Dne 23. srpna turecké tanky překročily syrské hranice kvůli údajnému útoku na Islámský stát (IS).

Důvodem k útoku mělo být podle tureckých médií vytlačení IS z pohraničí, odkud ostřelovaly turecké pozice a po celém Turecku provádějí teroristické útoky. Jenže během posledních několika let byli turečtí vojáci několikrát přistiženi, jak si přes hranice s džihádisty posílají zdravice a měsíc co měsíc bylo stovkám rekrutů IS umožněno překročit hranice do Sýrie. Když se v červnu a září roku 2014 topilo Kobanî v krvi pod masivní palbou těžké bojové techniky IS, tureckou armádu to nevzrušovalo.

Co se tedy změnilo? Během několika posledních týdnů Demokratické síly Sýrie (SDF), ve kterých bojují také Kurdové a Kurdky z YPG a YPJ, tvrdě bojovaly ve městě Manbídž, asi pětadvacet kilometrů jižně od Džarábulu. Nakonec IS vytlačily a začaly postupovat na Džarábulus, což prakticky odřízlo IS od turecké hranice a přerušilo zásobovací trasy. Turecký stát si v žádném případě nepřál, aby se někdo z YPG/J podílel na dobytí Džarábulu, proto byla na poslední chvíli zahájena invaze.

Bitva proti IS o Manbídž trvala dlouhé čtyři týdny. Síly SDF bojovaly dům po domu, ulici po ulici za značných ztrát způsobených nástražnými výbušninami a ostřelovači. Erdoganem zinscenovaná „bitva“ o Džarábulus netrvala ani deset hodin. Vojáci měli více starostí s tím, kde si pořídit lepší selfie, žádná minometná palba, nehrozili zde ani ostřelovači a džihádisté nezanechali žádné „pozdravy“ v podobě nástražných výbušnin.

V těch samých dnech navštívil Erdogana v hlavním městě Ankaře americký viceprezident Biden. Na tiskové konferenci prohlásil, že se SDF „musí vrátit zpět za Eufrat“, a pokud se tak nestane, „za žádných okolností nedostane americkou podporu“. Americká vojenská podpora SDF trvající osmnáct měsíců je ve skutečnosti dost mizerná a má prostý důvod, v Sýrii jednoduše nebyly žádné jiné pozemní jednotky, které by byly schopné porážet IS.

Nicméně na tomto zrádném jednání americké armády není nic překvapivé. Vize rovnostářské demokratické společnosti, jejímž primárním cílem je rovnoprávnost žen a ochrana životního prostředí, je s americkým imperialismem stěží slučitelná. Bezstátní společnost organizovaná skrze lidová shromáždění a dělnická družstva je velice vzdálená americkým plánům pro Blízký východ. Otázkou zůstává, jak krutou a krvavou tvář tato zrada nakonec bude mít.

K rojavské samosprávě máme jistě své výhrady, stojíme však za našimi kamarády z turecké Revoluční anarchistické činnosti (DAF) a Kurdského anarchistického fóra (KAF) a kriticky podporujeme revoluci v Rojavě jako nejprogresivnější sílu regionu.

Zdroj:
Workers Solidarity Movement (Irsko)
https://www.facebook.com/WorkersSolidarityMovement/

5.9.2016 Zahraniční sekretariát AF

World War