Přinášíme report z dvoudenního hudebního festivalu, jehož součástí byl i fotbal proti rasismu a různé kreativní dílny. Událost se uskutečnila 24. a 25. července.

V dnešní době, kdy je fašismus a krajní pravice na vzestupu a rasismus nachází nejen v českých, ale i světových končinách stále více živné půdy, je nesmírně důležité aktivně vystupovat proti všem formám útlaku všemi možnými dostupnými prostředky a způsoby. Že Ostrava není plná nenávisti, o tom dal vědět dvoudenní hudební festival, který se odehrával ve vyloučené lokalitě v Ostravě ve dnech 24. a 25. července a jehož součástí byla i kopaná proti rasismu a kreativní dílny.

První den se nesl ve znamení příprav. Sjeli se lidé ze všech koutů Česka, ale dorazily i osoby ze zahraničí, především z Polska, a také katovická buňka Food not Bombs, která na akci druhý den vydávala jídlo. Dorazilo se na místo, rozdělily se úkoly, navozil se materiál a dřevěná prkna a práce mohla začít. Na místě asistovaly zvídavé děti, které nabízely pomocné ruce. Z toho důvodu se pohotově vytvořil nový post, jehož náplní bylo dohlížet na pracovní náčiní, aby zůstalo po ruce a ne někde náhodně odložené, což by zpomalovalo proces příprav. Jako první bylo nejdůležitější postavit branky. Ty byly zhotovené z dřevěných prken, které se musely nařezat ruční pilkou a následně k sobě přivrtat. První z nich byla postavena celkem rychle. U druhé to bylo problematičtější, jelikož docházel potřebný materiál a muselo se dost improvizovat, přičemž děti mezitím dokázaly rozdělanou branku několikrát zbořit, takže se musela stavět od úplného začátku. Druhým úkolem byla výstavba pódia, která nezabrala příliš času – přitlouklo se k sobě několik prken a palet pomocí hřebíků –, a když bylo pódium hotové, začalo se zvučit. Jiní lidé mezitím postavili party stan, přinesli lavičky a stolky a připravili „bar“, kde se zdarma vydávala čistá voda do kelímků. Jako odpadkové koše posloužily klasické pytle, které se přilepily ke spadaným větvím zabodnutým do země.

Večer započal hudební program, který byl za ty dva dny obsahově velmi pestrý – od popu po hardcore punk. Jako první vystoupil a na kytaru zahrál Samčo, brat dážďoviek a své vystoupení začal písní mňauleluja. V průběhu vystoupení zazněly i další jeho známé a sociálně kritické písničky, jako je například Ježiš nie je všetko nebo milion forintov. Poté následovala elektronická hudba audiovizuální performerské skupiny I Love 69 Popgejů, která publikum živelně roztančila, včetně dětí.

Druhý den probíhalo fotbalové klání. Na místě se tvořily týmy složené z pěti osob a bylo jich hned několik. Týmy smíšené, etnicky promíchané, čistě ženské i čistě mužské. Jeden tým tvořený místními dětmi a mladistvými neutržil ani jedinou porážku, a tak začal zvyšovat sázky. Nejdříve chtěl hrát o peníze, ale nakonec se s některými týmy domluvil o tzv. „prdel“, tedy o to, že vítězové a vítězky budou moci střílet fotbalovým míčem do hýždí poražených. Bylo vidět, že jak tým složený z místních dětí a mladistvých, tak i vyzyvatelské týmy do hry vložily maximum, přesto ovšem tým místních vyhrál, a tak měl možnost několikrát protivníkům a protivnicím „nakopat prdel“. Vedle toho bylo možné využít i kreativní dílny, kde si děti mohly kreslit na papír, případně jim někdo na ruce nakreslil „tetování“. Večer pokračoval hudební program, jmenovitě open micem a například hardcore skupinou Kellner.

Vypadá to, že místní děti si to pořádně užily a nasmály se. Kéž by i v budoucnu vznikalo více takových prostorů, kde se světy – které se jinak nemají možnost setkat – navzájem proplétají a vznikají tak světy nové a rozšířené.

26.8.2026 AF

Чехия Мероприятия