Recenze na sborník textů Slávy Herlase „Sociální otázka a jiné eseje“

Při své práci na mapování postav českého anarchistického hnutí přelomu 19. a 20. století se Historický spolek Zádruha v letošním roce zaměřil mj. na Slávu Herlase (1890–1915) a vydal brožuru s jeho texty, které se podařilo posbírat z tehdejších časopisů Zádruha a Mladý průkopník.

Herlas patřil k předválečné generaci mladých anarchistických aktivistů. Jako vysokoškolák (nakonec se stal strojním inženýrem) se zapojil do zakládání studentské skupiny České anarchistické federace, působil v Klubu mladých pro Karlín a okolí a zapojoval se do antimilitaristických aktivit. Díky této své činnosti se rychle dostal do hledáčku policie, roku 1910 byl zatčen a v následujícím roce odsouzen na 6 měsíců za zločin „nedokonaného vybízení ku porušení vojenské povinnosti služební“. Svou životní dráhu zakončil v pětadvaceti letech – roku 1915 padl na balkánské frontě, bližší okolnosti jeho smrti nejsou známy.

Brožura se v úvodu věnuje jak jeho krátkému životu a tomu, co se o něm podařilo zjistit, tak i zmíněnému procesu, v němž bylo odsouzeno vícero anarchistů. Její jádro pak tvoří stručná práce „Otázka sociální“, jejíž jednotlivé kapitoly vycházely na pokračování v tehdejší Zádruze. Nikde jsem ale nenalezl zmínku, o jaká čísla se jednalo a v jakém roce vyšla. Ve svém textu Herlas opouští víru dřívějších generací v sociální revoluci, která je jistojistě již na obzoru. Kritizuje marxismus i přístup těšící se z toho, že čím hůře tím lépe. Obouvá se do parlamentarismu a i syndikalistickou přímou akci považuje za jistý druh reformismu a slibovaný vrcholný okamžik – celosvětovou generální stávku a převzetí výroby odbory – má jen za příslib, jenž nemůže být naplněn bez nutných podmínek. „… nadšení revoluční i u anarchistů začíná chladnout a ustupuje střízlivějšímu posuzování. Nelze přece žít vírou, že naši potomci skočí do říše svobody, každý z nás chce také žít snesitelněji a ne být mučedníkem ideje.“ Uvědomuje si, že lidé nejprve musí chtít žít lepší život a být schopni ho žít. Následně se tento stav mysli může přetvořit v čin. A v tomto by měli být anarchisté nápomocni – připravit půdu pro budoucí společnost. Cesta zní: „osvětou a svobodou ku zharmonizování vztahů mezi lidmi“. V praxi jde o výchovu mravní a hospodářskou, kdy jsou si lidé partnery a ne mentory a posluchači. Spolupracujícími platformami pro tyto dvě oblasti činnosti pak může být anarchistická federace propagační a na druhé straně odborová.

Další dva články se také obrací dovnitř hnutí. „Dva cíle“ apelují, možná až moc horlivě, na nutnost sebevzdělávání a vlastní iniciativy a „O nás pro nás“ řeší s mladickou vášní, kdo je správný anarchista a varuje před „romantiky“, kvůli nimž se místo práce pro ideu musí řešit spíš represivní dopady na hnutí. V textu „Essay“ pak konstatuje, že dělník by se neměl považovat v první řadě za dělníka, ale za člověka. Pak může otevřít brány své emancipace.

Publikace je bezesporu zajímavou sondou do myšlení mladých anarchistů před příchodem světové války.

Sláva Herlas: Sociální otázka a jiné eseje. Historický spolek Zádruha, 2021. 48 stran A5, cena 50 Kč. Lze objednat na adrese spolekzadruha[a]riseup.net.

30.12.2021 -jk-

Teorie Recenze Osobnosti