„Dnes je Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti, a připomínáme si tak miliony lidí, kteří byli zavražděni nacistickým režimem jen kvůli tomu, kým byli. Židy, Romy, politické odpůrce, homosexuály, lidi s hendikepem a další. Dovolím si připomenout, že mezi těmi, kdo skončili v nacistických koncentrácích a na popravištích, byli také sociální demokraté,“ napsal na Facebook předseda sociální demokracie Jiří Nedvěd minulé úterý.

Už v neděli nicméně rokoval u jednoho stolu s neúspěšným, leč kovaným a svým způsobem legendárním neonacistou, někdejším předsedou soudem rozpuštěné Dělnické strany Tomášem Vandasem. Co si v Den památky obětí holocaustu připomínal Vandas, nevíme. Zato bohužel víme, že Nedvěd z nějakého důvodu považoval za dobrý nápad zúčastnit se akce v pražském hotelu Clarion uspořádanou Jiřím Paroubkem, který je momentálně předsedou strany jménem ČSSD (tento název Paroubek pro sebe zabral, když se sociální demokracie přejmenovala na SOCDEM). Na setkání zhruba dvaceti malých fašistických, bizarně nacionalistických uskupení i stran hlásících se k levici, včetně KSČM, sondoval Paroubek možnosti spolupráce, zejména vzhledem k blížícím se podzimním senátním a komunálním volbám.

Paroubek přizval i legendu české neonacistické scény a organizátora snad desítek pogromistických rasistických pochodů proti Romům Tomáše Vandase. A účast tohoto muže zřejmě nevadila Jiřímu Nedvědovi, respektive nestála mu za to, aby například odešel po té, co se dozvěděl, kdo tam sedí. Nebo aby dal nahlas a veřejně najevo, že s neonacisty sociální demokracie v žádném případě nespolupracuje. Místo toho si Nedvěd vzal mikrofon a mluvil o „příležitosti se seznámit poté, co jsem byl zvolen předsedou sociální demokracie“ a o potřebě „v nějakých základních věcech se koordinovat“, „navazovat kontakty“, „vytvářet platformy“ a tak podobně.

Jediný, kdo skutečnost, že sociální demokraté sedí u jednoho stolu s náckem, přímo na místě reflektoval, byl Tomáš Vandas. „Pro mě je to historická chvíle, kdy jako člověk, který byl označován za extremistu a já nevím, co všechno, poprvé mluví na akci, kde je přítomen zástupce sociální demokracie, KSČM, ČSSD a tak dále,“ řekl s tím, že je třeba se „spojit a spolupracovat (…) abychom nepodléhali Bruselu, abychom opravdu si vzali zpět naši zemi, co nám ukradli za ty léta (…) abychom tady zastavili ten progresivismus“ a tak dále. Za extremistu už dnes zjevně považován není, aspoň ne v sociální demokracii. Je smutné, že symboliku podobného setkání chápe lépe Vandas než předseda SOCDEM.

Rasista Vandas
Je to sice už dávno, ale bývaly časy, kdy se ještě veřejnost divila, když česká sociální demokracie spolupracovala s neonacisty, kdy o něčem takovém psala média a za něco nepřijatelného to považovala i sama sociální demokracie. V roce 2014 byla duchcovská buňka sociální demokracie zrušena kvůli koaliční spolupráci s DSSS na radnici. Tehdejší Sobotkovo vedení ČSSD tehdy zareagovalo jako opravdová sociální demokracie, tedy strana, která bojuje za spravedlnost a proti rasismu a jejíž členy nacisté posílali do koncentráků.

Dnešní předseda strany Jiří Nedvěd sedí s neonacistou u stolu a poslouchá, jak se Vandas raduje, že už není považován za extremistu, i když si myslí pořád to samé. A totéž platí o místopředsedovi KSČM Milanu Krajčovi, který se rád fotí na demonstracích s antifašistickými hesly – najednou sedí vedle nácka u stolu a zkoumá možnosti spolupráce.

Dá se namítnout, že Vandas má nejlepší politická léta dávno za sebou a dnes je irelevantní. Pořád se ale jedná o člověka, který mluvil na začátku demonstrací, po kterých se pochodovalo ulicemi obývanými romskými rodinami a tyto pochody běžně přecházely do pokusů o pogrom a bitek s policií. Vandas často tyto akce sám v rámci Dělnické strany (a její nástupkyně DSSS, případně pod hlavičkou Dělnické mládeže) organizoval nebo pomáhal organizovat. 

Na těchto akcích, kterých byly mezi lety 2008 a 2013 desítky, Vandas pravidelně mluvil o „cikánských kriminálnících“, „nepřizpůsobivých“ a podobně. Samozřejmě přitom dobře věděl, co dělá, co říká a jaký to bude mít dopad. Za toto výrazné působení v největším rasistickém hnutí u nás po roce 2000 se Vandas nikdy ani náznakem neomluvil, ani je nijak nezpochybnil. Pokud někdy Krajča stál v blokádě pochodu, ve kterém byl Vandas (což je docela možné, protože mladí komunisté se čas od času na antifašistických blokádách nácků objevovali), je jejich nedělní setkání jednoznačným vítězstvím Vandase, rasismu a xenofobie. Vandas ze svých pozic neslevil, jen zestárnul.

Snad ještě horší než potupná porážka SOCDEM, kandidující jako součást koalice Stačilo! v podzimních volbách, je neschopnost strany se z této ostudy poučit a předvést alespoň minimální sebereflexi. Bohužel tragédie dál pokračuje, a to v úplně stejném směru. Pokud byla motivací SOCDEM pro účast v koalici Stačilo! vyšší šance dostat se do sněmovny, dávalo to alespoň nějaký smysl. Sedět u jednoho stolu s Paroubkem a Vandasem a monitorovat možnou spolupráci ovšem už nedává ani tento smysl a je jen smutným vyústěním trajektorie, na kterou se SOCDEM vydala pod vedením Jany Maláčové. Posezení předsedy strany s neonacistou Vandasem je jen další propad, tento propad už ale nikoho nezajímá. Uplynul totiž už nějaký čas od chvíle, kdy se někdo zajímal o Tomáše Vandase, a popravdě řečeno, taky o sociální demokracii.

5.2.2026 denikalarm.cz