Nekrolog italské anarchistky a akademičky.

Ve středu 28. ledna 2026 nás po krátké nemoci opustila Adriana Dadà.

Coby aktivistka se již od vysokoškolských studií řídila ve své politické a odborové činnosti materialistickým, třídním a libertinským přístupem. Byla dlouholetou anarchistickou aktivistkou a členkou Federazione Lavoratori della Conoscenza (Federace vědeckých pracujících). Pocházela z Toskánské Lunigiany a dlouhá léta se věnovala historickému výzkumu na Florentské univerzitě, kde se proslavila svými studiemi o emigraci žen a politických hnutích.

Zpočátku se soustředila na historii stran a hnutí, se zvláštním zájmem o italský anarchismus v 19. a 20. století a jeho šíření v italsko-amerických komunitách. Mezi její nejvýznamnější práce z tohoto období patří L’anarchismo in Italia fra movimento e partito: storia e documenti dell’anarchismo italiano (Anarchismus v Itálii mezi hnutím a stranou: historie a dokumenty italského anarchismu, 1984).

Od 90. let se její zájem přesunul k historii migrace, zejména k otázce přílivu a odlivu obyvatel Toskánska. Její práce byla průkopnická v tom, že odhalila neviditelnost žen v migračních procesech, a to díky přijetí genderové perspektivy, která vrátila hlas historicky potlačeným postavám. Ve výzkumu využívala vícero zdrojů: archivní dokumenty, rodinnou korespondenci, a především ústní zdroje. Díky tomuto postupu rekonstruovala příběhy kojných a sezonních migrantek, považovaných za archetypy dnešních domácích pomocnic; barsane, pouličních prodavaček z Lunigiany; a rodin, které emigrovaly do Kalifornie.

Tyto výzkumy daly vzniknout „kolektivní paměti“, která zkoumá proměny ženské identity a dopad migrace na společnosti, z nichž ženy pocházely. Kromě akademické produkce převedla Adriana Dadà své výzkumy do multimediálních nástrojů, výstav a videodokumentů. Její video Le Barsane získalo v roce 2009 cenu za videovýzkum, kterou vyhlašuje Associazione di Storia Orale (Asociace orální historie). Byla také poradkyní pro region Toskánsko a aktivně spolupracovala se školami a místními orgány na podpoře vzdělávacích programů na témata multikulturalismu, míru a antirasismu. V posledních letech, u příležitosti padesátého výročí událostí z roku 1968, se věnovala rekonstrukci historie florentského studentského hnutí a připravovala publikace o vizuální představivosti protestu.

Ozývala se proti diskriminačním a oportunistickým mechanismům převládajícím v kapitalizované akademické sféře, která není schopna ocenit hloubkovou a dlouhodobou práci nezbytnou pro získání odborných kompetencí.

Zdroje:
https://bibliotecabfs.wordpress.com/2026/01/29/in-memoria-di-adriana-dada/
https://umanitanova.org/adriana-dada-un-ricordo/

23.2.2026 Zahraniční sekretariát AF

Ze světa Osobnosti