Kapitola I. - Cesta
Nase skupina 11 lidi jela vlakem, slusne vypadajici (z duvodu hladkeho prechodu hranic) a ve velmi dobre nalade. Behem jizdy jsme se vlastne predstavovali/y a myslim, ze jsme vytvorili/y vybornou partu. Na konec se ukazaly nase obavy z prechodu hranic jako byly az moc velke - proste jsme nastoupili/y v Cechach a vystoupili/y v Nemecku, aniz bychom potkali/y nekoho v uniforme. Tedy krome slecny pruvodci, ktera nam uz skoro dala studentskou slevu - diky nedostatku studentskych karticek to nevyslo. Prvni vlak Deutsche Bahn na nas asi nezapomene - bavili/y jsme se vskutku jako originalni cesti turisti a turistky:-) a tak mohli spolucestujici videt rozlity dzus, jeho utirani, doslova "zrani" zeli s rohliky, nabizeni lahvi neznamym cestujicim, vyndavani hadru z kose a utirani zeli s tanecnimi kreacemi. jako hreb prvniho useku jizdy se mi ale vybavi konsternovana padesatnice, kdyz otevrela dvere toalety a spatrila mociciho soudruha... Cestou jsme take diskutovali/y - obcas velmi bourlive - z cehoz museli vsichni pochopit kam jedeme:-) Transport ve vlaku byl pomerne slouhy a tak jsme se vzdy tesili/y na par minut prestupu na cigaretu. Nejdelsi pauza byla v Berline, kde nas privitalo slunicko a vysoke ceny. Ve finale nas prevezl strojvudce a zastavil na uplne jine casti nastupiste a tak jsme museli/y skoro dve hodiny stat v replnenem vlaku. Dobra nalada ale nezmizela, prave naopak. Cesky jsme si povidali s prochazejicimi slecnami a pani pruvodci, ktera nam vsem prisla uzasna. "Proc se nemuzou pruvodci v Cechach takhle usmivat?", byla otazka. A "Kdyby mely u nas takove platy jako tady, jiste by se usmivaly take" odpoved.
Pri prestupech ve Schwerinu a Rostocku jsme jiz videli/y desitky policejnich dodavek a stovky prislusniku a prislusnic. "Budou urcite dobre pripraveni", rikali/y jsme si.
Okolo 23. hodiny jsme jiz dorazili/y do kempu u vesnicky Reddelich. Tam nas uvitala skupina, ktera prijela auty. Dohromady nas bylo okolo 25 lidi a dalsi meli prijet zitra. Postavili/y jsme si stany, najedli/y jsme se, domluvili/y se, co budeme zhruba delat dalsi den a sli/y jsme spat.

Kapitola II. - Den neustaleho cekani
Asi v 8 hodin rano nase "vlakova" skupina + tri dalsi vyrazila na antifasistickou demonstraci do Schwerinu. Nacku podle nekterych hlasek melo prijet 15 - 20 000 a tak jsme byli/y dost zvedavi/e, jak to dopadne. Cesta vlakem z kempu probehla spise tise ve znameni "co by kdyby" nebo pripadne pomalovani si obliceje jako indiani. Na dalsi vlak jsme prestupovali/y ve Wismaru a ejhle! Dvacet holohlavych kousku cekalo u nadrazi. asi minutu jsme na ne koukali/y a cekalo se, co bude. A oni ne a ne utikat... Tak jsme se rozebehli/y my a pak uz nackove utikali velmi rychle. Tedy krome jednoho - a jestli ho sanitka neodvezla, tak asi lezi na ulici do ted.
Po teto mezihre jsme jeli/y dal do Schwerinu, tam na nas hned u vychodu z nadrazi cekala policie a okamzite nas obklicila a uzamkla. Nackove nedorazili kam puvodne meli a tak jsme chteli/y jet do Rostocku podporit anti-G8 demo. Policie nas ale nepustila - mediim ovsem rekla, ze nikam jet nechceme. Za par desitek minut zacaly prvni problemy pro ty, kdoz potrebovali/y na zachod. Nicmene nalada zustala dobra. Skandovalo se, piskalo, hralo na bubny, zpivalo a hlavne seznamovalo a povidalo se. Asi po hodine nam policie sdelila, ze budeme vsichni zatceni, protoze jsme na ilegalni demonstraci. Na vyber byly dve moznosti: po jednom odchazet dobrovolne nebo pockat, az si nas odvezou sami. My jsme se rozhodli/y pockat si. Mezi tim jsme si alespon zahrali/y DIY damu, kde figurky byly lide a strategii resil cely tym. Kdyz nas svestky sebraly a nakladaly do autobusu, zjistili/y jsme, ze z nasi skupiny jeden chybi a je v jinem autobusu. Pocitalo se s tim, ze dva dny budeme jaksi mimo provoz. Kupodivu nas ale policie prevezla na konec mesta a po pul hodine postupne propoustela. Propusteni/e cekali/y na zadrzene.. Asi dve hodiny (ke konci v mirnem desti). Musim pochvalit "Legal team" (pravnicka pomoc), ze fungoval velmi dobre. Nasledne jsme se jeste dozvedeli/y, ze asi 200 hakosu nam zablokovalo nadrazi a tedy cestu pryc z mesta. Zhruba za pul hodiny ovsem jejich pruvod smerem k nam zastavila policie a za dalsich asi dvacet minut jsme vyrazili/y na nadrazi. Cesta domu do kemu Reddelich probehla celkem v klidu. Za zminku stoji snad pouze provokace nasi skupinky, kdy jsme ve Schwerinu, zatim, co vsichni cekali/y na vlak, chodili/y za jednim a potom jeste za dvema dalsima naglama a trochu jim nahnali/y strach. Nicmene schovali se do ulicky za policajty a tak jsme sli zpet na nadrazi. A za druhou zminku stoji jeden osamoceny nacek vyhnany ve Wismaru z vlaku.