Krize kapitalismu přináší otázky po alternativách. Za takovou se vydává i fašismus. Ve skutečnosti však žádnou alternativou vedoucí ke zlepšení života není.

V současné době, kdy se svět ocitl v ekonomické krizi, se v tisku znovu začínají rozebírat Marxovy myšlenky a padají i slova o tom, že kapitalismus nemusí fungovat navždy. Následky systému mocných opět postihují nejvíce ty, kteří za krizi nemůžou – samotné pracující. Jsou ve velkém propouštěni ze zaměstnání, uzavírají se podniky, omezuje se výroba apod. Žijeme v největší finanční krizi od třicátých let dvacátého století. A všichni víme, kam až tato finanční krize tehdy vedla.

Ekonomická krize, která je podle mnohých ekonomů normální součástí kapitalismu, protože ten funguje na principu sinusoidy - křivky, která stoupá, nebo klesá, není nic nového. Kapitalismus zažil spoustu krizí a během těch se začínají probírat alternativy ke kapitalismu. Proto je i teď nejvyšší čas rozpoutat diskuzi o alternativách k současnému společenskému uspořádání. Nesmíme zapomínat ale na to, že se hovoří i o jiných alternativách ke kapitalismu, než o těch, o kterých bychom rádi diskutovali my. Svou „alternativu“ nabízí např. v ČR i neonacistická Dělnická strana, jejíž aktivita poslední dobou nabírá na intenzitě a snaží se těžit ze sociálních problémů, kterým dává rasový aspekt (viz. Janov, popř. Přerov). Neonacisté nabízejí jednoduchá řešení pro složité sociální problémy a lidé zasažení ekonomickou krizí se jich mohou snadno chytit. Nejde však o skutečnou alternativu ke kapitalismu, jde pouze o ještě větší omezení našich práv a pohřbení veškeré naší svobody. Fašismus bývá mnohdy označován jako krizové stádium kapitalismu, proto nelze hovořit o skutečné změně, rozhodně ne o změně k svobodnější a spravedlivější společnosti.

Z historie známe, jakou stranu podpořili mocní v době poslední velké ekonomické krize, kdy měli obavy ze vzrůstajícího dělnického hnutí a vzrůstajícího třídního vědomí pracujících. Byla to ta, která mocným dokázala upevnit jejich statut, jejich moc a jejich privilegia, konkrétně v Německu NSDAP. Nacistům se podařilo, mimo jiné za pomoci finančních prostředků buržoazie, přesvědčit část mas o tom, že za špatnou situaci Německa můžou Židé.1 Krizi tedy nasadili nikoliv třídní, ale aspekt uměle vykonstruovaný – národní, resp. rasový.

Fašistická propaganda

V současné době, v době ekonomické krize, by měla být obava z hrozby neonacismu ještě větší. Masy pracujících, ať už propuštěných, či zaměstnaných, ale stále v obavách z propuštění, jsou se současnou situací nespokojeni. Propuštěný člověk, který se nachází někde na spodku hierarchické pyramidy kapitalismu, hledá kompenzaci své malosti a podřízenosti a takovou kompenzaci může najít v neonacistickém hnutí: „Ty nejsi podřadný, jsi nadřazená rasa“ říká nesmyslná logika neonacistů. Jednoduché, ale účinné heslo platící pro ty, kdož jsou v současné společnosti na samém dnu společenské příčky, jejichž práce je brána jako podřadná. A právě tito lidé se snaží současné problémy pojmenovat. O neonacismu lze proto hovořit jako o kompenzaci vlastní podřízenosti v kapitalistické mašinérii založené na vztazích podřízenosti a nadřízenosti.

Nutnost hovořit o alternativách ke kapitalismu nebyla nikdy potřebnější, stejně tak jako nutnost boje proti neonacismu. Ten však nelze brát odděleně od boje proti stávajícímu systému. Totiž samotná podstata kapitalismu, coby hierarchického a třídního uspořádání, sama podporuje tento negativní jev, jakým je právě neonacismus.

Nejde však jenom o tyto (zatím!) poměrně malé rasistické strany, jakými je DS, jde také o státní aparát, který pomalu ale jistě omezuje naše práva a utahuje šrouby nesvobody. Fašizace společnosti má už první výsledky - od prvního ledna vstoupil v platnost nový zákon, který posiluje policejní pravomoci, navyšují se policejní rozpočty, upravuje se shromažďovací zákon, zvyšuje se špehování a kontrola našeho soukromí, zakazuje se maskování na demonstracích apod. To všechno pod záminkou naší údajné bezpečnosti(!).

Ministerstvo vnitra i jiné státní instituce hodnotí boj za samosprávnou, zdola lidmi řízenou společnost téměř stejně jako boj za „bílé Čechy“ k odkazu Hitlerovy Třetí říše hlásících se neonacistů. Oba tyto neslučitelné postoje politici či média redukují na pojem „extremismus“. I toto je znamení toho, že je třeba bojovat proti kapitalismu, státu a jeho institucím.

Kapitalismus se nenachází v krizi, kapitalismus je krizí!

---------
Poznámka:
1 O tom jak kapitalisté finančně podporovali národně-socialistické hnutí se dočtete v knize sociologa Jamese Poola - Kdo financoval nástup Hitlera k moci.