Opravdovým jídlem proti Matrixu

Recenze na knihu „Jezte opravdové jídlo“ od Carlose Ríose

V létě jsem si během čekání na plzeňském nádraží krátil dlouhou chvíli v tamním knihkupectví a v knihách se slevou jsem objevil titul Jezte opravdové jídlo. Za 19 korun mi to přišlo skoro zadarmo (nenechte se ale zmást, běžná cena na internetech je stále 399 Kč) a svým způsobem mě publikace po zběžném prolistování zaujala. Doma jsem ji odložil a po nějaké době poslal dál, abych ji při jedné návštěvě opět objevil, na chvíli se začetl a vzal si ji zpět. Asi chtěla svůj čas, jelikož se tak stalo v době, kdy jsem se začal trochu zajímat o to, co a v jakých poměrech vlastně jím, protože jsem usoudil, že je přeci jen už na čase začít trochu víc dbát o tělesnou schránku.

Po přečtení mi došlo, že by nebylo od věci připravit nějakou recenzi už proto, že jde o pěkné doplnění tématu anarchistické revue Existence č. 2/2023 na téma „jídlo“, nebo přesněji: politické rozměry jídla.

Autorem knihy je Carlos Ríos, dnes 35letý španělský nutriční specialista, který stál u zrodu realfoodingu, hnutí, které se snaží vytlačovat z jídelníčku nezdravé průmyslově zpracované potraviny. A také tvůrce ve Španělsku populární aplikace MyRealFood.

Hned od začátku se s tím moc nepáře a stravování v moderní průmyslové společnosti označuje za Matrix. „Když prohlédnete, když dokážete opravdu uniknout, teprve pak zjistíte, že naši svobodu volby ve skutečnosti podmiňovala a vedla řada faktorů, které jste dřív nevnímali a které jsou dílem průmyslu, jenž vyrábí nezdravé produkty a upřednostňuje své vlastní ekonomické zájmy před vaším zdravím.“

Přiznává, že ač byl – velmi vlažným – studentem dietetiky, ke skutečnému zájmu o obor ho přivedla až jeho babička. Ta totiž ovládala „umění vybírat základní, minimálně zpracované potraviny, v kuchyni je nakombinovat a vytvořit prvotřídní pokrmy“. A právě v takových znalostech tkví opravdové tajemství zdravé výživy.

Ve své knize pak odhaluje mnohá zastaralá výživová doporučení, kritizuje úzké zaměření na součty nutrientů a kalorií, a především tepe do ultrazpracovaných potravin. Oproti nim jsou skutečné potraviny „sofistikované směsi stovek sloučenin a látek, které působí synergicky a vyvíjely se milióny let v koexistenci s organismy, které se jimi živí, a v koexistenci s okolním prostředím. Prospěšné účinky potravin jsou tedy výsledkem milióny let trvajícího procesu přirozeného výběru, a nikoli samovolným výtvorem vzniklým ze dne na den.“ Opravdové jídlo je tedy to, na nějž jsme dobře adaptovaní.

V první řadě se autor zaměřuje na argumenty, proč je třeba založit naše stravování na zdravém jídle. Velmi podrobně a s odkazy na mnohé studie si vezme na paškál rafinované rostlinné oleje, přidané cukry, rafinované mouky, soli, přídatné látky a kontaminanty. Nejenže se dozvíte, jak mohou působit na vaše tělo, ale také jak mohou celkově ovlivňovat vaše stravování a preference.

Rozsáhle se pak věnuje nemorálnosti marketingových technik zaměřených na vyšší prodej průmyslově zpracovaných potravin. „Marketing, který Matrix používá, je agresivní a má k dispozici mnohamilionové financování, jež mu umožňuje trvale vyvíjet tlak na člověka všemožnými nevybíravými prostředky… Je dokonale promyšlený, protože se může spolehnout na nejlepší odborníky. A je značně účinný.“ Kapitola je v mnohém opravdu poučná, jelikož se zabývá tím, jak lze prostřednictvím vědeckých metod (neuromarketing) manipulovat naše rozhodování. A co hůře, rozhodování a utváření návyků těch nejmenších. K tomu se přidává všudypřítomnost (ultradisponibilita) ultrazpracovaných potravin i skutečnost, že „vlády rozvinutých zemí… nepřímo skrze financování a subvencování surovin, z nichž se ultrazpracované potraviny vyrábějí, podporují i jejich stále rostoucí spotřebu“. Navíc jsou nové průmyslové produkty často „určeny k tomu, aby dokázaly hacknout naše vnitřní mechanismy nasycení“ a „ultrazpracované potraviny můžeme směle označit za návykové“.

Podařilo se také zcela převrátit kulturní vzorce a vytvořit zvrácenou normalitu, takže pokud takové potraviny někdo odmítá a preferuje opravdové jídlo, je na něj často pohlíženo jako na „posedlého extremistu“ – označení, které si nejednou vysloužil i sám autor knihy. Ten na to reaguje: „Já nechci být normální. Normalizovali jsme spotřebu ultrazpracovaných potravin do té míry, že jsme nakonec normalizovali i výskyt chronických onemocnění, která tyto výrobky způsobují. Podle statistik je normální, že v dnešní době kterýkoli člověk nad šedesát let čelí některému z rizikových faktorů spojených s kardiovaskulárními chorobami, psychickými poruchami a onkologickými onemocněními.“

Ačkoli je to kapitalistická nenasytnost, která manipuluje naše volby a návyky, vina bude nakonec svalena na vás s tím, že si za své nemoci můžete sami. Přitom vám při podstrkování dlouhodobě škodlivého jídla a obraně svých zisků bude potravinářský průmysl donekonečna omílat, že nikdo nemůže omezovat vaši svobodu. Jenže „žádná spotřebitelská svoboda neexistuje, dochází-li dnes a denně k manipulaci s informacemi a k vytváření prostředí, v němž je stále obtížnější nejíst nezdravé produkty“.

Autor konstatuje, že opravdové jídlo je ve výsledku dražší. Nemuselo by, ale zas to vyžaduje „výchovu a soustavný trénink, což jsou věci, jichž se obyvatelstvu s nízkými příjmy nedostává“. Důležitým faktorem je také čas potřebný na přípravu opravdového jídla, jehož se přetíženým pracujícím opět nedostává. Takže nakonec prostředí, v němž se narodíte, rozhoduje o vašich nepřenosných (civilizačních) chorobách více než vaše genetika.

Se škodlivostí ultrazpracovaných potravin je to jako s tabákem – i jeho nadměrné konzumaci napomáhaly tři aspekty: reklama, dostupnost a sociální akceptace. Jenže lobby potravinářského průmyslu se mnohé naučila od té tabákové. Popis jejich vlivu, manipulací a zasahování do vědeckých poznatků mi v mnohém připomněl knihu Vojtěcha Pecky Továrna na lži: výroba klimatických dezinformací. Obdobně jako fosilní průmysl i „firmy na výrobu průmyslově upravených potravin rozprostírají svá dlouhá chapadla a infikují společnost na jejích nejcitlivějších místech s cílem udržet ji lapenou v Matrixu. Průmysl ultrazpracovaných potravin zamořuje vědu, výchovu a vzdělávání, politiku i sdělovací prostředky.“ A opět to dokládá nespočtem příkladů a odkazů.

„Je nutné, aby v našem potravinovém a výživovém systému nastala změna. Radikální změna. A k ní může dojít jedině prostřednictvím sociálního hnutí.“ Proto vznikl realfooding: „Jde o revoluci bojující znalostmi a uvědoměním proti temným stránkám potravinářského průmyslu.“ Jde o „umění kombinovat opravdové jídlo a respektovat přitom, pokud je to možné, nejen místní gastronomii, ale i lokální obchodní síť. Protože… kromě toho, že pomáháte vlastnímu tělu, pomáháte také ostatním ve své obci, místní výrobcům potravin i životnímu prostředí.“

Carlos Ríos: Jezte opravdové jídlo. Jak změnit své stravování a dosáhnout lepšího zdraví. Dobrovský, edice Via, 2023. 384 stran.