Balkánská anti-autoritářská skupina Global Balkans Network zveřejňuje své prohlášení k 10. výročí bombardování Jugoslávie Severoatlantickou aliancí NATO.

Balkánská anti-autoritářská skupina Global Balkans Network zveřejňuje své prohlášení k 10. výročí bombardování Jugoslávie Severoatlantickou aliancí NATO.

24. dubna 1999 spustilo NATO vzdušnou bombardovací kampaň proti tehdejší Svazové republice Jugoslávii. Po 78 dní pršely z nebe bomby na vojenské cíle a civilní infrastrukturu pod rouškou “humanitární intervence“. Operace spojeneckých sil vyhnaly z domovů milion lidí a přímo usmrtily přes 2 000 civilistů různých národností. Počet obětí je mnohem vyšší, pokud započítáme nepřímo zaviněná úmrtí, která měla intervence za následek, stejně jako zabité v následně eskalujícím konfliktu mezi Jugoslávskou armádou a UCK. O deset let později vzniká nový klient pro západní mocnosti, které tehdy iniciovaly bombardování a v podobě všudypřítomného policejního aparátu a neokolonie, dochází k vyhlášení “nezávislosti“ Kosova. Mezitím Srbsko a Černá hora stagnují v přechodné fázi na “neoliberální demokracii“ a čelí bezhlavé privatizaci, vzrůstající chudobě, vyvlastňování, pokračujícímu opomíjení otřesných podmínek pracujících, studentů, romských komunit, uprchlíků a násilně vysídlených lidí a dalším nedostatkům ekonomické restrukturalizace.

Kopie sochy svobody na hotelu “Victory“ v kosovské Prištině; 2003Global Balkans je malá síť anti-autoritářských a anti-kapitalistických aktivistů a aktivistek, pocházejících ze zemí bývalé Jugoslávie. Mnozí z nás jsme byli svědky a na vlastní kůži jsme zažili devastaci, kterou způsobila intervence NATO v roce 1999. Komunikujeme s lidmi z různých oblastí napříč celým územím bývalé Jugoslávie. S lidmi, jejichž životy jsou hluboce a permanentně zpřevráceny naruby sociálním otřesem, způsobeným takzvaným “humanitárním bombardováním“, válkami devadesátých let a přechodem na neo-liberální agendu.

Tady jsou některé naše poznatky...

• došlo k masivnímu propouštění z továren, které byly rozbombardovány a později za minimum rozprodány nebo pochybně zprivatizovány do náručí místních magnátů a zahraničních investorů
• uprchlíci a násilně vysídlení lidé uvízli v podmínkách, odkud není návratu a trpí nedostatkem finančních prostředků a politické vůle pro sociální integraci
• životy celých rodin a jejich blízkých, kteří zmizeli a nebyli nikdy nalezeni, nebyly přičteny na konto násilného chaosu v průběhu a po roce 1999
• příslušníci etnických menšin, lapeni v kosovských enklávách, usínají každou noc s pocitem šíleného strachu z útoků a nepustili svá ghetta ani do 10 kilometrů vzdáleného města po celých 10 let
• násilně vysídlení lidé žijí v plechových přepravních kontejnerech, provizorních přístřešcích a rozpadajících se hromadných útulcích, které jim byly před deseti lety poskytnuty mezinárodní pomocí (vyčerpané v roce 2004) jako dočasné řešení a strádají při teplotách pohybujících se během roku od -15 do + 40 °C
• chudinské oblasti zápolí s podivnými nemocemi, enormním výskytem rakoviny a nedostává se jim řádné lékařské rady ani pomoci. Systém tyto případy tají a nechce nic slyšet o ochuzeném uranu a zdravotních abnormáliích, přetrvávajících po bombardování, které by jistě nepotěšili členské země NATO
• více než 100 000 vysídlených lidí, žijících v současnosti v zemích EU, žije pod hrozbou deportace zpět do Srbska, z nichž mnozí již mají rodiny a jejich děti neznají jazyk země, do které budou deportovány
• masovým propouštěním byly nejvíce postiženy ženy, Romové a příslušníci dalších etnických menšin, kteří pracovali ve státem vlastněných podnicích (jako většina pracujících), které byli zprivatizovány jako první. Současně čelí válečným depresím a deprivaci z toho, že se stali sociálními obětními beránky
• naše rodiny, přátele a blízké válečná léta viditelně i skrytě poznamenala a zanechala nám hluboké jizvy v srdcích

srbská dívka prochází kolem “mírového“ vojáka NATO v Orahovci, jedné z nejizolovanějších srbských enkláv v Kosovu, kde v několika ulicích žije za ostnatými dráty asi 400 Srbů; 2005 … byli jsme inspirováni bojem a houževnatostí těchto lidí vůči nelehkým životním podmínkám. Oni jsou ignorováni, zapomenuti a vymazáni z militaristické kampaně NATO, post-Jugoslávské přeměny a intervence neoliberální agendy. Informujeme o jejich situaci, soucítíme s nimi a uvítáme každého, kdo by se k nám chtěl v této činnosti připojit.
 
Pamatujeme si ty obyčejné lidi, různých národností, kteří nesmyslně ztratili životy ve válkách 90ých let, při bombardování NATO a během neoliberální přeměny. Odmítáme pohled západních i místních masmédií, která prezentovala konflikty jako nacionalistické, stejně jako odsuzujeme ty, kteří uznávají a oplakávají oběti pouze na své, preferované straně a odmítají vidět zničené životy na straně “nepřátelské“. Opovrhujeme cynickým pro-imperialistickým pohledem, který legitimizuje vojenskou intervenci NATO v duchu dobré vůle a “humanitární“ nezbytnosti a hlasy volající po potřebě benevolentního neo-imperiálního dohledu. Za 79 000 tun bomb, 10 000 mířených střelnásilně vysídlený Srb se vrací do svého domova v Bosně; 2003 a 35 000 tříštivých bomb byly utraceny miliardy dolarů. Škody na místní ekonomice, ekologické devastaci, rozbombardovaných nemocnicích, školách, továrnách, mostech a rafinériích činí 30 miliard dolarů. Zůstáváme solidární se všemi oběťmi mnoha stupňů násilí, na které by mělo být pohlíženo komplexně a nemělo by být tak snadno redukovatelné na propagandu regionálních či etnických zájmů. Násilí, které masmédia nejsou schopna ani ochotna vidět. Žádáme naše sympatizanty, sympatizantky a spojence, aby se zaměřili na informovanější a komplexnější pohled na odkaz válečných let než ten, který z velké části přijala západní levice ze scénáře masmédií, dělající z konfliktů černobílé závěry typu oběti/ničemové.

Po deseti letech pracujeme na podpoře a aktivně vyjadřujeme naši solidaritu obyčejným lidem bývalé Jugoslávské oblasti - pomalu, respektive znovu vznikajícím sociálním hnutím, bojujícím o přežití, setrvání a osvobození – a našim spoluaktivistům, kteří neúnavně bojují, aby toto křehké, sužované, ale odhodlané hnutí sílilo, aby bylo efektivnější a více vidět. Tito lidé jsou inspirující. Podporujeme také západní levicová hnutí, se kterými bychom rádi našli řešení, jak využít příležitostného momentálního zájmu (desetileté výročí bombardování) založeného na částečném porozumění, aby opět nepřešel v dlouhé období lhostejnosti vůči životním podmínkám, omezením a dalším obtížím, kterým čelí obyčejní lidé a sociální hnutí napříč balkánskými regiony.

mnoho lidí nalezlo po návratu domů jen ruiny; 2003 Deset let po bombardování Svazové republiky Jugoslávie jednotkami NATO jsou tyto události na globální úrovni zastíněny zintenzivněnou pozorností, zaměřenou na neo-kolonialistické vojenské plány v Iráku a Afghánistánu. Vidíme každé toto vojenské “dobrodružství“ a plošnou destrukci, jako součást jednolitého celku, součást alarmujícího a nebezpečného vývoje, který nebude vyřešen demokratickou změnou prezidenta ani jemnější formou imperialismu. Zdůrazňujeme a podtrhujeme, do jaké míry mělo bombardování NATO v r. 1999 vliv na další podobu světového militarismu, mocenských bojů a neo-kolonialistických intervencí, a proto žádáme aktivisty a aktivistky protiválečných hnutí, aby si pamatovali tyto, často opomíjené vazby, hovořili o nich a informovali. Intervence NATO v roce 1999 se zapsala do první linie destruktivních politických opatření přijatých v rámci “mezinárodního společenství“, která začínají ekonomickou šokovou terapií postižených oblastí.

Ještě se uvidí, jak moc si svět a masmédia pamatují intervenci NATO a jakým způsobem na ni upozorní. Očekáváme, že ve většině případů na ni bude pohlíženo standardním nacionalistickým, pro-neoliberálním a pro-NATO úhlem pohledu, který odmítáme. Nezapomeneme a nedopustíme, aby byly tyto události ignorovány, opomíjeny a zapomenuty a pevně budeme stát za všemi těmi, kteří dodnes přežívají v bídě, způsobené během 78 dnů před deseti lety a za těmi, kteří každý den usilují o jiný, svobodnější svět. Na Balkáně je změna možná, stejně jako po celém světě!


… a jak se žije v České Republice, členské zemi NATO, 10 let po “humanitárním“ bombardování Jugoslávie? Lidskoprávní organizace Člověk v tísni, premiant v čerpání milionových grantů, pořádá filmový festival, kterému dělá headlinera Václav Havel. Klíčový iniciátor vstupu ČR do NATO a přední obhájce “humanitární“ intervence na Balkán. „Před 20 lety jsme přišli do svobody. Ukažme, jak s ní dokážeme naložit.“ Otázka zní: Ztotožňujeme se s takovýmto pojetím svobody?

Překlad a doslov: Tonda Kováč