Úvahy o budoucnosti od britské platformy The Eclipse, jež se zaměřuje na anarchistickou strategii a přináší zajímavé podněty, které mohou být inspirativní i v našem prostředí.

Vytvoření strategie vyžaduje přemýšlení nad mnoha možnými budoucnostmi, kterým bychom mohli čelit. Dnes je těžké s jistotou říci, kde bude britská společnost za deset nebo dvacet let. Stát a kapitalismus se zdají být v pomalém úpadku a staré zavedené politické strany umírají, ale stále mají čas se opět vzchopit. Stejně tak jsou na vzestupu nové politické síly, ale není známo, do jaké míry se pokusí o něco skutečně odlišného od současného konsenzu vládnoucí třídy. K tomu všemu environmentální problémy, války a přírodní katastrofy ovlivňují politiku i ekonomiku způsoby, které je těžké předvídat.

Ačkoli je těžké s jistotou říci, jaká budoucnost nás nakonec čeká, změna je nevyhnutelná. Náš současný politicko-ekonomický systém se neudržuje sám od sebe proto, že by bylo vše v pořádku. Naopak, je to za cenu ignorování mnoha systémových a strukturálních problémů, kterým společnost čelí a které nakonec budou vyžadovat změny, než způsobí úplný kolaps.

Pro anarchisty a anarchistky v Británii jsou volby v roce 2029 – možná ironicky – potenciálním bodem zlomu pro takovou změnu. Vzhledem k současné slabosti vládnoucí Labouristické strany však existuje i možnost, že ještě před tímto datem budou vyhlášeny mimořádné volby. Musíme se zamyslet nad tím, co by změna ústřední vlády mohla znamenat, a zmapovat různé možné budoucnosti, které by z takové změny mohly vzejít, protože to ovlivní naši strategii.

V zásadě se jeví jako nejzřejmější čtyři různé scénáře budoucnosti:

1) Současný politický systém se snaží bránit změnám a setrvat na svém současném kurzu.

2) Systém se pokouší stabilizovat prostřednictvím progresivních reforem, ať už kompetentně či nikoli.

3) Systém se pokouší stabilizovat tím, že se více opírá o své autoritářské a represivní prvky, ať už kompetentně či nikoli.

4) Sociální kolaps.

Každá z těchto možností bude vyžadovat odlišnou reakci, pokud chceme posunout společnost skutečně libertinským směrem, a představuje různé výzvy, které musíme zvážit a na které se musíme předem připravit. Samozřejmě existuje mnohem více možných scénářů než jen tyto čtyři, ale doufejme, že poslouží jako základ, od kterého se čtenář může odrazit při úvahách o možných scénářích a začít se na ně připravovat společně se svým kamarádstvem, místo aby pouze reagoval na to, co se právě děje.

První možností, kterou musíme zvážit, je, že příští volby nepřinesou žádné zásadní změny v politicko-ekonomickém systému. V tomto případě bude strana, která se dostane k moci, většinou ignorovat strukturální problémy, jimž britská společnost čelí, a bude se snažit řídit věci tak, jak se řídily v posledních několika desetiletích. Tuto možnost diskutujeme jako první, protože příležitosti a výzvy, které představuje pro anarchisty*ky, jsou v zásadě podobné těm, kterým čelíme nyní.

Vše při starém

Takového výsledku by mohla dosáhnout kterákoli ze současných politických stran. K tomuto přístupu by se pravděpodobně uchýlilo establishmentové křídlo labouristů, liberální demokraté, nebo dokonce i deradikalizovaná konzervativní strana, a jak Reform UK, tak Strana zelených by nakonec mohly být donuceny zachovat status quo, pokud budou rychle kooptovány nebo podrobeny nátlaku ze strany zakořeněných ekonomických a politických aktérů, kteří ze stávajícího stavu těží nejvíce.

Ačkoli by vítězství zachování současného stavu mohlo naznačovat stabilizaci politicko-ekonomického systému, nevyřešilo by žádný z problémů, které tento systém způsobuje a které vedly ke kombinaci apatie a radikalizace mezi širokou veřejností a k vzestupu Reform UK a Strany zelených:

● Životní náklady by pravděpodobně nadále rostly, protože by se nic neudělalo pro omezení současných politických a ekonomických struktur, které umožňují cenové spekulace a dobývání renty.

● Pracovní podmínky by se pravděpodobně dále zhoršovaly kvůli systematické zaujatosti současného systému vůči zaměstnancům.

● Klíčová sociální infrastruktura (jako je národní zdravotní služba, veřejné služby a sociální třetí prostory) by se nadále zhoršovala, protože by byla omezována ve snaze zvýšit její ziskovost či efektivitu.

● Proti zhoršujícímu se stavu životního prostředí by se udělalo velmi málo.

● Mezi obyčejnými lidmi by se nadále šířila beznaděj a vztek.

Trvalá stabilita politicko-ekonomického systému by byla vykoupená pokračující destabilizací společnosti na hlubší úrovni.

Takový výsledek by pouze odsunul společenskou změnu, oddálil by jakékoli zásadní změny a zároveň zajistil nárůst společenského tlaku, který by budoucí změny učinil ještě pravděpodobnějšími a zřejmě i drastickými. „Obvyklý chod věcí“ by tedy znamenal, že by se anarchisté*ky stále museli připravovat na radikálněji represivní nebo progresivněji reformující budoucí vládu, ale tato otázka byla odložena na další volební období.

Strategie, kterou bychom v této situaci museli vypracovat, je pokračováním strategie, kterou musíme vypracovat již nyní. Státní systém a kapitalismus se v Británii udržují jen s obtížemi, přičemž nadále zhoršují život většiny lidí a dohánějí je buď k apatii, nebo k hledání alternativ v hnutí Reform nebo u Zelených. Anarchisté*ky musí ukázat, že ani apatie, ani volební politické strany na pravici či levici nedokážou zlepšit život lidí tak, jak by si přáli. K tomu musíme být skutečně přítomni v komunitách a na pracovištích způsobem, jakým tam v současné době prostě nejsme. Anarchistické organizace a propaganda mají v současné době velmi malý dosah, což je částečně způsobeno tím, že anarchismus je v Británii málo rozšířený. Kupodivu se často zdá, že nám vyhovuje, když anarchismus zůstává v malém měřítku: neklademe velký důraz na šíření našich myšlenek ani na záměrné rozšiřování anarchistického hnutí tak, aby nás do roku 2029 nebo dříve dostalo do lepší pozice pro boj proti krajní pravici nebo znovu oživujícímu se levicovému reformismu ve společnosti.

A i když zachování současného stavu může přinášet mnoho stejných problémů, jaké vidíme dnes, budou se pravděpodobně prohlubovat, čím déle zůstane status quo nezměněn:

● Lidé budou stále více izolovaní a zklamaní ze současného stavu.

● Lidé budou chudší a budou stále zoufaleji hledat organizace, které za ně budou bojovat v jejich komunitách a na pracovištích.

● Sociální stát a další veřejná infrastruktura budou stále více nefunkční.

Jakékoli politické hnutí, které dokáže zasáhnout a nabídnout řešení těchto problémů mimo rámec stávajícího systému, se bude moci hluboce zakořenit ve společnosti, a ačkoli by k tomu měl teoreticky nejlepší předpoklady anarchismus, bude k tomu i tak zapotřebí společného úsilí anarchistů*ek, aby se to stalo skutečností. V opačném případě může tuto pozici zaujmout krajní pravice a využít ji k podpoře fašistické vlády, zatímco levicoví reformisté mohou vybudovat sociální hnutí, které zavede nebo posílí reformovanou verzi státu a kapitalismu, místo aby je nahradilo něčím radikálně lepším.

Zdroj:
https://wearetheeclipse.com/2026/08/05/four-futures-part-i-business-as-usual/

11.9.2026 The Eclipse

Teorie