Další z akce španělských vězňů a hnutí na zrušení věznic měla podobu týdenní hladovky a konala se od 12. do 18. března. Vězňové požadovali zrušení izolačních cel a systému FIES (vězení, ve kterém jsou vězni umisťování na cely po jednom bez možnosti kontaktu s ostatními a pod čtyřiadvacetihodinovým dohledem kamery. Veškerá pošta, telefonní hovory a vůbec styk s vnějším světem jsou značně omezeny a monitorovány. Do systému FIES jsou většinou umísťováni političtí vězni, kteří jsou označeni za "problémové," protože se nechtějí nechat šikanovat v "běžných" věznicích), konec praktice systematického umisťování vězňů na místa značně vzdálená od místa jejich bydliště (a tudíž i rodiny a přátel, jenž pak musí na návštěvu cestovat stovky i tisíce kilometrů), propuštění vězňů trpících nevyléčitelnými chorobami jako AIDS a rakovina a propuštění vězňů, jenž za mřížemi strávili více jak 20 let (což je podle španělského práva nejdelší možná doba).

Antivězeňské hnutí, jenž se zformovalo z vězňů boje proti izolačním jednotkám FIES, je ve Španělsku poměrně silné a na jeho podporu se konají velké demonstrace na ulicích měst. Toto hnutí totiž nesklouzlo k reformismu; jeho hlavní cíl je zrušení věznic, což si pochopitelně vyžaduje zásadní sociální změnu. Hnutí taktéž nemá žádnou hierarchii; jedná se o sebeorganizovaný boj lidí zdola.