To že formální podoba kalendáře je v rukou státu a pod vlivem nebeského kléru není v historii žádnou novinkou. Spíše naopak!!! Skrze nejrůznější státní svátky a státem legitimizované prázdniny ti jsou předkládány mezníky ve zvrhlé tradici české státnosti, církve a vlastenectví.

To že formální podoba kalendáře je v rukou státu a pod vlivem nebeského kléru není v historii žádnou novinkou. Spíše naopak!!! Skrze nejrůznější státní svátky a státem legitimizované prázdniny ti jsou předkládány mezníky ve zvrhlé tradici české státnosti, církve a vlastenectví. A ty je přijímáš většinou s radostí…byl/a jsi na chvíli státem osvobozen z pracovního stereotypu (jak manipulativní!!) a dobrý skutek státu si pak pěkně oslavíš při kolektivních vzpomínkách na „velikány“ českých dějin a církve, posílíš si hodnoty svého klero-státního češství a národní vzájemnosti.
Jedním z takových dnů je i 28.září, kdy si máš každoročně připomínat smrt patrona formy české státnosti – Václava. Je to právě svatováclavská tradice, která (nejen) v českých dějinách udělala nejúspěšnější kariéru; Václav byl kanonizován již v 10.století, odvolávali se na něj mj. i „největší Čech“ Karel IV. (mimochodem jeho dynastie Lucemburků byla původu německého), „národněpoutající“ gang kolem Františka Palackého, stejně tak i říšští protektoři v době Protektorátu Čech a Moravy (ideově korektní kolaboranti obdrželi řád Svatováclavské orlice)…a odvolávají se na něj i černoprdelníci ze současné české církve i dnešní pomatení státníci. O hloubce jeho tradice vypovídá i státní fetišizace jeho ostatků; při panovnických ceremoniálech bývá jako symbol vystavována Václavova lebka!!
Pojďme se ale přes balast a nánosy legend a uctívání svatováclavské tradice podívat zaujatě a neobjektivně (jak jinak) na jeho způsob vladaření a důsledek jeho politiky. Krátce: základem jeho politické moci se stala církev. Jedna glosa na internetu ho v tomto kontextu vyzdvihuje, že „pečoval o šíření křesťanské víry v celém národě“, což je eufemismus pro prachsprostou christianizaci celého českého prostoru. Na vladaře začalo být nazíráno jako na „Kristova nástupce“.Svou fanatickou zbožnost nechal šířit do pohanských končin. Někdo v tom vidí uznáníhodný prvek formálně sjednocující slovanské kmeny pod jednoho boha, ale pro mě je christianizace nejodpornějším projevem kolonizace, duchovní genocidou (tzv. etnocidou). Václav tedy započal intenzivní proces likvidace nejrůznějších kmenových způsobů zakoušení světa, hodnot, zvyků, způsobů života a specifických identit, jež měly nahradit nepřirozené křesťanské plky. A jak vidíš tento proces, podobný kolonizačním a christianizačním nehumánnostem na neevropském prostoru započatých na přelomu 15./16.století (viz např. Cortéz v Mexiku, Pisaro v Peru, Angličané v Americe,…), byl v průběhu dějin zdárně dokončen. Mise skončena,… jen přepočítat ztráty a svatořečit misionáře….a na troskách duchovně zmrzačených či mrtvých kmenů pak Václav a jeho následovníci začal budovat obsahově (křesťansky) i formálně (státně) „sjednocený“český stát. Odkaz vytyčen, jen ho následovat… již od druhé poloviny 11. století se svatováclavská tradice stala klíčovou součástí státní ideologie českého státu.

-bob k.-