Mezinárodní antiautoritářské setkání

Postřehy jednoho z účastníků výročního srazu anarchistek a anarchistů v St-Imier

Ve dnech 19. až 23. července 2023 probíhalo v městečku St-Imier, které leží v malebném prostředí švýcarské Jury, velké mezinárodní setkání anarchistek a anarchistů, a to téměř 151 let poté, co ve stejné obci v září 1872 stanuli lidé jako Michail Bakunin, Andrea Costa, Errico Malatesta nebo Rafael Farga.

Program sestával z nemalého množství workshopů, přednášek a diskusí a promítání filmů na různá témata, které se konaly v prostorách Salle de spectacles, Salle du Conseil de Ville, v budově ZAF v severozápadní části St-Imier, v kině St George i na dalších místech, vlastně po celé vesnici. Do St-Imier se sjely tisíce anarchistek a anarchistů z celého světa. Kempovací louku Les-Grands-Champs zaplnily stany, u některých vlály i černo-rudé, černo-růžové a černo-fialové vlajky.

Osobně jsem se snažil svůj čas v St-Imier využít co nejvíce k lepšímu poznání mezinárodního antiautoritářského hnutí, a dařilo se mi navštěvovat dvě nebo tři události za den. První workshop, kterého jsem se zúčastnil hned 19. července ráno, se týkal konspiračních teorií o covidové pandemii a válce na Ukrajině šířených pravicí a vlivu těchto konspiračních teorií na lidi na levici. Dále jsem byl odpoledne přítomen na promítání brazilského filmu o životě Petra Kropotkina z pohledu čtyř žen (hraných jednou herečkou), které byly významnému anarchokomunistickému teoretikovi a revolucionáři blízké.

Následující den jsem navštívil přednášku ABC-Bělorusko, jež se týkala složité situace kamarádek a kamarádů v Lukašenkově Bělorusku a represí proti jeho politickým odpůrcům. Slyšeli jsme o věznění a mučení našich soudruhů v naprosto dehumanizačních samovazbách, kde se netopí, kde nejsou toalety a kam si vězni nemohou s sebou nic vzít – žádné knihy, žádné židle. Následně byli posluchači přednášky seznámeni s dalšími problémy, jako je militarizace státních institucí v Bělorusku a zadržování demonstrantů protestujících proti Putinově válce na Ukrajině. Ze zájmu jsem také ve stejný den navštívil přednášku obecně se týkající antimilitarismu, ve které zazněly příspěvky pěti panelistů, například z Italské anarchistické federace nebo z britské Anarchist Communist Group. Byla přečtena slova Errica Malatesty, a slyšeli jsme také, že britští antimilitarističtí anarchisté jsou nařčeni z toho, že jsou ignorantskými westplainery. Názory na válku na Ukrajině pořád rozdělují. Ačkoliv jsem pochopil, odkud jejich argumenty vycházejí, přijdou mi prostě pokrytecké.

V pátek jsem navštívil přednášku berlínské skupiny Women in Exile and Friends, týkající se těžké situace uprchlic. Aktivistky a aktivisté v rámci této skupiny navštěvují uprchlické tábory a snaží se překonat bariéry mezi lidmi, přičemž se také staví proti rasismu. V následné diskusi se probíralo, co zabraňuje lidem ve skupinách, jež řeší těžkou situaci uprchlíků, participovat; zaznělo například, že bariéry zabraňující organizaci a participaci jsou užívání špatných zájmen, kulturní neznalost, patronizace v kontextu rasismu nebo exkluze lidí nesdílejících stejnou ideologii. Další přednáška, kterou jsem si poslechl, se týkala sociální ekologie a komunalismu; hovořilo se o Murrayi Bookchinovi, o zeleném kapitalismu, komunalismu jako možném řešení současných problémů a novém komunalistickém networku, který vznikl ve Francii. Velmi dobře připravená a přínosná byla také odpolední přednáška o zrušení dluhu zemí globálního Jihu s mnoha příklady problémů spojených s kolonialismem a dluhem z Peru, Ekvádoru či Konga.

V sobotu dvaadvacátého jsem byl přítomný na premiéře anglické verze zhruba půlhodinového dokumentárního filmu o životě Murraye Bookchina od Centro Studi Libertari (film byl v italském znění vydán původně k příležitosti 100. výročí narození Murraye Bookchina v roce 2021). Později jsem byl také na promítání dokumentu televizní stanice ARTE o slavném ukrajinském anarchistovi Nestoru Machnovi, a večer jsem ještě zašel na promítání filmu Concepción en Rebeldía od Radio Kurruf, dokumentujícího chilskou revoltu, jež započala v říjnu 2019. Poslechl jsem si velmi přínosnou přednášku o revoluci v Rojavě, umožňující posluchačům pochopit demokratický konfederalismus Abdullaha Öcalana, a přednášky dvou mluvčích o anarchistické historii a historiografii, které byly věnovány jednomu mýtu spojenému s Michailem Bakuninem a příběhu dr. Alana Harta, jednoho z prvních trans mužů v USA, který podstoupil chirurgickou změnu pohlaví v roce 1917 – rok poté, co jej inspirovala přednáška významné anarchistky Emmy Goldman.

V neděli jsme měli možnost poslechnout si přednášku s názvem Theory of Democratic Modernity as a Guide for Building a New Internationalism, týkající se Kurdistánu a již zmíněného demokratického konfederalismu. Na závěr dne jsme byli kamarády ve velkém sále v Salle de spectacles upozorněni na nepříjemnosti, se kterými se žel na pětidenním setkání anarchistů v St-Imier setkali. Hovořilo se mj. o incidentu spojeném s prodejem údajně islamofobní knihy francouzskými anarchisty na bookfairu na hokejovém stadionu. Pokud jsem tomu porozuměl, kniha tam byla zřejmě ke koupi proto, že k ní napsal předmluvu anarchista, jenž se později přidal ke krajní pravici. Další nepříjemností bylo, že organizátoři akce dostali ne zrovna malou pokutu za chování některých účastníků v městečku. Někdo třeba strhal papíry v západní části obce s upozorněním, že se nemá chodit přes koleje, což nebylo vůči ostatním účastníkům, cestujícím i strojvůdcům zodpovědné.

Příští velké anarchistické setkání v St-Imier se snad uskuteční za devět let u příležitosti 160. výročí vzniku moderního antiautoritářského hnutí. Doufáme, že se opět zúčastníme a že do té doby nakročíme k sociální revoluci.

* * *

Reportáž od dalšího účastníka setkání v St-Imier najdete v novém čísle anarchistické revue Existence, které vyjde během října.

Několik postřehů v angličtině naleznete shrnutých na webu CrimethInc.