle vyostřuje. To, co začalo jako pokojné uzavření teheránského Velkého bazaru obchodníky, se po zásahu bezpečnostních sil změnilo v násilí. Odtud se protesty rychle rozšířily do měst po celé zemi.

Jádrem těchto nepokojů je nesnesitelný ekonomický tlak a nekontrolovatelná inflace, které znemožňují běžný život velké části společnosti. První stávky se objevily mezi prodejci mobilních telefonů, kteří byli poháněni chaosem kolísajících směnných kurzů a prudce rostoucími náklady na dovážené zboží.

Tyto protesty jsou zcela spontánní a samoorganizované. Neexistuje žádné vedení, žádná politická frakce, která by je řídila, ani žádné ústřední velení, které by vydávalo rozkazy. Jedná se o hněv vycházející přímo z lidu.

Zároveň se syn bývalého íránského krále opět pokouší situaci využít. Kdykoli v Íránu vypuknou protesty, spěchá, aby si je přivlastnil. Je sice pravda, že má v zemi nějaké příznivce, ale drtivá většina jeho základny sídlí v zahraničí. Kromě roajalistů desítky let represí ze strany Islámské republiky účinně zničily možnost vzniku dalších organizovaných opozičních sil v zemi.

Jak jsou protesty organizovány a které skupiny se z nich snaží těžit?

Tato vlna začala uzavřením trhů v reakci na katastrofální propad rialu, extrémní inflaci, zvyšování daní a naprostou neschopnost režimu zvládnout hospodářskou krizi. Rychle se proměnila v nahromaděný hněv proti celé struktuře moci. Slogany jako „Smrt Chameneímu“ a „Basidž, Sepah, ISIS – jste všichni stejní“ odrážejí hloubku tohoto hněvu.

Příčinou je totální ekonomický kolaps režimu, který pramení ze systémové korupce, masivních vojenských výdajů a zahraničních sankcí. Sankce jsou však pouze záminkou, kterou režim používá k ospravedlnění represí.

Organizace je převážně horizontální a decentralizovaná: prostřednictvím sociálních sítí, místních výzev obchodníků na tržištích a organického šíření hněvu v ulicích – bez centrálního vůdce nebo vedoucí strany. Právě v tom spočívá její síla: v opravdové samoorganizaci obyčejných lidí proti nadvládě.

Právě v tom však spočívá i nebezpečí. Exilové opoziční skupiny – zejména roajalisté spojení s Rezou Pahlavím – vstoupily na scénu a pokoušejí se toto lidové povstání zneužít. Prostřednictvím výzev vydávaných ze zahraničí vnášejí slogany jako „Ať žije šáh“ ve snaze nasměrovat protesty k obnovení další dědičné diktatury – diktatury, která dříve drtila lid prostřednictvím tajné policie Savak a krvavého potlačování a nyní se snaží získat zpět moc diplomatickými úsměvy a prázdnými sliby.

Kromě těchto skupin podporují toto hnutí také anarchisté*ky, část komunistů*ek, část liberálů*ek a republikánů*ek, kteří mohou těžit z pádu Islámské republiky.

Zároveň se části Islámské republiky samy pokoušejí vykreslit toto povstání jako vnitřní reformní hnutí, aby zachovaly režim v pozměněné podobě.

Mohlx byste se představit jako kolektiv? Jak jste vzniklx, jaké jsou vaše cíle, jak jste organizovánx?

Anarchistická fronta je nejnovější podobou cesty, která začala v roce 2009 – cesty poznamenané mnoha vzestupy a pády, od Hlasu anarchismu po Federaci éry anarchismu. Dnes, s obnovenou strukturou, která sdružuje zkušené kamarádstvo a nové síly, klademe opět důraz na sebeorganizaci a radikální boj – jak v oblasti zvyšování politického povědomí, tak v aktivní podpoře a podněcování bojů v terénu.

Anarchistická fronta je založena na principech solidarity, antiautoritářství a neúnavného odporu proti všem formám nadvlády. Neusilujeme o reformu stávajícího řádu, usilujeme o jeho zničení – aby nezůstala žádná moc, žádná třída a žádné hranice. Náš boj je zakořeněn v historických protestech a odporu lidí v Íránu a Afghánistánu, zároveň však zůstává hluboce spojen s globálním anarchistickým hnutím.

I když se primárně zaměřujeme na Írán a Afghánistán, náš horizont sahá daleko za hranice. Usilujeme o svět, ve kterém se realizuje svoboda, rovnost, solidarita a skutečná vzájemná pomoc – bez jakékoli formy vlády nebo vykořisťování. Pro nás není anarchismus pouhou teorií, je to způsob života, způsob jednání a proces budování světa bez moci, represe a lží.

Velká část vašeho zpravodajství informuje o násilí páchaném na ženách. Vidíte to jako součást aktuálních stávek?

Dnes jsou ženy, studentstvo a mládež aktivně přítomnx v ulicích. Tvoří jádro hnutí Žena, život, svoboda. Proto ano – současné stávky jsou v souladu s požadavky hnutí Mahsa a boje za práva žen.

Věříme, že toto hnutí, při zachování ducha hnutí Žena, život, svoboda, také vytvořilo příležitost, aby se i pasivnější a konzervativnější segmenty společnosti zapojily do kolektivního boje proti Islámské republice a spojily se s ostatními.

Naším hlavním zájmem – kromě konfrontace se zločinnou Islámskou republikou, která jen včera v noci zabila více než sedm lidí v naší oblasti – je konfrontace s monarchistickými proudy, které pronikly do hnutí a využívají situaci. Jejich misogynní tendence jsou jasně viditelné jak v jejich diskurzu, tak v politické praxi.

Jaká je situace anarchismu v Íránu a Afghánistánu a jakým výzvám čelí aktivisté*ky?

Vyhrožování, předvolání, bití, výhrůžky smrtí, uvěznění a sexuální násilí jsou realitou, které anarchisté*ky čelilx v posledních dvou letech, a dokonce i předtím.

Jen za posledních pět měsíců bylx dva naši kamarádi zatčenx a další čtyři předvolánx. Podmínky v Íránu jsou pro nás extrémně nebezpečné. V současné době je jeden z našich kamarádů z Anarchistické fronty, Afshin Heyratian, uvězněn ve věznici Evin. Další anarchističtí kamarádi*ky jsou uvězněnx ve věznicích v provincii Yazd.

Doufáme, že prostřednictvím boje můžeme osvobodit naše kamarády*ky a vytvořit pro sebe bezpečné podmínky.

Vidíte riziko zahraniční intervence v Íránu? Jaký by byl její výsledek?

Jak už bylo zmíněno, roajalisté a příznivci Rezy Pahlavího jsou silně závislí na západních mocnostech. Spolu s dalšími částmi opozice vytvořili podmínky, za kterých západní vlády – pod záminkou pomoci íránskému lidu – otevřeně diskutují o vojenských útocích nebo mediální intervenci v Íránu.

Trump a Netanjahu opakovaně vyhrožovali Íránu vojenskou akcí, zejména v době aktivních protestů.

Využíváme této příležitosti, abychom vyjádřilx náš absolutní a bezpodmínečný odpor proti jakékoli vojenské okupaci nebo zahraniční intervenci západních států v Íránu – na jakékoli úrovni a v jakékoli formě.

Stejně jako jsme bylx přítomnx během dvanáctidenního íránsko-izraelského konfliktu v oblasti reportážemi, vzájemnou pomocí a odporem uvnitř Íránu, trváme na tom, že pokud dojde k zahraniční intervenci, jsme odhodláni a připraveni se jí postavit.

Jsme místní síla složená z horizontálních a rozmanitých sítí anarchistických aktivistů*ek, kteří se dříve organizovalx v rámci Federace éry anarchismu. Nejsme primárně militaristická skupina. V závislosti na budoucím vývoji však můžeme zaujmout nové pozice a podle toho se připravit.

Nepovažujeme íránskou společnost jako celek za dychtivou po zahraniční intervenci.

A nakonec, jak můžou lidé v zahraničí sledovat aktuální dění v Íránu a Afghánistánu?

Poskytujeme reportáže v reálném čase v perštině. Naše reportérstvo je v přímém kontaktu a fyzicky přítomno ve velkých íránských městech. Na konci každého dne zveřejňuje zpravodajská a žurnalistická platforma Anarchistické fronty komplexní denní zprávy v perštině.

Kromě toho denně publikujeme zprávy v italštině, španělštině, arabštině, angličtině a příležitostně také v němčině a švédštině. Existuje také platforma pro kamarádstvo z nepersky mluvících zemí, včetně mezinárodní koordinační skupiny. Dostáváme zprávy z celého světa a působíme jako anarchistická politická síla, která nabízí solidaritu a podporu během probíhajících krizí.

Pokud jde o Afghánistán a Tádžikistán: naše kamarádstvo je přítomno v Afghánistánu a máme také kamarády*ky v Tádžikistánu. Podobně jako v Íránu se v těchto regionech zabýváme jak zpravodajskou činností, tak praktickými aktivitami.

Naším cílem je dostat se do povědomí svobodných lidí všech směrů po celém světě. Žádáme je, aby neodvracelx zrak od konkrétních podmínek na Blízkém východě a v severní Africe – zejména v Íránu a Afghánistánu – a aby odolávalx falešným informacím, zavádějícím narativům a velkým vyprávěním, která vymazávají společnost, její dynamiku a požadavky z politické analýzy.

Vyzýváme také k solidaritě a vzájemné spolupráci.

Videa:
Naziabad
Smuteční průvod za protestujícího Ismaila Kurešíndího

Zdroj:
https://freedomnews.org.uk/2026/01/05/iran-general-strike-genuine-self-organisation-by-ordinary-people/

(5. ledna 2026)

9.1.2026 Gabriel Fonten

Ze světa Protesty