Čtyři budoucnosti – 3. část

Pokračování úvahy o budoucnosti od britské platformy The Eclipse, jež se zaměřuje na anarchistickou strategii a přináší zajímavé podněty, které mohou být inspirativní i v našem prostředí.

(Předchozí části ZDE a ZDE)

Represe

Úspěšná politická represe

Pravděpodobně nejhorší budoucností, které by anarchisté*ky mohli po příštích volbách čelit, je účinná politická represe. Jednalo by se o vládu, která by při pohledu na současné problémy způsobující nepokoje neusilovala o jejich řešení, ale místo toho by se snažila potlačit nepokoje, které tyto problémy vyvolávají, a to prostřednictvím:

● zavedení rozsáhlého sledování, aby bylo možné vystopovat nepřátele;

● postupného nárůstu násilí;

● klamání lidí, aby podporovali režim, kapitalismus atd., nebo aby obrátili své nepokoje proti sobě navzájem prostřednictvím rozsáhlé propagandy a plošné indoktrinace mládeže.

Taková budoucnost může snadno následovat po neúspěšné reformě, kdy se vláda rozhodne zničit sociální hnutí, které se vymklo její kontrole.

Právě tento druh útlaku pomohl zlomit anarchistické hnutí v první polovině 20. století. Díky tomu zůstalo na mnoha místech potlačeno po většinu druhé poloviny století a my se z toho dodnes vzpamatováváme.

K tomu by mohlo dojít v důsledku otevřeně fašistické reformní nebo konzervativní vlády, ale také například v případě labouristické vlády, která odmítá provádět reformy a snaží se udržet britský stát tváří v tvář narůstajícím systémovým problémům. V době psaní tohoto textu se zdá, že právě touto cestou se ubírá současná labouristická vláda, ačkoli její nedávné volební porážky mohou její strategii různými způsoby změnit.

Je důležité si uvědomit, že jak ukazují historické příklady, do takového útlaku se často zapojovaly nejrůznější nestátní a polostátní politické organizace, stejně jako formální vládní a soukromé bezpečnostní síly. Zejména fašistické autoritářské vlády se často spoléhaly na pravicová pouliční hnutí, aby společnosti vnutily své politické cíle, když byrokratická struktura státu nebyla pro tento úkol dostatečně pružná nebo když státní činitelé ještě plně nesouhlasili s fašistickou politikou. Pokud očekáváme, že budeme čelit účinné politické represi ze strany krajně pravicové strany, jako je Reform UK, musíme být připraveni čelit paramilitárním silám, které se ani nesnaží předstírat, že se drží v mezích zákona.

Pokud jde o státní represe, musíme počítat s tím, že mnoho způsobů, jakými komunikujeme a organizujeme se, se stane mnohem nebezpečnějšími:

● Legální anarchistické a anarchisticky orientované organizace mohou být zcela zakázány, ať už zákonem nebo neformálně (ať už to prosazuje stát, nestátní aktéři nebo obojí).

● Mnohé z taktik, na které se spoléháme, mohou být prohlášeny za nezákonné nebo mohou být mařeny paramilitárními skupinami bez ohledu na jejich zákonnost.

● Internet může být stále více cenzurován a sledován tak, že komunikace, organizování, nebo dokonce pouhé čtení radikálních textů online bude riskantní či nemožné.

Proti takovému autoritářství se anarchisté*ky budou muset uchýlit k podzemním metodám organizace, komunikace a odporu.

Takovýto posun směrem k útlaku ovlivní také to, jak stát a kapitalismus přistupují k propagandě a indoktrinaci mládeže. Pravděpodobně pro ně bude obtížné udržet fasádu, že jim záleží na lidské svobodě a blahu – ideách, z nichž můžeme odvodit anarchismus –, a budou muset upřednostnit jiné myšlenky, jako je nacionalismus, nadřazenost bílé rasy a patriarchát, které jsou s anarchistickými idejemi zcela neslučitelné. Obecné kulturní prostředí, ve kterém se pohybujeme, se pravděpodobně stane nepřátelským vůči anarchismu, a to i mimo rámec institucionálního útlaku.

Aby měl anarchismus co největší šanci přežít takovou budoucnost, musíme se na ni začít připravovat již nyní. Jakákoli kompetentní represivní vláda využije nejen informace, které dokáže shromáždit během svého působení u moci, ale také veškeré informace, které předchozí vlády nashromáždily o jejích odpůrcích, což znamená, že nedbalost v oblasti bezpečnosti v současnosti povede k uvěznění, vyhnanství či zabití lidí ještě dlouho v budoucnu. Organizační formy, technické dovednosti a vybavení nezbytné k přežití takové totalitní politické represe je nejlepší vyvinout předem, místo abychom čekali, až represe udeří, a museli je vyvíjet za pochodu, kdy by jakákoli chyba mohla znamenat katastrofu. Musíme si však také uvědomovat, že zbytečná paranoia ohledně bezpečnosti může anarchismus učinit nepřátelským, a tím bránit jeho růstu jako hnutí v dobách, kdy tak vysoká bezpečnost není nutná.

Měli bychom se inspirovat v zemích jako Rusko, Bělorusko, Turecko, Írán a Čína, abychom získali představu o tom, jak by se kompetentní represivní vláda mohla pokusit vypořádat s odporem. Kamarádstvo z těchto zemí má důležité postřehy ohledně fungování v podmínkách sledovacího/policejního státu o tom, co se dalo udělat jinak, když se tyto země stávaly stále represivnějšími, a o tom, na co by si přálo být připraveno předem.

Je důležité si uvědomit, že taková represivní vláda automaticky nepovede k revoluční reakci proti její nadvládě. Lidé touží stejně tak, ne-li více, po návratu k mírné sociální demokracii nebo liberalismu, jako po odmítnutí veškeré hierarchie a obratu k anarchismu. Mnohé z nejrepresivnějších států v nedávné historii úspěšně potlačily radikalismus, a když nakonec padly, tyto společnosti přešly k běžné kapitalistické liberální demokracii, místo aby v sociální revoluci zrušily stát a kapitalismus. Z tohoto důvodu je důležité, aby anarchisté jednak vymysleli, jak pod takovým útlakem přežít, a jednak šířili naše myšlenky, aby se mohl odpor ubírat skutečně libertinským směrem.

Je také důležité si uvědomit, že všechny kompetentní represivní vlády se v historii nakonec staly oběťmi vlastního úspěchu: potlačily vnitřní opozici, ale tím potlačily i vnitřní síly, které by mohly vést k tomu, že by vedení muselo skládat účty za dodržování základních standardů pečlivosti, kompetence a rozumu. Takový útlak vždy vedl k tomu, že vládnoucí třída se stávala stále zkorumpovanější, nedbalou a odtrženou od reality. Účinný útlak vytváří podmínky pro to, aby se utlačovatelé stali neschopnými a aby systém zkolaboval nebo byl svržen.

Tato budoucnost také do značné míry závisí na tom, jak se bude vyvíjet technologie a jak bude zaváděna. Všeobecné sledování a pokročilá analýza dat by mohly otevřít cestu k trvale totalitnímu státu, který by organizované vnitřní povstání učinil téměř nemožným. Takové systémy by však mohly naopak urychlit kolaps státu a kapitalismu tím, že odstraní některé tlaky, které jim brání podléhat jejich nejvíce sebezničujícím sklonům. Stejně tak může technologický rozvoj otevírat nové cesty odporu, stejně jako ztěžuje použití starých taktik. Tento vývoj a implementace nejsou samy o sobě předem dané a mohou být ovlivněny tím, co děláme nyní, a to jak v oblasti organizování se proti státnímu sledování, tak ve vývoji technologií, které odpor umožňují.

Neúspěšná politická represe

Ačkoli autoritářské vlády rády dělají dojem nekompromisní kompetence, často se jedná spíše o mýtus než o realitu. Politická represe je často od samého počátku nekompetentní a nedokáže dosáhnout cílů těch, kdo ji uplatňují. To, že taková represe není účinná, však neznamená, že není zároveň strašlivá z hlediska utrpení, které způsobuje. Nekompetentní represivní vláda může ve skutečnosti způsobit mnohem větší škody než vláda kompetentní, protože v marné snaze dosáhnout svých cílů používá stále větší míru násilí.

Taková nekompetentnost může mít mnoho podob:

● používání takového útlaku, který lidi rozhněvá, aniž by byl dostatečný k tomu, aby je přiměl k poslušnosti;

● používání násilí nebo sledování bez nezbytné propagandistické práce, která by to ospravedlnila;

● používání takového násilí, že se odpor stává nutností pro přežití;

● používání násilí nebo propagandy/indoktrinace bez existence sledovacího aparátu či porozumění společnosti, které by zajistily, že budou nasazeny proti správným cílům.

Úspěšná anarchistická příprava na represivní vládu ji vede právě k tomuto druhu selhání. Zajištění toho, aby naše hnutí nebyla snadno identifikovatelná nebo srozumitelná pro hierarchie, zajištění širokého rozšíření technologií a technik k obcházení represe a zakotvení širší kultury odporu a neposlušnosti do britské společnosti – to vše jsou způsoby, jak ztížit úspěšné uplatňování politické represe.

Taková neschopnost se pravděpodobně projeví nejen v tom, jak stát a kapitalismus nasazují represi, ale i v tom, jak řídí ostatní části společnosti. Politická represe sociální problémy neřeší, ale pouze je zakrývá potlačováním zjevné nespokojenosti a odporu, takže pod povrchem dále hnisají. Například:

● Pracoviště a infrastruktura budou pravděpodobně spravovány nedbalým nebo zkorumpovaným způsobem.

● Služby, které nejen zlepšují život lidí, ale jsou z pohledu vládnoucích klíčové pro fungování společnosti, budou pravděpodobně nedostatečně financovány a špatně spravovány.

Budoucnost, v níž trpíme pod vládou, která je zároveň neschopná i represivní, je tou, která s největší pravděpodobností povede k hlubšímu společenskému kolapsu.

Taková budoucnost bude pravděpodobně znamenat, že se anarchisté*ky budou muset dobře připravit na čelení tvrdému útlaku, ale tento systém útlaku bude mít také zjevné slabiny, které anarchisté*ky mohou využít k odporu. Neúspěšná politická represe s sebou pravděpodobně přinese hnutí odporu zdola, která porostou, aby se jí postavila na odpor, a která mohou anarchisté*ky iniciovat, účastnit se jich a šířit v nich své myšlenky. Neúspěšná represe také pravděpodobně vytvoří mezery v sociálním zabezpečení, v nichž mohou anarchisté budovat organizace vzájemné pomoci, které mohou fungovat jak coby logistická páteř odporu, tak jako zárodky budoucí libertinské společnosti. Opět však nemůžeme předpokládat, že tato hnutí budou přirozeně revoluční, pokud anarchisté*ky nebudou prosazovat náš postoj. Pokud je necháme napospas osudu, je stejně pravděpodobné, že se stanou hnutími usilujícími pouze o „dobré vládnutí“ nebo návrat k liberálnímu kapitalismu. Selhání represivní vlády vytvoří příležitosti ke změně, ale směr této změny bude určen tím, kdo nejlépe prosadí své myšlenky a struktury a prokáže jejich funkčnost v praxi.

Zdroj:
https://wearetheeclipse.com/2026/08/19/four-futures-part-iii-repression/