O tom, proč je důležité natáčet policii, o policejní brutalitě v Německu v širších evropských souvislostech a o chystaném šmírovacím protokolu známém jako „chat control“.

Na konci léta jsem se ocitl na zemi obklopen patnácti německými policisty. Dostal jsem ultimátum: buď policii odevzdám svůj telefon dobrovolně, nebo zavolají „právníkovi nebo soudci“, aby zjistili, zda mi ho mohou odebrat násilím. Bylo mi řečeno, že nejsem zadržen za žádný trestný čin, ale že jsem se mohl stát nějakého trestného činu svědkem.

To byla pravda. Poslední hodinu jsem totiž natáčel, jak pět policistů pacifikuje jednoho muže kvůli obvinění z pořádání politického shromáždění. V době svého zatčení držel palestinskou vlajku a jel na elektrokoloběžce. Natáčet jsem začal proto, že bylo zřejmé, že jde jen o záminku k rasovému obtěžování. Sledoval jsem, jak ho policisté obklíčili a provokovali.

„Snažíme se vyhnout násilí,“ říká mi jeden z policistů, „ale pokud on… my jen prověřujeme, jestli máme pravdu… jestli je nějaký problém. Dobře, jaký je v Německu zákon? To se nesmí. Dostaneme nějaké info, řekneme mu to a v tu chvíli zastupujeme zákon. Pokud ten člověk stále opakuje ‚ne, já jsem v právu‘, pak máme problém.“

„A pak možná,“ pokračuje policista, „pokud ten člověk stále opakuje ‚ne, nic špatného nedělám‘, musíme to udělat, jak se tomu říká? Silou. A chytit ho za ruku…. Rozumíte, proč to děláme?“ ptá se.

„Ne,“ odpovídám.

„Ne? Dobře. Pak tu máme problém,“ říká mi policista.

Pokračoval jsem v natáčení, i když mi opakovaně říkali, abych ustoupil. Přeš čočku svého telefonu jsem sledoval, jak tomu muži nasazují pouta a hází ho ke zdi. Viděl jsem, jak se zhroutil k zemi, potom ho drželi za obě ruce kvůli „lékařské prohlídce“. Právě v tu chvíli ke mně přistoupila policie.

„Jde tu o to, že je teď zadržen za kladení odporu zákonu, a jelikož to natáčíte, tak byste mu mohl pomoci. Tím videem…“

„Jistě, on si to video vyžádal?“ ptám se. „Takže to video mám dát tady tomu muži?“

„Ne, to video pošlete nám, abychom se mohli podívat, jestli je to pravda, anebo není,“ říká policista. „Je to důkaz, takže to musíte udělat pro něj, ale i proti němu, chápete?“

Jak asi tušíte, policie mi lhala. To, co ve skutečnosti vyžadovali, bylo odevzdání mého mobilního telefonu. Celou situaci jsem natočil, a namísto záběrů muže kladoucího odpor mám záznam rasového obtěžování ze strany policejních složek, které zjevně neznaly zákon, jež vymáhaly.

Když si uvědomili, že k vytvoření politického shromáždění jsou zapotřebí alespoň dva lidé, rozhodli se ho – jak se zdá – zpětně zatknout za to, že se bránil vlastnímu zatčení.

Moje důvody pro natáčení této situace jsou prosté. V posledních dvou letech dochází v Německu k eskalaci státem posvěceného násilí vůči solidárním hnutím s Palestinou. To podporuje represivní umlčování akademické obce, umění a kultury, veřejných projevů i kriminalizaci příspěvků na sociálních sítích jednotlivými ministry v měnícím se německém politickém systému.

Toto násilí denně odhaluje aktivistvo, novinářstvo, filmařstvo i fotografstvo.

Přesto napříč německou společností a jejími hlavními médii panuje hrobové ticho. Jedním z důvodů pro fotografování a natáčení na protestech je dokumentovat policejní brutalitu ve chvíli, kdy – jak se dá předpokládat – nastane. Slouží to jako záznam, který stojí v opozici vůči tomu, co potom vždy přijde: přímé přebírání zpráv z policejních zdrojů, po kterém následuje nulové ověřování faktů a téměř náboženská podezíravost vůči jakémukoliv svědectví nebo zdroji přímo z místa protestů.

V návaznosti na protesty k připomínce 77. výročí Nakby v Berlíně média opakovala svědectví jednoho berlínského policisty. Ten tvrdil, že byl „vtažen do davu“, „úmyslně napaden“, „sražen k zemi“ a „opakovaně kopán“ protestujícími. Díky velkému množství kamer, které demonstrace natáčely, bylo možné spatřit, že do davu ve skutečnosti vstoupil dobrovolně a opakovaně mlátil demonstrující do hlavy, než jednoho z nich přitlačil k zemi.

Skupiny jako Counter Investigations Forensis / Forensis Architecture shromáždily četné zdroje z průběhu demonstrace, aby prokázaly trestnou činnost tohoto policisty. Tím podpořily Evropské středisko pro právní podporu (ELSC) při podání trestního oznámení na základě policejního násilí a křivého svědectví. Škoda však už byla napáchána – u pěti lidí byly po květnových protestech k výročí Nakby provedeny domovní prohlídky. Nikdo z nich přitom nebyl obviněn z napadení onoho policisty.

Organizace Forensic Architecture se rovněž podílela na procesu se šesti mladými syrskými žadateli o azyl, kteří byli obviněni ze založení požáru v uprchlickém táboře Moria v Řecku. Vzhledem k jejich zranitelnosti dané věkem, azylovým statusem, omezenou právní podporou a jazykovou bariérou se pro řecký stát zdálo jednoduché vykonstruovat případ proti těmto šesti mladíkům. Prostřednictvím videí, která byla natočena v noci, kdy k požáru došlo, se však podařilo poskládat pohyb a rozsah ohně, což zásadním způsobem vyvrátilo jedinou výpověď svědka, na jejímž základě došlo k jejich zatčení.

A přesto! Tenhle malý počítač v mé kapse je hotový Jidáš pro každou druhořadou policejní složku nebo náctiletého hackera, který by chtěl získat má osobní data. Možnost natočit policii přímo v akci s sebou nese i další problémy – vlastnictví zařízení, které lze zneužít k manipulaci s videem, zvukem, komunikací i polohou pro účely politické represe.

Rada Evropské unie debatuje o rozšíření protokolů, které by vedly k tomu, že poskytovatelé a poskytovatelky šifrovaných služeb (end-to-end), jako jsou Signal nebo Telegram, budou skenovat veškeré texty, fotografie a videa kvůli „závadnému obsahu“. Dít by se tak mělo prostřednictvím metody známe jako „client-side scanning“ (skenování na straně klienta). Tento protokol, přezdívaný „chat control“, funguje primárně na přístupu k veškerému materiálu skrze plošné a nerozlišující monitorování komunikace.

Tato rozsáhlá sledovací síť má však jednu jedinou výjimku. V dopise pracovní skupině pro prosazování práva Rada EU jasně uvedla, že podle článku 7 daného dokumentu se „detekce nevztahuje na účty používané státem pro účely národní bezpečnosti, udržování veřejného pořádku nebo pro vojenské účely“. Takto masivní sledování prostřednictvím skenování má však nevýhodu: chybovost v podobě „falešně pozitivních nálezů“ se pohybuje mezi 50–75 %.

Vláda Spojeného království se rovněž pokouší prolomit smysluplné koncové šifrování prostřednictvím „Oznámení o technické způsobilosti“ (TCN) v rámci zákona o vyšetřovacích pravomocích (Investigatory Powers Act). Ten v tomto případě po společnosti Apple vyžaduje, aby vytvořila „zadní vrátka“ ke svým šifrovaným zálohovacím službám. To jde ruku v ruce s dalším sledováním, které navrhuje labouristická vláda – např. vytvoření systému digitálních identit pod záminkou prevence tzv. „nelegální migrace“. Bylo přitom zaznamenáno, že tyto kroky přispívají k nátlakovému chování, domácímu násilí a marginalizaci starších, handicapovaných nebo zranitelných osob.

Proč na tom záleží? Jakmile totiž – v zájmu bezpečnosti nás všech – natočím policejní rasové obtěžování nebo brutalitu, musí být následná komunikace s právnictvem, novinářstvem a aktivistvem chráněná a soukromá.

V Německu existuje zákon, který chrání policejní složky před odpovědností během natáčení. Jmenuje se Verletzung der Vertraulichkeit des Wortes neboli „porušení důvěrnosti slova“ a lze jej vztáhnout i na natáčení interakce mezi policisty. Tento zákon se netýká samotného natáčení, ale spíše zveřejňování rozhovorů s policií. Jedinou výjimkou je situace, kdy je záznam ve „veřejném zájmu“.

Samozřejmě člověk nikdy neví, zda by nekontrolované policejní násilí při provádění politické represe a rasového obtěžování bylo považováno za veřejný zájem. To vše je z velké části způsobeno atmosférou strachu v německé společnosti a v médiích ohledně přiznání aktivní role Německa v izraelské genocidě palestinského lidu. Při čtení zpráv byste mohlx snadno podlehnout mylnému dojmu, že nejnásilnějším prvkem německé společnosti je palestinské obyvatelstvo a v širším smyslu jakákoliv skupina migrantů.

Německá policie má prokazatelnou historii systémového rasového obtěžování, nepředstavitelné míry brutality a dlouhý seznam úmrtí ve vazbě – od roku 1990 je zdokumentováno 287 úmrtí rasově utlačovaných osob v policejní cele. Nedávno stovky policistů vtrhly do squattu a sociálního centra Rigaer 94 v rámci přípravy na nadcházející soudní spor. Policisté násilně napadli rezidentstvo a zničili jeho domovy s deklarovaným cílem identifikovat osoby žijící v tomto bytovém projektu.

S otevřenýma očima se stavíme proti státu i proti těm v našich vlastních komunitách, kterx se rozhodlx zastupovat jeho represivní struktury proti svým vlastním sousedům a sousedkám. Takže navzdory všem radám, abych si to ulehčil, jsem zveřejnil výpověď o své interakci s policií ve chvíli, kdy se násilí podle očekávání obrátilo proti mně. Byl jsem zadržen jako svědek, můj zdravotní stav byl zneužit jako nástroj mučení a mé epileptické záchvaty byly vyvolány jako trest za to, že jsem neodevzdal telefon.

Unpublished je projekt, který pomáhá „zaplnit prázdnotu“ vzniklou tichem hlavních médií ohledně policejního násilí a solidarity s Palestinou. Projekt také odhalil napadení Kitty, irské aktivistky, která požadovala ukončení cíleného zabíjení palestinských novinářů a novinářek v Gaze. Berlínská policie ji třikrát udeřila pěstí do obličeje a zlomila jí zápěstí.

Díky práci oddaného aktivistva a novinářstva jsme schopnx odhalovat systémové násilí a chránit lidi v našich vlastních komunitách před tímto zneužíváním moci.

„Vůbec nás sakra neděsíte!“ zakřičela Kitty na policajty.

Zdroj:

https://freedomnews.org.uk/2026/02/22/go-film-the-police/

12.3.2026 Josie Ó Súileabháin

Represe Ze světa