Úryvek z 49. dílu podcastu „Trendy řádu a chaosu“ ruských anarchistů a anarchistek.

Jak víte, mnoho ukrajinských (a nejen ukrajinských) anarchistů a antifašistů se nyní připojilo k jednotkám územní sebeobrany a bojují proti ruským okupantům. Je mezi nimi i Alexandr Kolčenko, ukrajinský antiautoritář, který strávil pět let v ruských věznicích. Víme také o anarchistech, kteří již během aktivní obrany padli. Obecně platí, že v naprosté většině případů anarchisté a anarchistky po celém světě podporují své ukrajinské kamarády v jejich boji proti kremelskému imperialismu.

Nicméně se objevuje i kritika, že anarchista by za žádných okolností neměl stát na straně jednoho státu proti druhému. Tato kritika má sice racionální podstatu, nicméně v současné situaci a při absenci machnovštiny měli ukrajinští anarchisté jen dvě reálné možnosti: buď se postavit ofenzivě takzvaného „ruského světa“ (se všemi jeho fízly, paralyzéry a E-centry), jak je to jen za současných okolností možné, nebo se do historických procesů nezapojovat, stáhnout se v podstatě z politické scény a stát se pouhými kuchyňskými kecálky. Ukrajinští kamarádi si zvolili první možnost, a to je dobře.

Ano, jakákoli současná válka je z dlouhodobého hlediska válkou kapitálů. Z tohoto velmi dlouhodobého hlediska samozřejmě anarchista nemůže a neměl by být fanouškem prezidenta Zelenského nebo ukrajinského státu jako takového. Tady je to, co říkají sami Ukrajinci:

„Nemusíte si vybírat mezi dvěma imperialismy, existuje libertinská alternativa. Nepodporujeme Zelenského, nepodporujeme stát. Nepodporujeme NATO. Ano, na Ukrajině jsou nacisté – stejně jako v jiných zemích. Ne, nepotřebujeme pomoc Putina ani jiných autoritářů, abychom se s nimi vypořádali. Uděláme to sami.“

Důležité je, že anarchisté nejen vytvářejí ozbrojené jednotky, ale také pomáhají uprchlíkům, podporují občanské iniciativy a prosazují libertinskou agendu na Ukrajině i mimo ni. To je skutečná anarchistická přímá akce, i když se v některých situacích anarchista ocitá bok po boku s vojákem ukrajinských ozbrojených sil. Protože kromě dlouhodobé perspektivy existují také střednědobé a krátkodobé důsledky, včetně důsledků pro anarchistické hnutí. Takto se vyjadřil známý spisovatel a anarchista Peter Gelderloos:

„… když dojde k velké sociální explozi, musíme v ní najít radikální pozici, i když (nebo zejména když) mainstreamové popisy konfliktu neponechávají žádný prostor pro anarchistický postoj. Pokud anarchisté jednoduše ,zůstanou doma‘, aby si zachovali pomyslnou čistotu, téměř vždy to vede k vítězství centristů nebo krajní pravice.

Ano, války jsou krví států a ve válkách umírají revoluce. Nemůžeme ale války ignorovat, protože ohrožují naše osobní i kolektivní přežití, ničí sociální hnutí a sociální infrastrukturu. Pro anarchisty ve válečné situaci neexistují jednoduchá řešení. Musíme mít na paměti rozporuplné potřeby krátkodobého přežití a revolučního horizontu, stejně jako rozporuplné historické zkušenosti z bojů o místo pro anarchistickou pozici v konfliktech, nedůvěru k jakýmkoli státům a neschopnost jednat z pozice ,čistoty‘ a izolace.“

Je důležité zdůraznit, že bychom si neměli idealizovat Evropskou unii, NATO nebo „západní svět“ obecně. Jejich cíle jsou také poměrně cynické a pragmatické. Často se chovají zbaběle nebo obojetně. Například EU nyní víceméně vítá ukrajinské uprchlíky, ale odmítá uprchlíky z jiných válek, kteří se hromadí na bělorusko-polské hranici a které Lukašenko využívá jako loutky ve svých politických hrách. Proti tomu se snaží bojovat polští anarchisté a anarchistky z týmu No Borders.

Ano, konvenční „západní svět“ není naším ideálem. Nicméně to nebylo NATO, kdo 24. února zahájil útočnou válku s desítkami tisíc obětí a zničenými městy. Byla to ruská vláda pod vedením Vladimira Vladimiroviče Putina. V současné době je hlavním imperialistou v regionu. A povinností každého anarchisty a anarchistky je zajistit, aby imperialistická vláda tuto válku prohrála. Stejně jako kdysi USA musely odtáhnout z Vietnamu, Sovětský svaz z Československa či Francie z Alžírska. Hlavní nepřítel je zde zřejmý. Je v Kremlu. A uvědomění si této skutečnosti nebrání ani v nejmenším tomu být proti válce, kapitalismu a státu obecně.

Zdroj:
https://www.avtonom.org/news/mesto-gde-umirayut-revolyucii-trendy-poryadka-i-haosa-epizod-49-9-aprelya

Související odkazy:
Za pracující třídu… na straně Ukrajiny
Pramen: My a válka
Represe v Rusku a Bělorusku
„Díky za veškerou podporu“ (II.)
„Díky za veškerou podporu“ (I.)
Stojíme na straně demokratické společnosti!
Ukrajina: pracovní práva v době války
Z deníku extremisty
Rozhovor: Operace Solidarita na Ukrajině
„Skoro celou dobu sedíme doma, aby nám na ulici nedali povolávací rozkaz.“
Postoje k válce
A3: Nacionalismus je bratr války
Pět jmen
Shánějí se dobrovolníci na pomoc uprchlíkům v Polsku
Igor Volochov
Kyjev: Výbor pro odboj
Po boji nezůstane žádná země
Pohled z Ukrajiny a Ruska (II.)
Nebudu zabíjet své bratry!
Zima končí, přichází jaro: ruské protesty proti Putinovi a válce
Putin neprojde, Kyjev žije: co děláme na podporu Ukrajiny
Proti invazi, avšak bez pokrytectví
Nacionalismus patří na smetiště
IFA proti Putinově agresi
Ruští anarchisté o invazi na Ukrajinu
Jak pomoct anarchistkám a anarchistům v Rusku a Ukrajině
NE VÁLCE!
Proti anexím a imperialistické agresi
Válka a anarchisté: antiautoritářský pohled na Ukrajinu
Ukrajina mezi mlýnskými kameny

13.4.2022 Zahraniční sekretariát

Ze světa Válka