Trumpovo mistrovství světa – a Mussoliniho

Zpráva o tom, jak v minulosti i dnes autoritářské režimy zneužívaly a zneužívají mistrovství světa ke sportswashingu.

Byl to teprve druhý světový šampionát, kdy se FIFA sklonila před fašistickým režimem. V roce 1934 viděl Benito Mussolini v turnaji příležitost, jak na mezinárodní scéně demonstrovat nadřazenost svého režimu, kterou propojoval s atletickými ideály starověkého Říma. Mussolini nenechal nic náhodě: osobně vybíral rozhodčí pro zápasy domácí Itálie a den před výkopem pro ně pořádal okázalé bankety. Okatá nadržování ze strany několika sudích ve prospěch Itálie byla natolik očividná, že některým z nich byly po návratu domů odebrány licence rozhodčích.

V roce 1978, když byl na řadě argentinský diktátor Jorge Videla, aby uspořádal největší fotbalový turnaj světa, byla manipulace zápasů méně okatá, ale o to temnější a – zcela doslova – vražedná. V rozhodujícím utkání druhé fáze turnaje proti Peru potřebovala Argentina vyhrát alespoň o čtyři góly proti týmu, který byl tehdy na vrcholu svých fotbalových sil. Jak později tvrdil peruánský senátor Genaro Ledesma, Videla tehdy souhlasil, že výměnou za to, že Peru zápas úmyslně prohraje, zařídí „zmizení“ politických odpůrců peruánské diktatury – s největší pravděpodobností s využitím nechvalně známé praktiky jeho režimu, kdy byli lidé shazováni zaživa z letadel do Atlantského oceánu.

Aby nebylo sebemenších pochyb o tom, že se vzkaz dostal ke každému peruánskému hráči, navštívil Videla krátce před výkopem jejich šatnu v doprovodu vzácného hosta: architekta americké diplomacie Henryho Kissingera, který později tvrdil, že si na tento incident nevzpomíná. Už to, že se ve vaší šatně chvíli před začátkem zápasu objeví diktátor soupeřovy země, je samo o sobě dost zastrašující. Když ho navíc doprovázel poradce pro národní bezpečnost USA, jehož vláda v rámci operace Kondor podporovala státní převraty, polovojenská komanda smrti a mučení, dalo to slovnímu spojení „zápas, ve kterém jde o všechno“ úplně nový význam. Peru nakonec „dokázalo“ s Argentinou prohrát 6:0.

Sportswashing

Bez ohledu na použité metody sledovaly světové šampionáty, které byly pořádány autoritářskými režimy, vždy stejnou základní logiku sportswashingu: hostitelská země vystaví na odiv svou velikost a úspěchy, zatímco za asistence vždy ochotné FIFA zamete porušování lidských práv pod koberec. Rusko v roce 2018 a Katar v roce 2022 jely podle stejného modelu, i když s různou mírou úspěchu – což záviselo především na tom, jak o nich informovala západní média.

Patří ale Donald Trump do stejné kategorie autoritářských – či potenciálně diktátorských – vůdců jako Mussolini a Videla, kteří využívají sport k očištění své image? Odpověď je méně jednoznačná, než by se mohlo na první pohled zdát.

Mussolini, Videla, Kissinger, Trump

Akademik a spisovatel Jules Boykoff ve své knize Red Card líčí politickou spřízněnost amerického prezidenta s prezidentem FIFA Giannim Infantinem jako součást širšího příklonu k fašismu. Trump však představuje specifický případ: během tohoto turnaje soustavně vyzdvihoval právě ty vlastnosti, kvůli kterým je v mezinárodním měřítku nepopulární. Nevpuštění rozhodčích a hráčů z Afriky, zdlouhavé výslechy hráčů z Blízkého východu a Asie, opakované šikanování íránského národního týmu a odmítnutí vstupu fanouškům, kteří si měsíce předem zakoupili vstupenky a ubytování, nenasvědčují tomu, že by šlo o vůdce, který se snaží vylepšit svou image prostřednictvím velké sportovní události. Dokonce i Videla během turnaje dočasně pozastavil zatýkání a popravy politických oponentů a Hitler na olympijských hrách v roce 1936 umožnil soutěžit černošským a židovským sportovcům ze zahraničí. Ostatně byl to tehdy tým Spojených států, který nakonec vyřadil dva své vlastní židovské sprintery, aby neurazil nacistické Německo.

Nejzásadnější rozdíl možná spočívá v tom, že všechny předchozí autoritářské režimy, které s FIFA spolupracovaly, byly na vrcholu své moci. Trump je naproti tomu geopoliticky oslabený (mimo jiné Íránem), politicky unavený (s jednou z nejnižších mír popularity v moderní americké historii) a ekonomicky bezradný (v situaci, kdy roste inflace a bublina umělé inteligence je těsně před prasknutím). Světový šampionát přichází ve chvíli, kdy je americké impérium na sestupu – v období, kdy už neusiluje o mezinárodní uznání, ale místo toho věří, že může zbytku světa vnutit svou vůli buď skrytou, nebo otevřenou silou.

Zdroj: https://freedomnews.org.uk/2026/07/07/trumps-world-cup-and-mussolinis/