Kapitola z knihy „Vztahy bez hierarchie (Lidé a permakultura)“

Právě jsem ponořen do knihy Vztahy bez hierarchie (Lidé a permakultura), kterou napsala Looby Macnamar (česky vydal Walden Press, 2022). Autorka se věnuje učení permakultuře a je v této oblasti vůbec velmi aktivní. Samotná kniha se však ani trochu nevěnuje zahradničení, nýbrž u nás velmi opomíjené oblasti permakultury – etice, vnitřní harmonii i harmonii s ostatními – prostě sociálnímu rozměru permakultury. Recenzi na knihu se pokusím napsat, až knihu dočtu a dám jí trochu času, aby se ve mně rozležela a usadila, jako to dělám u mnoha titulů, o nichž píšu. Nyní bych ale rád uvedl jednu kratičkou kapitolu, jež mi připomněla loňské diskuse v rámci 30. výročí Anarchistické federace, které se často točily kolem způsobů organizování se a zdravého života kolektivu. (-jk-)

* * *

Skupiny jako zahrady

Na každou skupinu se můžeme dívat jako na zahradu, která je sice složená z různých prvků, ale vnímáme ji jako celek. Lidi můžeme vnímat jako různé druhy rostlin. Každá rostlina je něčím charakteristická, přináší užitek a potřebuje určité podmínky pro to, aby se jí dařilo. Někteří lidé jsou raději na slunci, jiní ve stínu, někteří jsou odolní, jiní potřebují být v závětří. Některé rostliny obohacují půdu a jejich přínos je skrytý v zemi, jiné nás těší svými krásnými květy. Pionýři jsou rychlí a rádi obsazují nové oblasti. Velké stromy rostou pomalu. Každá rostlina vyžaduje čas a prostor a ve skupině můžeme pro každou najít to správné místo.

Plevel jsou rostliny, pro které jsme ještě nenašli správné využití. Kopřiva je velmi užitečná, pokud víme, co s ní. Totéž platí i pro lidi. Každý člověk může přispět svým jedinečným způsobem, pokud k tomu dostane příležitost. Máme spoustu dovedností a zkušeností a potřebujeme se tomu otevřít a využít jich k vytvoření synergické obohacující skupiny.

V různých fázích růstu potřebujeme rozličné zdroje, od semen a sazenic přes malé rostliny po zralé stromy. Platí to pro skupiny i pro jedince. Skupiny mají různé životní cykly, lidé přicházejí a přebírají existující organizační vzorce. Skupiny se vyvíjejí a demonstrují schopnost sebeorganizace.

Skupinovou dynamiku můžeme přirovnat ke struktuře půdy. Existují různé půdní typy a každý potřebuje specifickou péči, aby byl v rovnováze. Různé rostliny vyžadují různé podmínky. Někteří lidé jsou rádi, když se věnuje hodně času emocím a pocitům, jiní se zaměřují hlavně na akci. Jakákoliv půda se vždycky dá zlepšit přídavkem organického materiálu. V případech lidských skupin plní tuto roli naslouchání a respekt.

V zahradách tvoříme guildy – společenství rostlin, které si navzájem prospívají. To se může ve skupině stát spontánně nebo to můžeme tvořit záměrně tak, že vyhledáváme spojení mezi lidmi, kteří rádi pracují spolu.

Na zahradu působí vnější vlivy, jako je slunce, vítr a déšť. Pro skupiny jsou takovými vlivy zvenku nové zákony, dotace, byrokracie nebo jiné skupiny, které ovlivňují jejich růst a rozvoj. Reagujeme na širší systém, jehož jsme součástí. Například pokud jsme dobročinná organizace, co se děje v naší oblasti a co ovlivňuje naši práci?

ilustrace od N.o. Bonzo

17.2.2026 Looby Macnamar

Teorie Samospráva