Анархистская федерация

Zemřela Ariane Gransac

Nekrolog celoživotní anarchistky Ariane Gransac z pera Tomáse Ibáñeze.

V neděli 5. dubna 2026 zemřela v Perpignanu ve věku 84 let Ariane Gransac.

Než abych se nechal unést smutkem z jejího odchodu, raději si uchovám vzpomínku na její mladistvou radost, když jsem ji před asi šedesáti lety, někdy v roce 1966, poznal. Došlo k tomu po její statečné účasti na památném římském únosu Francova velvyslance ve Vatikánu.

Ariane byla dcerou vysoce postaveného manažera ve voňavkářském průmyslu a mohla se tak spokojit s privilegii pohodlného života. To se nijak neslučovalo s její rebelskou povahou. Brzy začala navštěvovat anarchistické kruhy v Paříži, zapojila se do skupiny Emile Henry při Anarchistické federaci a jako amatérská malířka se pohybovala ve svobodomyslných kulturních kruzích.

Pokud ji něco odlišovalo, byla to bezpochyby její silná osobnost, která byla směsicí bystré inteligence a sklonu k důmyslné a kousavé ironii, jež dokázala mnohé vyvést z míry, ale nebyla v rozporu s obrovskou laskavostí a zjevnou vřelostí. Ariane byla opravdová osobnost a v tom spočívala část jejího kouzla.

Více než deset let se tělem i duší věnovala libertinskému boji proti frankismu a spolu s Octaviem Alberolou se účastnila téměř všech akcí pořádaných Iberskou federací libertinské mládeže (FIJL), z nichž mnohé probíhaly pod hlavičkou Skupiny 1. května. Po úspěšném únosu v Římě v roce 1966 se v říjnu téhož roku přesunula do Madridu, aby připravila únos, který nakonec selhal a vyústil v několik zatčení. Na znamení solidarity se zadrženými se zapojila do několika přímých akcí, které Skupina 1. května provedla v Londýně proti frankistickým představitelům. V roce 1968 se přestěhovala do Bruselu, aby připravila únos Francova velvyslance Alberta Ullastrese, ale byla zadržena 8. února, dříve, než se operace mohla uskutečnit. V roce 1974, již mimo akce FIJL, ale v solidaritě s Puigem Antichem, se podílela na únosu Baltasara Suáreze, ředitele Banco de Bilbao v Paříži; byla zadržena 22. května spolu s Alberolou ve městě Avignon.

Po smrti diktátora Franca se zapojila do francouzského libertinského hnutí a věnovala se uchování památky lidových hnutí v Latinské Americe, se zvláštním důrazem na Peru a Bolívii, kde díky Liber Forti navázala vztahy s Central Obrera Boliviana.

Netřeba dodávat, že tato intenzivní činnost byla vždy doprovázena silným odhodláním prosazovat anarchistické pojetí boje proti patriarchátu, v souladu s orientací organizace Mujeres Libres.

Po smrti své matky, o kterou se musela starat v Paříži, se v roce 2007 definitivně přestěhovala do Perpignanu, ale po období, kdy ji sužovaly silné deprese, tedy v letech v letech 2013 až 2015, se její kognitivní schopnosti zhoršovaly a v prosinci 2022 byla nakonec umístěna do pečovatelského domu. Po téměř čtyřech letech v tomto stavu bylo její úmrtí pro ni bezpochyby osvobozením.

S výjimkou těchto posledních let měla Ariane nezměrnou odvahu žít intenzivní život, jejž si zvolila, a vždy se ve jménu svobody vzpírala nadvládě. Tak si ji budeme pamatovat.

Octavio Alberola a Ariane Gransac v Paříži, 1979