Přinášíme původní esej, která vznikla bezprostředně po letošní blokádě Hnutí pro život.

„V Paříži roku 1848 revoluce byla svátkem bez začátku či konce.“

Bakunin

Stojíš na ulici. Tvoje tělo je bok po boku s lidmi, jejichž osudy možná znáš, ale nemusíš – hlavní je, že jste tu spolu. Rousseau hodně mluvil o tom, jak se společnost tvoří jako jedno společné tělo. Ty v konečcích svých prstů cítíš podivné vzrušení. Jsi jedna velká paže objímající ulice města několik století starého. Svítí slunce a obrovské oko společnosti mrká tvými řasami.

Jsme jedno tělo. To předchází dělení politickými rovinami. Někteří, co tak rádi obchodují s emocemi, řežou jazykovými motorovkami. Julie, mladá žena, co ji trápí pustošení přírody, si už nerozumí se svým otcem Vladimírem. Ten nechápe, že není vděčná za všechny ty věci, co jí dal. Cejtíš na jazyku krev a ve vzduchu benzín. A řetěz dál trhá končetinu od končetiny. Ale my jsme jedno tělo. Jako by něco hlubšího předcházelo tomuto řezu. Cítíme zvláštní bolest při pohledu na svět, než se naučíme dívat jinam. Cítíme zvláštní trápení, než ho přehlušíme ruchem. Jsme jedno tělo.

Dnes jedno překrásné tělo stálo v ulicích. Stálo, protože nechce sledovat, jak se vybojovaná práva ztrácí, jedno za druhým. Stálo navzdory strachu ze zranění, a že jich mohlo být. Stálo nehledě na to, zda spolu souhlasíme v každém bodě – souhlasili jsme v tom primárním. Jasné ne, které jsme společnými ústy artikulovali, je požadavek.

Filozof a politický teoretik Ernesto Laclau dlouho zkoumal podstatu politického požadavku. Toho, jak se postupně z jednoho stává mnohé, jak se spolu propojují jednotlivé symboly, až do toho stavu, kdy jako špička ledovce ukazují obrovský a vznešený masiv. To neznamená, že jednotlivé emancipační boje se stávají stejnými. Pouze to, že je vyslovujeme společně. Neboť si snad můžeme představit svět, v němž bojujeme za práva pracujících, ale už ne žen?

Tyto požadavky se kupí a my se stále moci ptáme – kdy konečně se sebou něco uděláš? V neschopnosti (dnes již spíš v antagonismu institucí ovládaných současnou koalicí) se odhaluje perla. Vzniká prostor pro naše tělo. To, co dneska stálo na ulicích tváří tvář nejistotě. To, co riskovalo.

Mnozí z nás odcházíme z této zkušenosti trochu jiní, než jsme byli včera. Zažili jsme, jaké to je být tělem. Ten strašně reálný, silný, elektrizující pocit je to nejskutečnější. Nemůžeš to srovnat s hozením lístku do urny. Vibruje ti ret vzrušením. Tak takovýhle to je – jednat.

Hannah Arendt pracuje s třemi sférami, které tvoří člověka. Tebe. První je práce, což je tvoje dýchání, jedení a další fyzické potřeby. Druhá je mistrovství/tvoření. Tím se míní, že pod tvýma rukama vzniká něco nového. Obraz, židle, polévka, cokoliv. Cokoliv, do čeho dáváš svoje srdíčko. A třetí je právě jednání. Cítíš ještě teď ten pocit z dneška? To je právě jednání.

Ve světě, v kterém žijeme, se dá stěží mluvit o tom, zda jsme lidé bez tohoto pocitu. To, co jsme zažili, byla čistá, nefalšovaná, svoboda. Postavit se jako rovný rovnému v jednom společném úkolu.

Je to jako malá smrt. Následujících pár dní se v tobě mohou vyvinout libovolné pocity, obzvláště padl-li na tebe státní monopol na násilí. Je klíčové, aby tato zkušenost nezůstala pouze za tvými ústy. Otevřít se druhému, to je jedna z cest, jak se s tímto pocitem vyrovnat. Ale už ti nikdo, nikdy, i přes všechny přestupky světa nevezme to, že sladká mana svobody se rozlila ve tvém srdci.

James C. Scott píše o anarchistickém samocvičení. Strach a nejistota, co se dali cítit v některé momenty dneška, jsou naučené. A my se je můžeme odnaučit. Scott mluví o tom, že když budeme stát vystavovat kritice, když budeme aktivně vystupovat tak, abychom jednali – tak se to postupně naučíme dělat automaticky. Je to jako chození na červenou, když u nás ve vsi nic nejezdí.

Ale my musíme Scotta doplnit. Po dnešku totiž máme hlad. A proto musíme jednat dál. Protože v tom cítíme, že jsme lidi. Naučená bezmoc padá. Naučená plachost padá. Získáváme hlas. Stáváme se jedním tělem. Společně.

Tak ať je každý den svátkem svobody. Společně se naučíme hodovat na jejích plodech.

9.5.2026 -pk-

Теория Чехия Протест