Před 110 lety schválila mezinárodní ženská konference Druhé internacionály pořádání mezinárodního dne žen, tehdy ještě bez určení pevného data. Po první světové válce se ustálilo datum 8. března zejména pod vlivem velké demonstrace stávkujících petrohradských žen za „Chléb a mír“ v roce 1917 a v upomínce na několikatisícový protest stávkujících newyorských švadlen z roku 1908 pod heslem „Chléb a růže“ (chléb značil ekonomické požadavky jako zkrácení pracovní doby nebo zvýšení mezd, růže kvalitní a důstojný život v rovnoprávném prostředí). I letos si připomínáme Mezinárodní den žen.

V libereckém klubu Azyl proběhne letošní oslava MDŽ nestereotypně v krasobruslařském stylu. V rámci akce se uskuteční feministický kvíz, dílna linoritu, poetická performance a samozřejmě i párty. Akci ovšem nechybí ani politické poselství v podání místního ženského kolektivu se zaměřením na feminizaci chudoby:

    Mezinárodní den žen se slaví již více než stovku let jako připomínka demonstrace stávkujících newyorských švadlen z roku 1908. Za tu dobu si ženy skutečně vymohly mnohá ekonomická, sociální i politická práva. Rovnoprávné postavení ale často zůstává jen na papíře.

    Realitou je diskriminace na trhu práce, vycházející z hluboce zakořeněných stereotypů, jako např. dělení povolání na mužská a ženská nebo role žen v reprodukci. Ženy statisticky častěji pracují v hůře placených zaměstnáních (v sociální, pedagogické a pečující oblasti) s absurdně nižší společenskou prestiží. Na stejných pozicích jako muži ale dostávají nižší finanční ohodnocení. Ženy také častěji vykonávají nekvalifikované práce na základě tzv. prekérních smluv, jsou více ovlivněny výší minimální mzdy a více ohroženy nezaměstnaností. Nesou také větší část břemene při založení rodiny, což jim komplikuje i návrat do původního zaměstnání po rodičovské dovolené.

    Průměrný rozdíl mezi mzdovým ohodnocením pracujících žen a mužů, tzv. Gender Pay Gap je v ČR druhý nejvyšší z EU. Podle ČSÚ dosahuje více než 21 %. Nižší příjmy v zaměstnání přinášejí ženám také nižší důchody. Ve srovnání s muži-seniory je potom mnohem vyšší i počet chudých seniorek (devět z deseti chudých lidí starších 65 let). Jednu z nejohroženějších skupin představují matky-samoživitelky. 90 % domácností s jedním rodičem totiž tvoří ženy, které mnohdy nedisponují ani dostatečným příjmem na pokrytí životních výdajů.

    Zdaleka však nejde jen o příjmové rozdíly. Ačkoli ženy průměrně dosahují vyššího vzdělání, mají méně příležitostí uplatnit se na pozicích podle svých schopností a kvalifikace. Očekává se od nich plnění údajně přirozené, stereotypní role pečovatelek o domácnost v podobě tzv. druhé směny, ovšem bez nároku na odměnu. Ženy jsou nesmyslně marginalizovanou společenskou skupinou, která je také mnohem častěji postižena chudobou (podle odhadů 70 % všech osob na světě pod hranicí chudoby). Tento celosvětový trend se označuje jako feminizace chudoby.

    Jestliže pracující obecně mají dnes oprávněný pocit, že jejich zájmy nejsou dostatečně veřejně artikulovány, v případě neprivilegovaných žen to platí dvojnásob. Tematizace jejich potřeb je většinou bagatelizována a odbývána posměšky nebo je přebita sny majetnější části ženského spektra, se kterými toho většina žen nemá moc společného.

    I my však máme své sny a chceme je realizovat. Chceme, aby byl konečně slyšet náš – hlas sociálních pracovnic, zdravotních sester, prodavaček, dělnic, barmanek, pedagožek, pošťaček a dalších, v jejichž zájmu je spravedlivá společnost. Vzhledem k tomu, žeoz nerovnoprávnosti ve skutečnosti profituje jen úzká skupina obyvatel, rovnoprávné postavení je v zájmu valné většiny žen i mužů. A protože MDŽ je oslava boje za rovnoprávnost, budeme se u toho bavit a budeme nabourávat stereotypy!

Powered by wordads.co
Seen ad many times
Not relevant
Offensive
Covers content
Broken
Report this ad

Dodejme, že rovnoprávnost a solidarita jsou skutečně v zájmu většiny žen i mužů. Nejenže velké části z nich diskriminace a vzájemná konkurence, projevující se např. zmiňovanou feminizací chudoby, neskutečně otravuje život, ohrožuje také jednotu pracujících v prosazování svých oprávněných požadavků.

Jak zmiňuje Marx v textu Námezdní práce a kapitál: „Podstata kapitálu je v tom, že živoucí práce slouží práci nakupené jako prostředek k zachování a rozmnožení její směnné hodnoty.“ Vzájemně si konkurující kapitalisté tedy k udržení a rozšíření svého bohatství potřebují pracovní sílu, kterou uvádí do svého konkurenčního prostředí. „Dělníci si konkurují nejenom tím, že se jeden prodává levněji než druhý; konkurují si také tím, že jeden udělá práci za 5, 10, 20 dělníků; a k takové vzájemné konkurenci nutí dělníky dělba práce, zaváděná kapitálem a stále více se rozvětvující.“

Z této rivality má ovšem prospěch pouze úzká skupina vlastníků kapitálu. Kapitálu, který rozděluje pracující pomocí konkurence a rozdílného (diskriminačního) přístupu k bohatství. Rozděleným pracujícím se pak mnohem obtížněji dosahuje progresivních změn, zvláště těch, které by ohrozily jeho panství. Zkrátka, zájmy rovnoprávných pracujících žen i mužů stojí v protikladu k zájmům mužských i ženských vlastníků kapitálu.

I toto bychom si měli připomínat při příležitosti MDŽ, stejně jako skutečné bojovníky a bojovnice za ženská práva. Pojďme oslavit Mezinárodní den žen, den boje za genderovou rovnost a sociální spravedlnost!

2.3.2020 libereds.wordpress.com