První bojové tažení Anarchistické federace

Reportáž z 16. ročníku antifašistického turnaje v bojových sportech Freedom Fighters v polské Poznani

„Dáš přední, zadní, shovel hook na játra a pak silnej lowkick!“ zněla jedna ze základních kombinací, které jsme spolu se soudruhy a soudružkami drillovalx do úplného zbláznění – cílem bylo vrýt si ji do paměti natolik, že kdybysme se navzájem vzbudilx o půlnoci, zvládlx bysme ji zcela automaticky.

Je to už víc jak rok, co s kámošstvem chodíme pravidelně několikrát týdně do tělocvičny. Někdo se jen chtěl začít hýbat, někdo nabrat sílu nebo zhubnout, všichni odhodláni se plně ponořit do tréninků bojových sportů a být připraveni na fyzickou konfrontaci při bránění jak sebe samých, tak naší komunity. Během této doby jsme prošlx několika různými workshopy a tréninkovými boot campy a vyměňovali si zkušenosti a kontakty s dalšími spřátelenými gymy. V březnu pak přišla zpráva, že se můžeme zúčastnit 16. ročníku antifašistického turnaje v bojových sportech Freedom Fighters v polské Poznani, a tři z nás se rozhodlx, že je čas na první zápas.

Ačkoliv se hromadně věnujeme tréninkům muay thai, rozhodlx jsme se obsadit co nejvíc kategorií – bratr v muay thai, já v K1, a jelikož poslední z nás netrénuje jen s námi postojové bojové sporty, ale i grappling, tak i MMA. Naneštěstí však pro něj nemělx v jeho váhové kategorii MMA zápasníka, a tak se nakonec rozhodl na poslední chvíli přijmout zápas s o 10 kg těžším soupeřem v klasickém boxu.

Naše zápasnická skupina vyjela už v pátek, abysme se v klidu ubytovalx a mohlx si dopřát dlouhý spánek. Před polednem jsme se vydalx k Rozbratu, kde nás už vítalo kámošstvo, které dojelo v sobotu ráno, a začalo nás provázet. Hned v bráně nás přivítal Kamil, jeden z hlavních organizátorů Freedom Fighters. Prohodili jsme pár slov a pak nás přivedl k váze – byl čas na oficiální vážení. Zatímco bratr a náš kamarád bylx bez obav, já se radši svlíkl do spodního prádla, jelikož jsem před odchodem z domu vážil na gram přesně 82 kg a nechtěl jsem riskovat, že navážím víc a přijdu o zápas. Naštěstí jsme všichni vážením prošli úspěšně a Kamil nám popřál hodně štěstí. Dříve do našeho gymu jezdil dělat semináře a už v minulosti probíhala mezi našimi kruhy družba, ve které budeme jistě pokračovat i nadále.

Prošlx jsme hlavní bránou, kolem tělocvičny a ocitlx se na širším plácku, který sloužil jako pomyslná křižovatka. Před námi kuchyně, toalety, free shop a menší ubikace. Po pravé ruce jsme pak mělx koncertní sál, kde se den po zápase konal koncert crust punkových kapel, a knihovna, my zatím ale mířilx na prostranství vedle. Tuto část si kdysi squaterský kolektiv Rozbratu koupil, aby se pojistil, že budou moci prostory nadále obývat – částku stále splácejí, i proto všechny peníze získané pořádáním Freedom Fighters jdou na tento účel.

Kolem rozestavených stanů našeho kámošstva akorát členky kolektivu tlačilx obří DIY tribunu, kterou dovezlx k ringu. Ten oproti dřívějším ročníkům vypadal profesionálněji a kvůli obavám z počasí byl spolu s tribunou zastřešen velkou plachtou. Před samotným zápasem dvakrát sprchlo, ale průběh zápasů tím nebyl nijak poznamenán. My už se převléklx do zápasnických kraťasů a vydalx se prohlížet knihovnu. Ti z nás, co umělx polsky, si chvíli četlx, zbytek hladově přeběhl k peci, kde kolektiv Mamma Mia Anarchia pekl veganské pizzy.

Zápasy začaly v jednu odpoledne. Po přečtení veškerých pravidel přišel na řadu ceremoniální zápas dvou profesionálních fighterů ze stejného gymu. Ačkoliv většina zápasů byla amatérská, nejednalo se o jediný profesionální zápas dne. Primárním rozdílem mezi profesionálními zápasy a těmi amatérskými je kromě délky jednotlivých kol hlavně použití ochranných prvků, jako je helma, chránič holení a v případě muay thai i loktů. Z naší výpravy jsme všichni zápasilx v amatérské divizi.

Celkem proběhlo 16 zápasů, z nichž tři byly profesionální. Jediný boxerský zápas měl náš kamarád, který bojoval až do posledního kola proti o 10 kg těžšímu zápasníkovi. Bojoval statečně – oponent ho dvakrát srazil na zem a on dvakrát vstal. Při třetím knock downu však, moudře, usoudil, že by bylo nerozumné pokračovat, a zápas ukončil. Druhý zápas pro naši výpravu vybojoval bratr, který bojoval v muay thai. Přes lehce chaotický začátek způsobený jazykovou bariérou při přípravě ochranných prvků se rychle uklidnil a celý zápas dominoval svými lokty. Výhru si zajistil povedeným sweepem, kdy chytil oponentův kop a podsekl mu nohy – to se podařilo za celý den jen jemu. Poslední zápas za náš gym jsem pak vedl já. Oponent nasadil vysoké tempo a po dvou vyrovnaných kolech plných přestřelek jsme došlx do posledního, kde už rozhodla jen fyzička – k mé smůle ji měl on lepší, a tak si zajistil výhru na body. Na konci jsme se objalx, dalx si spolu pizzu a šlx sledovat další zápasy.

Všichni zápasníci a zápasnice předvedlx úžasné výkony jak z pohledu zápasících, tak publika, které neustále celý den skandovalo a podporovalo své favority. Po konci zápasů došlo k menšímu družení mezi všemi gymy, kdy jsme si vyměňovalx historky z tréninků a příprav a ti zkušenější vyprávěli anekdoty z jiných zápasů. V neděli pak probíhal na Rozbratu seminář pod vedením legendy britského MMA Petra Irvinga, který je znám svými antifašistickými postoji a dělal také rozhodčího na většině proběhlých turnajů Freedom Fighters. Tohoto semináře jsme se my žel už neúčastnilx a naši výpravu jsme tak zakončilx získáním pozvánky na další turnaj v říjnu.

Teď už jsme všichni zpátky v tělocvičně a opět trénujeme, motivováni víc než kdy jindy. Jak totiž říká pomyslné motto v našem gymu: Vyhraj, nebo se pouč – nikdy neprohraj!