Kropotkin 2021: Recenze na knihu P. A. Kropotkina „Anarchistická etika“

Na posledním „existenčním večírku“, jenž se konal u příležitosti vydání nového čísla Existence, se během diskuse o všem možném zabrousilo mj. k tématu vztahu anarchismu a křesťanství. Jelikož jsem zrovna četl Kropotkinovu studii o etice, nedalo mi to, abych na ni neodkázal s tím, že s mírou dosaženého vědeckého poznání může být náboženství už jen jakýmsi externím etickým kompasem, který ale ve skutečnosti vůbec nepotřebujeme a navíc může být překážkou, zatímco potřebnou etiku můžeme čerpat mimo oblast falešných autorit.

Na mysli jsem měl práci Anarchistická etika, kterou u příležitosti stého výročí úmrtí anarchistického myslitele Petra Kropotkina vydalo Nakladatelství AF. Jde o druhé vydání, přičemž to první vyšlo v roce 2000 v rámci nakladatelství Votobia a bylo snad jedinou publikací věnujících se anarchistické teorii, která do té doby vyšla mimo anarchistický samizdat ve velkém nákladu. Kniha doznala ve spolupráci s překladatelem Alanem Černohousem drobných úprav, byly rozšířeny poznámky k jednotlivým textům a přibyl fundovaný ediční komentář k jejich původu.

Kropotkin v prvních dvou rozebírá téma, k němuž se opakovaně vracel – etické principy, na nichž může být postavena svobodná společnost. Jak mu bylo vlastní, snažil se vycházet z biologických a antropologických pozorování a poznatků. Není tedy divu, že na jednom místě (když se věnuje zločinu) dokonce bere vážně i studie připisující psychologické vlastnosti člověku podle jeho fyzických atributů, které se později ukázaly jako pavědecké.

Autor se zaměřuje na původ etických pojmů v lidstvu. Ty mají dynamickou podobu a mění se s každou změnou vztahů mezi společenskými vrstvami. Znamená to tedy, že případná sociální přeměna by s sebou měla nést také přehodnocení mravních pojmů. Kropotkin odmítá Huxleyho myšlenku, že vše je řízeno vzájemnou konkurencí. Takový přístup zakrývá „oči před opravdovým životem přírody“. „Etický proces“ začal existovat už v živočišném světě a pak se dostal k člověku, smysl pospolitosti se vyvíjel dlouhé tisíce let. Instinkt pospolitosti je podle Kropotkina prvním ze tří základních elementů mravnosti. Následuje pojem spravedlnosti (z nějž plyne požadavek rovnosti) a pak cit, jenž ne zcela správně můžeme nazvat altruismem, velkorysostí či sebenasazením. „Je to cit potvrzovaný rozumem, který v podstatě tvoří to, co bychom měli nazvat mravní cítění.“

Za tradiční nepřátele svobodného lidského myšlení můžeme považovat vládce, zákonodárce a kněze, kteří na ostatní působí prostřednictvím strachu, když zneužívají toho, že všeobecným životním faktem je vyhledávat uspokojení potřeb a vyhýbat se tomu, co přináší utrpení. Kropotkin kriticky přiznává, že ani anarchistické principy nejsou někdy schopné vykořenit zažité pojmy odměny a trestu.

Dobro je stejné u zvířat i u člověka – vše co je prospěšné pro zachování rodu. Mravnost vyplývající ze znalosti živočišného světa říká: „Jednej s ostatními tak, jak bys chtěl, aby ve stejných podmínkách jednali oni s tebou.“ A i to je pouze rada.

Dál se věnuje třeba úctě k jednotlivci, která vyvěrá z principu rovnosti, odmítá ambivalentnost pojmů egoismus a altruismus, věnuje se otázce ideálů a zakrnění člověka, jenž je v sobě potlačuje, otázce povinnosti, jež vyplývá z možnosti, či otázce celistvosti osobnosti, kterou tvoří rozum, cit a vůle.

Třetí text je věnován životu a myšlenkovému vývoji Lva Nikolajeviče Tolstého. Kropotkin v něm vyjadřuje své kritické pochopení Tolstého. Oba zastávali obdobné mravní hodnoty s tím rozdílem, že Kropotkin se zbavil jakékoli religiozity a zpochybňoval Tolstého postoj, že zlu se nesmí za žádných okolností odporovat násilím.

Poslední text – „O smyslu odplaty“ – se věnuje otázce vězeňství, které již ze své podstaty nemá žádný nápravný charakter, jakkoli by ho deklarovalo. V naprosté většině jsou jeho tehdejší postřehy aktuální i pro dnešek, včetně zhoubného vlivu, který to má na dozorce. Zabývá se také otázkou zločinu a jeho příčinami, které jsou zejména sociální, a odpovědnost tak neleží jen na jedinci, nýbrž na celé společnosti. Člověk je totiž produkt podmínek, v nichž vyrostl. Odmítá trest smrti, jenž nikdy nevedl ke snížení počtu vražd. V této kapitole Kropotkin mj. zúročil i své vlastní postřehy z pobytu ve vězení v Rusku a Francii.

I když jde o poměrně starou práci, stále ji jde použít jako východisko debat o anarchistické etice a s ní souvisejících otázkách. Navíc je přístupná dnešnímu čtenáři i díky modernímu překladu a vysvětlivkám k pojmům, knihám, událostem a osobnostem, které dnes už nemusejí nikomu nic říkat. Navíc i pěkné grafické zpracování vybízí k tomu, že kniha může být pěkným dárkem někomu z vaše okolí.

Petr Kropotkin: Anarchistická etika. 164 stran A5, doporučený příspěvek na pokrytí nákladů 170 Kč. Možno objednat v e-shopu Roleta39.

V celoroční sérii „Kropotkin 2021“ zatím vyšlo:
Kropotkin 2021
Smrt a pohřeb Petra Kropotkina
Kropotkin, jako
A2: Kropotkin
Kropotkinovo zmrtvýchvstání
Evoluce a revoluce
Aktuálnost Kropotkinova anarchokomunismu (I.)
Aktuálnost Kropotkinova anarchokomunismu (II.)
Kropotkinova sociální utopie
Budovat jménem krásné svobody
Odmítnout vládu člověka nad člověkem
Komunismus bez anarchie je otroctvím
Stepňak: Petr Kropotkin
„Z plna srdce přeji zdaru“
Útěk

6.12.2021 -jk-

Teorie Recenze Osobnosti