Report z pravidelného Existenčního večírku, tentokrát na téma „ochránci pořádku“

Anarchistická revue Existence se snaží být otevřenou publikací, jak obrazně, tak doslova. Proto po každém novém čísle rozevřeme její stránky v žižkovském infocentru Salé a diskutujeme o obsahu textů na nich uveřejněných s čtenáři a příznivci, kteří mají tu možnost se dostavit. Učinili jsme tak i ve středu 26. dubna s jarním číslem našeho časopisu.

Existence je originální tiskovina, o to se jistě nemá cenu přít. Při listování jsme však doznali, že z doneseného balíku jsou velmi originální i jednotlivé kusy, v nichž si zařádil tiskařský šotek. A tak se může stát, že ve výtisku, který jste si pořídili zrovna vy, vám bude jeden dvojlist chybět a další přebývat. Nejsme si úplně jisti, zda taková rarita nabude lety na sběratelské hodnotě, rozhodně se však chceme všem „šťastným“ držitelům těchto „originálů“ omluvit.

Ale pěkně popořádku, od ekonomické základny ke kulturní nadstavbě, tedy od jídla k myšlenkám. Existenční večírek je také kolektivní vaření a nezávazné žvanění, například o přípravách prvomájového shromáždění, a zejména pak společná večeře. Nedlouho před sedmou tak byla servírována bohatá, lehce pálivá zeleninová směs s červenou čočkou s výměrem několika příloh v podobě čočky zelené, kuskusu či řádného krajíce chleba. A toho všeho co hrdlo ráčí.

Následná beseda byla započata představením tématu nového čísla – „ochránci pořádku“. Z něj bylo vybráno několik základních a zajímavých skutečností – o vzniku prvních policejních sborů; o ulici jako zapovězeném prostoru proletářské politiky; o původu zákonů a jejich legitimizaci kooptováním několika zásadních principů pro fungování společnosti, aby se prosadily a upevnily zájmy a pozice elit; o policii coby udržovateli statu quo a nástroji pro braní chudým, aby mohli být nakrmeni bohatí. Na úvodní slovo navázala debata o pronikání trendů, jako je militarizace policie, represivní politika nulové tolerance, zaměření se na pokutování za nesmysly…

Tradičně dalším bodem bylo představení tématu plánovaného do dalšího čísla, které zřejmě bude znít „potřebujeme utopie“. Mluvilo se tedy o tom, jak neoliberální ideologie zabíjí imaginaci, alternativy a utopie, jak brání lidem chápat jiné způsoby nazírání na svět, mezilidských vztahů, forem sdružování a organizace… Bylo také reflektováno to, že v místním antiautoritářském hnutí chybí diskuse o utopiích. Avšak na druhou stranu lze říci, že autonomní hnutí se spíš než na debaty o možném i nemožném zaměřuje na žité utopie tady a teď. Právě to je příklad pražské Kliniky, která se vymyká chápání mnoha lidí, jejichž představivost byla umrtvena rigidní vládnoucí ideologií. Kdo by ještě před deseti lety snil o projektu, v jaký se Klinika proměnila. Většina z nás samotných by tomu možná ani nevěřila. A také jsme se ptali, proč se v českém kulturním prostředí, včetně toho subkulturního, nevedou utopické debaty. Dost možná proto, že by se takové pokusy mohly setkat s výsměchem, a nepřekonatelné obavě z něj.

Na závěr se mluvilo o chystaném klimakempu. Právě ten má potenciál stát se dočasným utopickým prostorem. A mimo jiné i proto je potřeba ho svou účastí a participací podpořit.

4.5.2017 Nakladatelství AF

Репресии Теория ИФА