Přejeme do nového roku všem anarchistům a anarchistkám a svobodomyslným lidem vůbec mnoho zdaru v zápase za lepší svět a důstojný život pro všechny.

Před pěti lety jsme se s rokem 2011 loučili plni nadějí. Vždyť s sebou přinesl nevídané výrony revolty v různých koutech světa. Uplynulý rok 2016 byl skoro jeho opakem a takřka zhmotněním rčení, že po akci přichází reakce. Reakční síly opravdu řádily v nejhorším slova smyslu. Další utužování represivních šroubů, další rozmach pracující chudoby, další nenávistné projevy vůči lidem odlišných náboženství, barev pleti nebo těm, kteří jen utíkají před válkami a bídou. Na politické scéně napříč zeměmi absentuje levice, takže jedinou alternativou k neoliberálním elitám se od polopravd až po absurdní výmysly masírovaným voličům nabízí ultrapravicové, xenofobní a populistické politické projekty, za nimiž často stojí opět a zas ti, kteří se doposud podíleli na politické či ekonomické moci. Do čela administrativy USA usedá dolary vypasené monstrum, které nešetří nechutnými výroky a úřady rozděluje tak, aby byly posíleny pozice největších ekonomických hráčů navzdory zájmům lidí a životního prostředí. Na opačné straně planety si neomezený vládce Kremlu vyzkoušel, že i jemu projde bez jakéhokoliv skutečného odporu masakr civilistů a cílené bombardování nemocnic. Autoritářští vládci naplno rozjeli svou show v Turecku, Maďarsku, Polsku…

Co to všechno znamená pro nás?

Povstat!

Jak začít?

Co třeba otázkou? – Chci sledovat naštvaně sračky, co se na mě valí, nechat sebou vláčet a přihlížet tomu, jak ubývá svobod, práv, jistot a možností? Pokud ne, nezbývá než zvednout zadek a začít něco dělat. Organizovat se. Vyvíjet vlastní iniciativu. Přijmout odpovědnost. Být solidární. Uvědomit si, že pokud se za své životy nepostavíme my sami, je nesmysl čekat, že to za nás udělá někdo jiný.

A co položit si další otázky? – Chci jen zachraňovat výdobytky, kterých dosáhly generace pracujících přede mnou? Nebo chci rovnou pokračovat ve snech mnohých z nich – ve snech o světě, kde není utlačovatelů a utlačovaných, kde není nikdo diskriminován jen proto, že má jinou barvu kůže, pohlaví, sexuální orientaci, věk atd.? Ano, naše alternativa je v našich snech. Ale my je zhmotňujeme už tady a teď – v našich kolektivech, ve způsobech, jakými se jako antiautoritáři a antiautoritářky organizujeme, v solidárním přístupu k bojům ostatních neprivilegovaných.

Co je k tomu potřeba? Potřebné zbraně má každý – hlavu a srdce. Stačí přidat vůli po skutečné změně a půl bitvy je vybojováno.

Rok 2017 nemusí být další rokem, kdy „jde všechno do sraček“. Může být rokem rozmachu hnutí, jehož cílem je emancipace člověka, svobodné a samosprávné struktury zajišťující potřeby všech lidí bez rozdílu a v neposlední řadě planeta, jejíž osud v nás bude asociovat lepší vize, než jsou ty apokalyptické.

Záleží na každém z nás.

31.12.2016 AF

AF/IFA