Анархистская федерация

Herbivore č. 1

Recenze na zcela nový anarchopunkový zin.

Za časopisem Herbivore stojí bubeník kapely Avvika a na to, že jde o první číslo, se dá říct, že má hlavu a patu. Na druhou stranu zatím příliš nevybočuje z ustálených schémat podobných časopisů (nepočítáme-li fakt, že není tradičně maskulinní). Doufejme tedy, že bude mít pokračování, v němž začne nacházet vlastní tvář.

V úvodním textu autor přehodnocuje své priority, což mu však nijak nebrání zachovávat antiautoritářské postoje a rozvíjet je možná jen jinými způsoby. Zamýšlí se nad svým vztahem k punku, který ho formoval, a spolu s kapelami, které v Herbivore promlouvají, se shoduje, že jeho zájem se projevuje jen tam, kde punk protíná určitá angažovanost. Nejde o punk-rock, ale o DIY scénu, která mu teprve dává pozitivní smysl.

Oněmi kapelami, které v zinu odpovídají na otázky, jsou nizozemští Landverraad, švédské Vicious Irene a Azkaza z Holešova, tedy kombinace kapel ženských, mužských a smíšených. Vždy s potěšením vítám zin, který není jen od mužů, kteří dělají rozhovory s mužskými kapelami. Nepřímo o tom mluví i členka kapely Vivious Irene: „Pořád platí to, že pocity a postupy, jak dělat různé věci, jsou hrozně založené na mužských způsobech.“

Značnou část zinu tvoří tour reporty kapely Avvika, první z jara 2014 s punkovými folkařkami Cácory po Švédsku a druhý z podzimu téhož roku po vícero evropských zemích. Nemůžu si pomoci, ale i když jsou reporty sebepodrobnější, nepřinášejí mnoho obohacujícího. Něco jiného je podnícení vzpomínek účastníků tour, ale něco jiného výpověď pro čtenáře. Mezi scénáři „jízda dodávkou – příjezd – hraní – ostatní kapely – žraní – kalba – spaní – vstávání – jízda dodávkou“, které se opakují v naprosté většině tour reportů (a tím pádem už trochu nudí), je tu jen pár zběžných informací a letmých úvah, které opravdu zaujmou. Přitom kapely navštěvují tolik zajímavých míst. Málokdy si ale nějaká dá tu práci, aby přinesla jejich příběhy a popis toho, jak fungují a s jakými radostmi a starostmi se potýkají. K čemu je mi vědět, jak hrály kapely po sobě a jestli měly zrovna dobrý zvuk. K čemu je mi vědět, co tam kde snědly, když ani nepřihodí recept. To není výtka směrem k Herbivore, ale k naprosté většině zinů a také kapel, které píšou tour reporty spíš jako svoje deníky (podobné si jako vejce vejci) než jako texty, které mají čtenáře nějak informačně obohatit nebo nutit k zamyšlení, minimálně alespoň bavit, když nechtějí přinášet nic hlubšího.

Dál v Herbivore č. 1 nalejdete zajímavý rozhovor s berlínským cykloaktivistou o projektech, do nichž je zapojen, a o jeho výletě na kole z Berlína do Athén a zpět. Dozvíte se něco o kauzách Erica McDavida a Marie Mason, kteří byli za velmi podivných okolností odsouzeni ve Spojených státech k velmi vysokým trestům za své environmentální aktivity (pozn.: 8. ledna 2015 byl Eric propuštěn). Můžete si ověřit své znalosti při „Vědomostním testu z historie anarchismu“, dočtete se o politickém pozadí několika písní, které bezesporu znáte od táboráku či z rádia, knihomoly potěší tipy na četbu a veganské jedlíky zase pár praktických rad do kuchyně.

(56 stran A5, seženete v pražském infocentru Salé za 50 Kč, nebo se ptejte na e-mailu alzbeta[a]riseup.cz)