Když 4. května 1996 vtrhli maskovaní příslušníci policejní zásahové jednotky Roza do klubu Propast na pražském Žižkově, nechtěně tak odstartovali kapitolu československého autonomního hnutí, která dnešním rokem dovršila dvaceti let.

Brutální a v mnoha ohledech protiprávní zákrok české policie proti návštěvníkům koncertu v Propasti byl jedním z impulsů ke zformování autonomní antifašistické skupiny. Před dvaceti lety se položily základy Antifašistické akce v Čechách a na Slovensku. Nyní, po završením dvaceti let existence, jsme připravili redesign webového portálu.

Připomeňme si, co se tenkrát před dvaceti lety stalo. V žižkovském klubu Propast se scházeli mladí antifašisté, anarchisté a tzv. sharpové (skinheads proti rasovým předsudkům). Zásah přerušil benefiční koncert pro antifašistu P. K., který 20. března 1996 na autobusové zastávce Benátky nad Jizerou smrtelně zranil útočníka z řad fašistických skinheads, jimiž byl napaden. Policie surově zbila návštěvníky za použití praktik, které jen pár let před tím používala státní bezpečnost a pořádkové jednotky při potlačování protirežimních demonstrací. Návštěvníci klubu byli vyvedeni takzvanou bicí uličkou, při které je policisté mlátili obušky. Venku byli zadržení postaveni ke zdem domů s rukama za hlavou. Následovala opakovaná osobní prohlídka, při které policie mířila každému z prohledávaných samopalem na hlavu. Výsledkem bylo deset trestních oznámení, zlomené žebro, otřes mozku, poranění krční páteře po úderu tonfou a množství podlitin.

Protiprávně maskovaní policisté sice natáčeli celý zásah několika kamerami, nicméně hned po zákroku tvrdili, že všechny kamery byly kvůli závadám nefunkční. Jako důvod zásahu policie přišla nejprve s tím, že se v klubu scházejí militantní neonacističtí skinheads. Pod tlakem novinářů ale tato verze dlouho nevydržela, tak přišla policie se záminkou, že akce byla namířená proti drogovým dealerům. Jakkoliv všem zúčastněným bylo zřejmé, že se jedná o vykonstruované záminky, policii vše prošlo.

Jak je při policejním násilí víceméně pravidlem, nikdo za něj nebyl nikdy potrestán. Na stránkách Stanislava Pence případně na blogu czechtek.net se můžete ponořit do soudobých zpráv o proběhlém zásahu. Nejenže policie pravidelně šikanovala mladé anti-autoritářské hnutí, což je ostatně tradice, která jí vydržela dodnes, ale především v té době vcelku systematicky kryla nebo nevyšetřovala fašistické násilí, jehož oběti byli především lidé z alternativních subkultur nebo Romové. Vzpomeňme na vraždu Tibora Berkiho nebo Tibora Danihela.

Není proto divu, že to byli právě lidé z alternativních subkultur, kteří se rozhodli zformovat Antifašistickou akci — skupinu, která záhy získala nálepku „extremistů“, protože se rozhodla postavit nejen verbálně, ale i fyzicky proti rasismu svou vizi rovnosti, solidarity, autonomie a svobody. Po dobu dvaceti let Antifašistická akce prodělala řadu generačních proměn, politicky se vyprofilovala a také prošla řadou fyzických střetů s fašisty. Uspořádala festival May Day, výstavu Oběti rasismu po roce 1989 v Lidicích a dalších městech, natočila dokument 161 > 88 mapující dvacet let boje s neonacisty, fašisty a rasisty, spoluvydala knihu Paula Polanskyho „Tábor smrti Lety“, uspořádala celou řadu antifašistických koncertů a v neposlední řadě se jí podařilo infiltrovat a rozkrýt řadu fašistických a neonacistických uskupení, fašisty v policii, armádě i politice. A také se jí podařilo řadu lidí rozesmát...

Právě uplynulo dvacet let od vzniku Antifašistické akce. Dvacet let, to už je práh dospělosti a pro nás to je také rok sebereflexe a zamyšlení nad tím, co dál a kudy kam. Přestože jsme se spolupodíleli na výrazné eliminaci akceschopnosti fašizujících a neonacistických skupin, jsme si plně vědomi toho, že v řadě případů jsme selhali a na řadu věcí jsme nenašli způsob adekvátní reakce — to například platí o současné vlně autoritativního populismu a xenofobie krmenou islamofobií a protiuprchlickými vášněmi.

Všem těm, kteří nám do dnešního dne projevují přízeň, spolupracují s námi či nás nezištně podporují: posíláme vám náš velký dík! Vy víte, o kom mluvíme. Vstupujeme do dalších dvaceti let existence. Nadále jsme přesvědčeni o tom, že fašismus, neonacismus, rasismus, nacionalismus je nemoc, proti kterému je třeba se osobně, razantně a aktivně stavět. Ostatně naše postoje jsme shrnuli v tomto nestárnoucím článku.

Na závěr nám ještě dovolte představit jedny z nejúspěšnějších článků portálu Antifa.cz:

Policejní provokace nebo blamáž konspirátorů? s 93 810 přístupy

Článek, který pomocí faktů rozebírá divoké fantazie islamofobních konspirátorů

Další polonahý večírek s 65 898 přístupy

Reportáž z neonacistického koncertu, plný mužných nahotinek

Rozhovor s Andrejem Grubačićem: Anarchismus je demokracie braná vážně s 52 301 přístupy

Překvapivě hodně čtený rozhovor s jedním z nejvýraznějších současných anarchistických myslitelů

Hodně síly v roce 2017 přeje kolektiv redakce Antifa.cz.

Krátké motivační video!

26.12.2016 antifa.cz