Příspěvek Wayna Price k debatě o fašizaci USA za Trumpovy vlády

Na levici se vede debata o tom, zda při Trumpově režimu MAGA čelíme fašismu. Někteří říkají „ne“ a poukazují na všechny svobody a demokratická práva, která stále existují. Věří v demokratické dědictví Spojených států.

Jiní poukazují na brutálně represivní aspekty Trumpovy vlády jako na důkaz fašismu. Někteří jsou liberálové, kteří mají takovou důvěru v demokratické dědictví USA, že jsou šokováni, když vidí, jak stát jedná antidemokratickým způsobem. „Musí to být fašismus,“ uzavírají. Kdo má pravdu?

Abychom o tom mohli plodně diskutovat, je nutné učinit několik důležitých rozlišení. Prvním je rozdíl mezi buržoazní demokracií (jinak „liberální“, „omezenou“ či „parlamentní“ demokracií) a fašismem.

„Fašismus je antonymem liberální demokracie v kapitalistické společnosti. Jeho zastánci chtějí nahradit liberální demokracii jinou formou řízení kapitalistického systému, odstranit základní občanská práva a omezení výkonné moci, posílit represivní aparát s cílem oslabit organizaci pracující třídy a přijmout etnonacionalistické formy sociálního vyloučení. Naproti tomu socialismus je antonymem nikoli liberálně-demokratického státu, ale samotného kapitalismu.“ (Foster[1]) (Co přesně marxista Foster míní pojmem „socialismus“, je jiná otázka.)

Obecně platí, že kapitalistická třída dává přednost omezené demokracii před fašismem nebo jiným autoritářským systémem – pokud je dostatek prosperity a stability. Pro vládnoucí bohaté je výhodou liberální demokracie to, že jejich frakce mohou bojovat o rozdíly v názorech a zájmech a přijímat rozhodnutí bez krvavé občanské války. A pokud se k moci dostanou neschopní blázni (!!), lze se jich při příštích volbách pokojně zbavit. Také je snazší oklamat obyvatelstvo, aby věřilo, že je svobodným lidem, který řídí společnost.

Pro pracující třídu omezená buržoazní demokracie usnadňuje organizování se proti kapitalistům, ať už v odborech, radikálních seskupeních nebo jinými způsoby. (V rámci obecného spektra autoritářství existují také rozdíly mezi fašismem a alternativními formami kapitalistických, antidemokratických režimů, jako jsou tradiční monarchie.)

Dalším klíčovým rozdílem je rozdíl mezi vládou Donalda J. Trumpa a trumpistickým hnutím. Vláda, ačkoli je extrémně autoritářská, v současné době není fašistická. Ať už je fašismus cokoli jiného, je to stát jedné strany s diktaturou jedné osoby (nebo malé skupiny). To neplatí o současné vládě USA. Spíše existuje konflikt uvnitř vlády mezi autoritářskými trumpistickými prvky (zejména dominujícími ve výkonné moci) a jinými částmi, které jsou stále více či méně liberálně-demokratické.

Existuje však hnutí MAGA. Zahrnuje většinu Trumpovy administrativy. Má část elity velkého byznysu, „tech bros“ ze Silicon Valley, podvodníky s kryptoměnami a ropné a plynárenské společnosti. Ti si najali síť placených intelektuálů. Existuje velká menšina obyvatelstva (30 až 40 procent), složená z demoralizované nižší střední třídy a dříve privilegovaných bílých dělníků. Tito lidé víceméně chtějí jednopartajní stát s diktaturou jedné osoby. Ať už si to všichni plně uvědomují či nikoli, jejich cílem je fašismus.

Srovnání trumpismu a klasického fašismu

Je užitečné porovnat trumpistickou vládu a hnutí s klasickými fašistickými režimy. Těmi byly italský fašismus od 20. let 20. století a německý nacismus od 30. let. V čem se trumpismus liší od původního fašismu – a v čem je mu podobný?

Někteří vidí rozdíl v tom, že Mussolini a Hitler se dostali k moci násilím, zatímco Trump byl zvolen. To není pravda. Ačkoli Mussolini a Hitler skutečně používali násilí v ulicích, k moci se dostali legálně a ústavně. Oba kandidovali ve volbách a měli ve svých parlamentech velký počet zvolených členů strany. Mussolini byl ústavně jmenován premiérem italským králem. Hitlera jmenoval kancléřem zvolený prezident.

K moci se však dostali pomocí bezprávného masového násilí. Organizovali své stoupence do oddílů s uniformami a zbraněmi – italské fašisty neboli „černé košile“ a nacistické „hnědé košile“ neboli úderné oddíly (SA). Tito političtí gangsteři, neomezeni žádným zákonem, zbili (nebo zabili) své oponenty, jako byli socialisté, komunisté, anarchisté a odboráři. Vtrhli do odborových sálů, zničili tiskárny levicových novin a unesli přední socialisty. Někdy byli zatčeni a souzeni, ale policie a reakční soudci s nimi sympatizovali a udělili jim jen mírné tresty.

Tato organizace mimoprávního masového násilí představovala zásadní rozdíl mezi fašismem a předchozími autoritářskými hnutími, jako byly například vojenské převraty. Za účelem svržení stávajících politických institucí a potlačení odporu lidu organizuje fašismus násilné síly mimo rámec zavedených autorit.

Problémem nebyla „svoboda projevu pro nacisty“, ale to, že jim procházelo násilí a vraždy. Italští anarchisté se pokusili zorganizovat jednotnou frontu levice a odborů, aby fyzicky odolali fašistům, ale socialistická a komunistická strana s tím nesouhlasily. O deset let později Lev Trockij podobně naléhal na německé socialisty a komunisty, aby spolupracovali v boji proti nacistickým úderným oddílům, přičemž socdemáci a stalinisti opět nekonali.

Trumpovi přisluhovači zatím neorganizují fašistická smrtící komanda, fanatiky v červeno-bílo-modrých tričkách. Přesto existuje děsivé trumpistické podzemí. Někteří jsou v malých fašistických organizacích nebo v „milicích“. Většina je v malých skupinkách nebo jsou to nezařazení „osamělí vlci“. Ale když Trump zavolá – nebo i bez jeho výslovné výzvy –, přinesou si zbraně a vyhrožují nebo útočí na „nepřátele“ MAGA. Politici, soudci, místní volební komisaři, zaměstnanci potratových klinik, lidé, kteří kritizovali Charlieho Kirka po jeho vraždě – všem bylo vyhrožováno a někteří byli napadeni. Také imigranti, Latinoameričané, muslimové, Asiaté, Židé, LGBTQ lidé a Afroameričané byli vražděni.

Mezitím Trump zorganizoval ICE – tajnou vládní agenturu ozbrojených mužů, maskovaných, v uniformách a bezohledně násilných, avšak s garantovanou imunitou. Celkově tedy hnutí MAGA a vláda mají podobnosti s původními fašisty, ne-li úplnou shodu.

Mussolini a Hitler po získání moci zakázali všechny strany kromě svých vlastních. USA mají dvě strany. Tradičně se střídají ve správě státu a ekonomiky. Na rozdíl od jiných politiků nemá republikán Trump žádný respekt k opoziční straně. Nezachází s demokraty jako s profesionálními soupeři, s nimiž by soutěžil a spolupracoval. Prakticky všechny přední demokraty odsoudil nejhanebnějšími urážkami a výhrůžkami a nazval je „šílenými radikálními levicovými blázny“. Ve funkci se opakovaně snažil dosáhnout toho, aby byli političtí oponenti obžalováni, souzeni a uvězněni (a prohlásil, že by rád nechal své oponenty popravit). Jeho pokusy zatím většinou selhaly, ale dokazují jeho víru ve vládu jedné strany, kterou by zavedl, kdyby mohl.

Hitler v německých volbách v roce 1932 tvrdě bojoval, ale nikdy nezískal většinu. Svým příznivcům však řekl, že pokud vyhraje, „budou to poslední volby“. I Trump se účastnil voleb. Ze svých tří prezidentských kampaní dvakrát prohrál v lidovém hlasování a jednou vyhrál o vlásek. Archaický a nedemokratický sbor volitelů mu umožnil „vyhrát“ jeho první kampaň v roce 2016. (To je jen jeden z mnoha nedemokratických aspektů tradiční americké „liberální demokracie“.) Trump a jeho přisluhovači dali jasně najevo, že volby jsou užitečné pouze tehdy, pokud je mohou využít k získání moci.

Poté, co prohrál volby v roce 2020, se i tak pokusil uchvátit moc. Zkoušel legální i nelegální manévry. Patřilo k nim podněcování davu fanatických stoupenců k pokusu o obsazení budovy Kongresu, útok na kongresmany sčítající hlasy sboru volitelů a pokus o lynčování vlastního viceprezidenta. Od té doby neustále předstírá, že věří, že ho demokraté „podvedli“. Nyní on a jeho strana dělají vše, co je v jejich silách, aby podváděli při příštích volbách do Kongresu (v listopadu 2026).

Stručně řečeno, Trump má k volbám čistě transakční přístup. Pokud je lze využít k získání moci, využije je, ale jinak nevěří v jejich hodnotu, stejně jako nevěří v lidovou samosprávu. Opakovaně vyjádřil svůj obdiv k diktátorům a „silným mužům“, jako jsou Putin, Kim Čong-un, Si Ťin-pching, Netanjahu a Viktor Orbán.

Ústřední součástí původního fašismu je oslavování vůdce – der Führer, il Duce – s „kultem osobnosti“ (jak se říkalo o Stalinovi). Členové Trumpova kabinetu soutěží o to, kdo dokáže Donalda více chválit. Je to „největší prezident v historii USA“, jak se nám říká. Nikdo mu neodporuje. Vystavuje si obrovské portréty sebe sama. Dává své jméno na vládní budovy i na Kennedyho centrum. Bílí evangelikálové (velká část jeho voličské základny) prohlašují, že tento velmi bezbožný muž byl „poslán Bohem“.

Snaží se být diktátorem. Hned po zvolení do druhého funkčního období začal podepisovat prezidentské dekrety, v nichž něco nařizoval a něco zakazoval. Jelikož jeho republikáni měli většinu v obou komorách Kongresu, mohl většinu svého programu prosadit legislativně, ale dal přednost tomu, aby jej prosadil na základě dekretů. Republikánská strana se řídí jeho příkazy v Kongresu i ve většině „červených“ státních vlád – téměř vždy (ačkoli ti, kteří kandidují na znovuzvolení, jsou o něco autonomnější). Jedním z důvodů, proč má obzvláště rád cla, je to, že je mohl jednostranně vyhlašovat bez jakéhokoli dohledu (až do posledního rozhodnutí Nejvyššího soudu). Totéž platí pro udělování prezidentských milostí.

Zatímco nižší soudy ho často porážely, reakční většina Nejvyššího soudu (6 z 9) byla většinou na jeho straně. Výjimky jsou hlavně tehdy, když Trump udělá něco proti zájmům velkého byznysu (jako třeba cla). Jinak jsou to jeho stoupenci (jako třeba při jejich rozhodnutí, že prezident – on – má imunitu za zločiny spáchané během výkonu funkce).

Fašismus je známý svým rasistickým etnonacionalismem. Mussolini povzbuzoval Italy k hypermaskulinnímu pocitu národní velikosti, aby ospravedlnil agresi proti africkým zemím (zejména Etiopii). Hitler učinil nadřazenost „árijské“ německé „rasy“ ústředním bodem své ideologie, v protikladu k „nepříteli“, Židům. Ti byli údajně zlověstným rasovým spiknutím, a tak je, jak víme, vyvraždil po milionech.

Trump a jeho nejbližší spolupracovníci jsou otevřeně nacionalističtí („America First!“ „Make America Great Again!“), ale ne příliš explicitně rasističtí. Zřídka nahlas říká, že Afroameričané jako takoví jsou méněcennější než běloši; žádá je o hlasy. Co se týče Židů, je úzce spojen s krajně pravicovou izraelskou vládou. Jeho vláda označuje univerzity a dokonce i mírně propalestinské hlasy za „antisemitské“!

Přesto si on a jeho hnutí udělali z (tmavých) imigrantů svého nepřítele číslo jedna. Od chvíle, kdy vystoupil z výtahu při své první kampani, byli imigranti označováni za hlavní příčinu kriminality, nezaměstnanosti, nemocí a kulturního úpadku. Ve své poslední kampani kandidoval se sloganem „Masové deportace!“. Afričany nazývá „odpadem“ ze „zasraných zemí“.

Kromě vyhošťování imigrantů je jeho hlavní domácí politikou zničení programů pro diverzitu, rovnost a inkluzi (D.E.I.) – tedy proti rasismu. I když konkrétní programy D.E.I. mohou mít skutečné problémy, Trumpova reakce spočívá jednoduše v tom, že se staví proti jakýmkoli pokusům o boj proti rasismu.

Mezitím se uvnitř hnutí MAGA opakovaně objevují projevy bílé nadřazenosti, antisemitismu, prohitlerovských a podobných nálad. K tomu dochází souběžně s misogynními, antifeministickými, homofobními a antitrans bigotními postoji, které Trump a jeho stoupenci volně vyjadřují, i když ne vždy tak otevřeně. Tyto útoky na ženy a víra v heterosexuální mužskou nadřazenost jsou něčím, co má trumpismus společného s německým a italským fašismem.

Se všemi druhy předsudků, rasismem, nacionalismem a pověrami je fašismus vždy iracionální a antivědecký. To rozhodně platí pro hnutí MAGA a jeho ignorantského, nezvědavého a hloupého vůdce. S podporou nejreakčnějšího křídla amerického evangelikánského křesťanství tato administrativa zaútočila na vědecko-výzkumné instituce v zemi. Tím, že do čela národního zdravotnictví dosadila šarlatána, popřela hodnotu vakcín a jiných léků. A vyhlásila válku životnímu prostředí, přičemž se zdá, že dělá vše pro to, aby vyvolala celosvětovou ekologickou katastrofu, ohrožující přežití lidí a jiných druhů.

Fašismus je „totalitní“. Dřívější monarchie a pozdější policejní státy obvykle vyžadovaly pouze to, aby jejich poddaní nezpochybňovali autority. Jinak se lidé mohli věnovat svým soukromým záležitostem. To platí ještě víc pro omezené demokracie. Fašismus však trvá na tom, aby každý deklaroval svou podporu systému, souhlas s oficiální ideologií a obdiv k Velkému vůdci. Šachové kluby, plavecké kluby, kostely, kosmetické salony atd. musí všechny dodržovat zásady Velkého bratra.

Trump tuto moc nemá, ale rád by ji měl. Tvrdí, že o vědě ví víc než vědci a o válce víc než generálové. Podle svých rozmarů propouští vědce a generály. Pokud s ním jakýkoli republikánský politik jen trochu nesouhlasí, Trump ho bezohledně napadne. Proti politickým oponentům jsou zahajována vyšetřování a jsou obviňováni z trestných činů. Totéž platí i pro soudce nebo profesionální ekonomy z Fedu, kteří nesouhlasí s jeho názorem. Zasahuje do masmédií, televize, umění, veřejné architektury a kulturních institucí. Nic pro něj není příliš velké ani příliš malé, aby se do toho nemohl vměšovat. Totéž platí pro široké hnutí MAGA, které se objevilo po vraždě Charlieho Kirka. Lidé, kteří vůči Kirkovi vyslovili sebemenší kritiku – dokonce i ti, kteří jasně vyjádřili svůj nesouhlas s politickou vraždou –, byli vystaveni doxxingu, vyhrožování a propuštěni. Jedná se o „totální“ politický systém.

(Nezabýval jsem se vztahy mezi západním fašismem a „komunistickými“ režimy, jako bylo Stalinovo Rusko nebo Maova Čína. Oba byly jednopartajní, jednoosobové, „totalitní“ diktatury. Pracující byli vykořisťováni tím, že prodávali svou pracovní sílu a byli nuceni pracovat co nejtvrději za co nejméně peněz. Západní fašisti měli tradiční akcionářské kapitalisty – buržoazii –, zatímco stalinistié měli kolektivní byrokracii vládnoucí státně-kapitalistickému systému.)

Závěr

Abych to shrnul, americká vláda v současné době není fašistická, jak ji definují historické příklady fašistické Itálie a nacistického Německa. Zůstává převážně omezenou buržoazní demokracií, nebo přesněji řečeno omezenou buržoazní demokracií ve vnitřním konfliktu s fašistickými prvky.

Ve srovnání s příklady klasického fašismu má hnutí MAGA – jako hnutí – některé znatelné rozdíly, ale také mnoho významných podobností. Nazval bych ho „fašistickým“ (nebo „neofašistickým“), ale nechci se hádat o označení. Ti, kterým se takové termíny nelíbí, ho možná raději nazývají autoritářským, antidemokratickým a diktátorským.

Jaké jsou šance, že se takové hnutí dostane k moci? Pochybuji, že se chopí moci v blízké budoucnosti, ale myslím si, že má dobré šance v ne tak vzdálené budoucnosti. V současné době to velká většina nechce a je schopna proti tomu bojovat. To se projevilo po celé zemi, například v odporu v Minneapolisu proti agentům ICE. Průzkumy veřejného mínění ukázaly velkou nepopularitu Trumpa a jeho politiky. Většina velkých kapitalistů nesouhlasila s programem MAGA, i když pod tlakem měli tendenci se mu podřídit. Koneckonců se jim v současném uspořádání daří velmi dobře.

Reakční období tu byla i dříve. V padesátých letech prošla země obdobím antikomunistické hysterie a represe, reprezentované Joem McCarthym, J. Edgarem Hooverem a John Birch Society, stejně jako Trumanovými „bezpečnostními“ propouštěními státních úředníků. Zároveň ve čtvrtině země platila zákonná rasová segregace, prosazovaná policií a Ku Klux Klanem. Někteří na levici (například Komunistická strana) se domnívali, že se ujal fašismus. Nestalo se tak.

Na rozdíl od dneška to byla také doba ekonomické prosperity (alespoň pro většinu bílých lidí). Období po druhé světové válce se nazývá „zlatým věkem kapitalismu“. Trvalo až do sedmdesátých let. Místo fašismu se vyvinulo v období radikalizace a demokratizace. Byla to doba hnutí za občanská práva a osvobození černochů a hnutí proti válce ve Vietnamu, kromě jiných bojů.

Vzestup trumpismu (s Trumpem či bez něj) je příznakem mezinárodní krize kapitalistického systému. Fašismus může být znovu a znovu poražen. Bude se však stále znovu objevovat, dokud nebude samotný systém – systém kapitalismu a jeho států – nahrazen společností svobody, rovnosti, participace a spolupráce. Dočasné zachování jedné formy kapitalismu, omezené liberální demokracie, nás nezachrání. K definitivnímu zničení fašismu jsou zapotřebí metody nezávislého masového boje na pracovištích a v komunitách.

Poznámka:

[1] Foster, John Bellamy (2017). Trump in the White House; Tragedy and Farce. NY: Monthly Review. Str. 61.

Zdroj:
https://anarchistnews.org/content/it-fascism-now
publikováno v Anarcho-Syndicalist Review č. 94 (léto 2026)

4.6.2026 Wayne Price

Teorie Ze světa