Prohlášení anarchistů vydané rok po zásahu policie proti studentské demonstraci na Národní třídě.

Ve všech médiích je připomínáno dvacáté výročí od zásahu policie vůči studentské demonstraci na pražské Národní třídě – události, která vedla k pádu bolševického režimu v Československu. Ani my nezůstáváme s naší sérií článků k tomuto tématu pozadu. Pochodu z Albertova na Národní se tenkrát účastnilo také několik anarchistů z tehdy čerstvě založeného Československého anarchistického sdružení. Přinášíme prohlášení, které vydali rok po této události v týdenním kulturním zpravodaji Kontra (30. 11. 1990):

Když jsme 17. listopadu mrzli v obklíčení na Národní třídě, netušili jsme, že hrajeme roli pěšáků na šachovnici „velkých“ politiků. Ně že bychom toho litovali, bude-li třeba mrznout, budeme zas. Probíhali jsme uličkou s přesvědčením, že systém, který nahradí ten „pendrekářský“, bude svobodný, demokratický, spravedlivější a snad i morálnější. Jistě, každý si tehdy pod těmito pojmy představoval něco jiného. Ovšem 17. listopadu a ještě dříve jsme nevycházeli do ulic, aby se tyto pojmy staly především pláštíkem pro politickou a ekonomickou moc vlastníků, zaměstnavatelů a 50-ti tisíc multimilionářů. Protestovali jsme především sami za sebe jako jednotlivci proti lžím, nespravedlnosti a teroru byrokratickototalitní diktatury. Rozhodně ne za ty politické proudy a jejich představitele, kteří se hádají o pomlčky, poučují o demokracii a chystají se podnikat za své „naspořené“ jmění z času totality, jíž ještě nedávno posluhovali a večer se krčili při Hlasu Ameriky.

Jsme svědky toho, že politická scéna je postupně ovládána finančními dravci a formujícími se pravicovými a ultrapravicovými seskupeními. Na jedné straně je patrná shovívavost vůči představitelům minulého režimu a jejich přisluhovačům a na straně druhé snaha o vyeliminování přímého vlivu občana na věci veřejné. Viz například upírání práva na politickou stávku. Systém, který se u nás etabluje, bude především systémem „vlastníků“. Z jakých vrstev se tato nová buržoazie z větší části formuje, není třeba připomínat. Nová politická moc hájí především zájmy těchto vrstev. Každý nemůže podnikat a investovat, buď z nedostatku prostředků, schopností nebo proto, že má jiné představy o životě. Kdo bude hájit práva a zájmy těchto lidí? Politické strany? Odbory? Nebo vláda? Především bychom se měli hájit sami! Protože jak řekl Michail Bakunin:
„Vláda je tady proto, aby chránila vlastnictví těch, co mají víc než potřebují.“

Proto:
- požadujeme uzákonění práva na stávku motivovanou politicky
- žádáme zabavení nejen majetku KSČ, ale i jednotlivých funkcionářů (i přisluhovačských stran), špiček armády a Bezpečnosti, zodpovědných za minulé období
- žádáme prověřit způsob nabytí bohatství milionářů a v případě, že se jedná o nepoctivě nabyté majetky, naložit s nimi stejně jako s komunistickými

Pokud nejsou realizovány tyto požadavky, nemají noví režimisté právo na nás žádat trpělivost, pochopení a utahování opasků.

Československé anarchistické sdružení
Praha 17. listopadu 1990

17.11.1990, Praha

V ulicích

A co dělali anarchisté rok po zásahu policie na Národní třídě? Demonstrovali. Rozhodli vyjádřit podporu berlínským anarchistům a squatterům, kteří se střetli v době od 13. do 15. 11. 1990 s tisícovkami policistů. Ti se vydali se slzným plynem, obrněnými transportéry a vodními děli do berlínských ulic, aby vyklidili některé obsazené domy a potlačili odpor jejich obyvatel a lidí, kteří s nimi sympatizují.

V Praze se 17. listopadu 1990 mezi 17. a 18. hodinou sešlo několik stovek anarchistů a anarchistek před velvyslanectvími Německa a Spojených států. V alternativním kulturním zpravodaji Kontra následně vyšel popis akce: "Před americkou budovou byla odpálena dýmovnice na znamení nesouhlasu s návštěvou G. Bushe - představitele konzumní diktatury. Akce pokračovala snahou o předání protestního dopisu německé ambasádě, ale zástupci sjednoceného Německa v Praze se zřejmě davu obávali natolik, že nechtěli dopis převzít." Na tuto neochotu reagovali lidé skandováním hesel "Kreutzberg žije!", "Solidarita Berlín!" a ke slovu opět přišly dýmovnice a dělobuchy. Několik demonstrantů začalo tlouct na dveře ambasády žerděmi praporů, byl posprejován vchod do budovy a zapálena popelnice před ním. To se však již objevila první policejní auta a policisté se snažili popelnici marně uhasit.

Zpravodaj Kontra pokračuje: "Po dalším skandování se demonstranti rozešli s výkřiky "Ještě přijdeme!" a "Nic neskončilo!". O půl hodiny později bylo na místě kolem stovky uniformovaných i tajných policistů. Technik v kombinéze s množstvím přístrojů ohledával prostor, zda nebyla položena výbušnina. Zastupitelství BRD požádalo o policejní ochranu a prošetření věci. Dopis velvyslanci byl nakonec podstrčen pod vraty budovy."

Dopis