Anarchistická federace

17. listopad – rok poté

Prohlášení anarchistů vydané rok po zásahu policie proti studentské demonstraci na Národní třídě.

Ve všech médiích je připomínáno dvacáté výročí od zásahu policie vůči studentské demonstraci na pražské Národní třídě – události, která vedla k pádu bolševického režimu v Československu. Ani my nezůstáváme s naší sérií článků k tomuto tématu pozadu. Pochodu z Albertova na Národní se tenkrát účastnilo také několik anarchistů z tehdy čerstvě založeného Československého anarchistického sdružení. Přinášíme prohlášení, které vydali rok po této události v týdenním kulturním zpravodaji Kontra (30. 11. 1990):

Když jsme 17. listopadu mrzli v obklíčení na Národní třídě, netušili jsme, že hrajeme roli pěšáků na šachovnici „velkých“ politiků. Ně že bychom toho litovali, bude-li třeba mrznout, budeme zas. Probíhali jsme uličkou s přesvědčením, že systém, který nahradí ten „pendrekářský“, bude svobodný, demokratický, spravedlivější a snad i morálnější. Jistě, každý si tehdy pod těmito pojmy představoval něco jiného. Ovšem 17. listopadu a ještě dříve jsme nevycházeli do ulic, aby se tyto pojmy staly především pláštíkem pro politickou a ekonomickou moc vlastníků, zaměstnavatelů a 50-ti tisíc multimilionářů. Protestovali jsme především sami za sebe jako jednotlivci proti lžím, nespravedlnosti a teroru byrokratickototalitní diktatury. Rozhodně ne za ty politické proudy a jejich představitele, kteří se hádají o pomlčky, poučují o demokracii a chystají se podnikat za své „naspořené“ jmění z času totality, jíž ještě nedávno posluhovali a večer se krčili při Hlasu Ameriky.

Jsme svědky toho, že politická scéna je postupně ovládána finančními dravci a formujícími se pravicovými a ultrapravicovými seskupeními. Na jedné straně je patrná shovívavost vůči představitelům minulého režimu a jejich přisluhovačům a na straně druhé snaha o vyeliminování přímého vlivu občana na věci veřejné. Viz například upírání práva na politickou stávku. Systém, který se u nás etabluje, bude především systémem „vlastníků“. Z jakých vrstev se tato nová buržoazie z větší části formuje, není třeba připomínat. Nová politická moc hájí především zájmy těchto vrstev. Každý nemůže podnikat a investovat, buď z nedostatku prostředků, schopností nebo proto, že má jiné představy o životě. Kdo bude hájit práva a zájmy těchto lidí? Politické strany? Odbory? Nebo vláda? Především bychom se měli hájit sami! Protože jak řekl Michail Bakunin:
„Vláda je tady proto, aby chránila vlastnictví těch, co mají víc než potřebují.“

Proto:
- požadujeme uzákonění práva na stávku motivovanou politicky
- žádáme zabavení nejen majetku KSČ, ale i jednotlivých funkcionářů (i přisluhovačských stran), špiček armády a Bezpečnosti, zodpovědných za minulé období
- žádáme prověřit způsob nabytí bohatství milionářů a v případě, že se jedná o nepoctivě nabyté majetky, naložit s nimi stejně jako s komunistickými

Pokud nejsou realizovány tyto požadavky, nemají noví režimisté právo na nás žádat trpělivost, pochopení a utahování opasků.

Československé anarchistické sdružení
Praha 17. listopadu 1990


17.11.1990, Praha

V ulicích

A co dělali anarchisté rok po zásahu policie na Národní třídě? Demonstrovali. Rozhodli vyjádřit podporu berlínským anarchistům a squatterům, kteří se střetli v době od 13. do 15. 11. 1990 s tisícovkami policistů. Ti se vydali se slzným plynem, obrněnými transportéry a vodními děli do berlínských ulic, aby vyklidili některé obsazené domy a potlačili odpor jejich obyvatel a lidí, kteří s nimi sympatizují.

V Praze se 17. listopadu 1990 mezi 17. a 18. hodinou sešlo několik stovek anarchistů a anarchistek před velvyslanectvími Německa a Spojených států. V alternativním kulturním zpravodaji Kontra následně vyšel popis akce: "Před americkou budovou byla odpálena dýmovnice na znamení nesouhlasu s návštěvou G. Bushe - představitele konzumní diktatury. Akce pokračovala snahou o předání protestního dopisu německé ambasádě, ale zástupci sjednoceného Německa v Praze se zřejmě davu obávali natolik, že nechtěli dopis převzít." Na tuto neochotu reagovali lidé skandováním hesel "Kreutzberg žije!", "Solidarita Berlín!" a ke slovu opět přišly dýmovnice a dělobuchy. Několik demonstrantů začalo tlouct na dveře ambasády žerděmi praporů, byl posprejován vchod do budovy a zapálena popelnice před ním. To se však již objevila první policejní auta a policisté se snažili popelnici marně uhasit.

Zpravodaj Kontra pokračuje: "Po dalším skandování se demonstranti rozešli s výkřiky "Ještě přijdeme!" a "Nic neskončilo!". O půl hodiny později bylo na místě kolem stovky uniformovaných i tajných policistů. Technik v kombinéze s množstvím přístrojů ohledával prostor, zda nebyla položena výbušnina. Zastupitelství BRD požádalo o policejní ochranu a prošetření věci. Dopis velvyslanci byl nakonec podstrčen pod vraty budovy."

Dopis
Verze pro tisk 17.11.2009 -oh-

Píšou jinde

Odkazy