Report z pochodu hrdosti, jenž prošel i přes policejní zákazy metropolí země pod Orbánovou autoritářskou vládou.

Maďarsko se postupně stává hnědou baštou Evropy. Ukazatelů fašizace této země je více než dost: dlouhodobá vláda jedné strany, omezování svobodných médií a svobodných projevů, dehumanizace uprchlictva a nadprodukce ostnatého drátu instalovaného na hranicích, sledování prostřednictvím špionážních technologií, přehlížení nacistických pochodů a drastické tresty pro antifašiststvo… V neposlední řadě také vládní tažení proti LGBT+ lidem koncentrované už legislativně v zákonech o ochraně dětí a rodiny, o reklamě, médiích a ve školském zákoně, čímž jde s lehkostí diktátorům vlastní i proti Listině základních práv EU. Maďarská vláda de facto ústavně znemožnila shromáždění na podporu queer osob a spolu s tím uzákonila používání kamer s možností rozpoznávání obličejů. To mimo jiné represivním složkám režimu dovoluje pronásledovat účastnictvo shromáždění i později.

Vyhlášení budapešťského prajdu tedy bylo i pro nás obrovskou výzvou vyjádřit se vůči pokročilé fašizaci maďarské společnosti, která tolik inspiruje i mnohé politiky v Česku, a podpořit tamní kvírstvo. V rámci kvír členstva Anarchistické federace padlo tedy rozhodnutí se do Budapešti na prajd, jenž se konal v sobotu 28. června, vypravit.

Budapešťská policie vydala mnohastránkový dokument opírající se o Orbánovu diskriminační legislativu a celé shromáždění zakazující. Na stranu prajdu se naopak postavil primátor hlavního města. Vznikla tedy poměrně nepřehledná situace.

My se zkontaktovalx dopředu s místním anarchiststvem Várjú kollektíva a antifašistickým kolektivem Autonómia, které organizovalx zdejší anarchistický a antikapitalistický blok v rámci Budapest Pride. Zároveň nás také propojilx s jinými antifa lidmi ze zahraničí. Místní aktiviststvo sdílelo doporučení, bezpečnostní tipy a překládalo pro nás aktuální změny, protože situace se poměrně často měnila a vycházela různá protichůdná vyjádření v médiích.

Před samotným sobotním pochodem jsme se s naší afinitkou potkalx v autonomním centru Auróra, kde jsme společně posdílelx nejaktuálnější informace, napsalx si kontakty na sebe navzájem a zároveň i na právní podporu, kdyby náhodou k něčemu došlo a bylo jí zapotřebí.

Během prajdu jsme se drželx ve dvojicích a v rámci bloku. Na místě bylo naprosto ohromné množství lidí. Několik hodin jsme se jen řadilx. Atmosféra byla díky mnoha bubnujícím lidem vskutku fantastická. Bylo znát, že všichni bylx docela překvapenx, že se sešel až tak neskutečný počet lidí. Policie se nás po našem příchodu snažila oddělit od zbytku pochodu. Řadilx jsme se na konci a mezi námi a zbytkem davu se vytvořila mezera, do které se okamžitě nahrnulo několik policajtů, částečně nás obestoupili a evidentně se domlouvali na dalších manévrech. Nicméně se nám podařilo si rychle předat informace, zmobilizovat se a elegantně se vmísit doprostřed davu před námi a zároveň zůstat jako blok kompaktní. Pak jsme žádné policejní pokusy o eskalaci nějakou dobu nezaznamenalx. Fízlové se ukázali zase až u Mostu svobody, kde dělali bariéru mezi námi a cca 20–30 nácky z organizace Mi Hazánk (Naše vlast).

Již tak skvělou atmosféru posílilo nejen to, že represivní složky režimu v danou chvíli daly zpátečku, ale i skutečnost přečíslení nenávistné skupinky dvousettisícovým účastnictvem prajdu. V rámci anarcho-kvír bloku bylo slyšet i skandování v češtině „Svoboda kvíru, hranice kapitálu“.

Ač samotná akce proběhla bez konfliktů (uvidíme, jestli režim začne na základě pořízených záznamů pronásledovat místní účastnictvo), přeci jen šlo ve městě zažít situace typické pro autoritářský režim v Maďarsku. Jedno naše účastnictvo sdílelo následující zážitek: „Zrovna se mi pokusili náckové ukrást telefon a vyhodit mě z náměstí. Jeden mě sledoval a prostě se mi ho snažil vzít. Narazili na mě úplně náhodou, když jsem šlx od synagogy se sluchátky přes náměstí, kde mělo pár desítek nácků demo. Kousek od toho stojící policajti v počtu asi 20 kusů celé situaci jenom nečinně přihlíželi.“

9.7.2025 -la-

Gender Ze světa Akce