Zpráva palestinské žurnalistky Ruwaidy Amer, která na příkladě několika osobních příběhů a výpovědí ukazuje, co se v dnešních dnech odehrává v Gaze, a to především s ohledem na tzv. žluté linie.

V českém prostředí vzniká jen malé, avšak důležité množství publikací a článků, které se snaží palestinskému obyvatelstvu navrátit tvář i hlas. Mezi takové můžeme řadit Jestli mám zemřít, ať je to příběh či optimističtěji laděnou Na této zemi je pro co žít. Humanizovat imigrantstvo obecně se snaží i publikace Do hranice čisto, která čtenářstvu nabízí příběhy současné migrace.

Právě životní příběhy a osudy se jeví jako důležitý prostředek v boji proti dehumanizaci. Příběhy totiž mají tu moc odlidštěné bytosti humanizovat zpět – lidé přestávají být pouhými abstraktními čísly, cizími entitami, s nimiž se nedokážeme ztotožnit. V rámci snah o humanizaci Palestinstva – a s tím snad i všeho dalšího arabského obyvatelstva – jsem se proto rozhodl pravidelněji překládat palestinské životní příběhy, a to jak od lidí, kteří se rozhodli odejít, tak i od lidí, kteří se rozhodli zůstat. Publikovány budou pravidelně každý pátek. Pokud chcete sdílet svůj příběh anebo znáte někoho, kdo by chtěl taky promluvit, neváhejte se na nás obrátit.

Hlasy Palestiny: Žluté linie v Gaze

Začátkem května se dvaačtyřicetiletý Mohammed Suleiman vydal na měsíční návštěvu svých rodičů, kterou podniká pravidelně. Mohammed žije v uprchlickém táboře Nusejrát v centrální části Pásma Gazy, zatímco jeho rodiče bydlí jižněji v Chán Júnisu. Vybral si nejrychlejší trasu: jel autem po Saladdínově třídě (Saláh ad-Dín), která je hlavní dopravní tepnou spojující sever a jih Gazy. Ten den však byla jeho cesta přerušena – a málem ho stála život.

„Byl jsem na Saladdínově třídě poblíž Baní Suhajlá, když mě najednou do ruky zasáhla kulka vypálená izraelskou armádou,“ řekl magazínu +972.

Mohammed musel být evakuován do lékařského komplexu Násir, kde podstoupil léčbu. Jeho zranění bylo naštěstí lehké. „Tentokrát jsem přežil, ale nevím, co se se mnou nebo s kýmkoliv jiným stane příště,“ řekl. „Nestačí, že jsme opakovaně terčem [bombardování], teď už střílejí i na kolemjdoucí.“

Takzvané „příměří“, na kterém se loni v říjnu Izrael a Hamás dohodly, dalo vzniknout fenoménu, který obyvatelstvo Gazy nepřestává děsit: „žluté linii“. Ta měla vytyčovat hranici izraelské okupace území Gazy před fázovým stažením vojsk v průběhu příměří. Místo stahování však izraelské síly postupují vpřed.

Izrael si zpočátku ponechal přímou kontrolu nad přibližně 53 procenty území Gazy, jehož obyvatelstvo násilím vyhnal na druhou stranu Pásma. Během uplynulých šesti měsíců, kdy izraelská armáda v Gaze zabila téměř 1 000 Palestinstva, vojsko pokračovalo v postupu na západ a zabralo více než 60 procent území. Před dvěma týdny premiér Benjamin Netanjahu prozradil, že nařídil armádě dosáhnout 70 procent – což je proces, který probíhá v plné koordinaci s Bílým domem.

V posledních dnech zažívá palestinské obyvatelstvo zintenzivnění izraelské vojenské aktivity v oblastech přiléhajících k současné pozici žluté linie, což v něm dál živí strach o vlastní osud. Nikde přitom tato situace není pociťována tak palčivě jako právě podél Saladdínovy třídy.

Padesátník Chalíl al-Sajjid, který se živí jako řidič, je na této silnici existenčně závislý. „Řídím už od svých osmnácti a je to jediná práce, kterou umím,“ vysvětlil.

Zatímco během prvních měsíců příměří byla Saladdínova třída pro řidiče a řidičky jako al-Sajjid víceméně průjezdná, v současnosti se to začíná měnit. „Asi tak dva měsíce už na té silnici vnímáme rostoucí nebezpečí kvůli blížícím se žlutým blokům,“ řekl s odkazem na mechanismus, kterým izraelská armáda vytyčuje žlutou linii. „My řidiči a řidičky se každé ráno navzájem kontaktujeme a ptáme se na situaci na silnici: Je čistý vzduch? Střílelo se tam? Jsou tam tanky?“

„Odcházíme do práce a nevíme, co s námi bude,“ pokračoval. „Ta střelba je děsivá. Častokrát se stává, že ze čtvrti Zajtún na severu vyjedou tanky a donutí nás změnit trasu směrem k moři. Je to opravdu tragická situace a nikdo z nás neví, co přinese zítřek.“

„Od příměří se nic nezměnilo“

V Chán Júnisu se žlutá linie plíží stále blíž k centru města. Zatímco východní části města byly izraelskou armádou okupovány už před „příměřím“ a jsou z velké části zničeny, v centru v posledních měsících došlo k oživení obchodní činnosti. I to se však nyní zdá být v ohrožení.

V posledních dnech hlásí lidé ze čtvrti Al-Bajúk, která leží kousek na východ od centra města, že se zde objevily nové žluté betonové bloky, které tam rozmístila izraelská armáda. Obyvatelstvo tak začalo utíkat na západ, aby uniklo postupnému vojenskému záboru.

Rozmístění betonových bloků izraelskou armádou v říjnu 2025. Bloky vyznačují takzvanou žlutou linii, vymezující oblast Pásma Gazy, která je Izraelem přímo okupovaná. (Mluvčí IDF / CC0 1.0 Universal)

Mohammed Al-Bajúk (který má stejné příjmení jako zmíněná čtvrť) nyní hledá pro svou rodinu místo k životu v oblasti Al-Mawásí na pobřeží Gazy. Tento otec tří dětí se po vyhlášení „příměří“ vrátil do Al-Bajúku, a když zjistil, že jeho dům je zničený, postavil si na troskách stan, aby mohl zůstat na svém pozemku. Nyní se však připravuje na další útěk.

„Z těch žlutých bloků jsem v šoku,“ řekl magazínu +972. „Mění můj život zpátky v peklo. Musím živit malou rodinu – včetně své matky, bratra a sester, o které se starám od té doby, co mi rok před válkou zemřel otec. Nevím, jak v téhle oblasti s takovým nebezpečím v patách můžu zůstat. Snažím se pro nás najít místo v Al-Mawásí, ale je to tam strašně přeplněné uprchlíky a uprchlicemi.“

Začátkem tohoto měsíce izraelská armáda vybombardovala jeho čtvrť – což byl podle Al-Bajúka záměrný krok s cílem vyděsit místní a přinutit je k útěku. „Bylo to děsivé,“ vzpomínal. „Nejvíc šokující na tom je, že jsme vysídlovánx během příměří. Nevím, co vyjednavači a vyjednavačky dělají s tímto výrazným rozšiřováním Žluté zóny.“

Pětačtyřicetiletý Sálim Awad, otec šesti dětí z Rafáhu, který momentálně žije ve stanu v Al-Mawásí, přirovnal každodenní posouvání žluté linie izraelskou armádou k šachové partii. „Už skoro tři roky se nemůžu dostat do Rafáhu a mám pocit, že kvůli tomu umírám,“ řekl magazínu +972. „Postavil jsem si stan tak blízko, jak to jen šlo, abych mohl aspoň trochu dýchat vzduch svého města – jen abych zjistil, že se ty žluté bloky [minulý týden] posunuly ještě blíž k nám. Teď jsme hned vedle nich, což znamená, že se nacházíme v nebezpečné zóně.“

„Nemůžu tu zůstat a ty bloky prostě ignorovat, protože izraelská armáda je nevyzpytatelná a může na nás kdykoli zaútočit s tvrzením, že pro její jednotky představujeme hrozbu,“ pokračoval Awad. „Poslal jsem děti a rodinu do stanu jejich dědečka, dokud nenajdu místo, kam postavit náš vlastní stan a odstěhovat se odsud.“

„Žijeme v obrovské nespravedlnosti,“ pokračoval. „[Od příměří] se vůbec nic nezměnilo. Neustále slyšíme zvuky výbuchů, které jsou děsivé. Slyšíme pohyb tanků a vidíme světla východně od Rafáhu a v jeho okolí. Jsme tu a stále čekáme na jakékoliv řešení.“

Východně od Dajr al-Balah čelí obyvatelstvo podobné hrozbě už více než měsíc. „Když začalo příměří, vrátilx jsme se domů, protože náš dům neleží uvnitř Žluté zóny,“ řekl magazínu +972 Ahmed Al-Saíd, který z této oblasti pochází. „Začalx jsme si sice trochu zvykat na přítomnost tanků a armády v sousedství, ale pořád to bylo dost děsivé. Snažil jsem se držet děti i kohokoli jiného od těch betonových bloků dál.“

„Před měsícem nám pak armáda nařídila evakuovat se na západ,“ pokračoval. „Myslel jsem si, že je to jen dočasné, že nás vysídlí na den nebo na noc a pak to skončí. Ale o pár dní později nás šokovalo zjištění, že armáda začala ničit to, co z našich domovů zbylo, cílem bylo pravděpodobně zamezit nám vrátit se v budoucnu domů. Teď se z té oblasti stala Žlutá zóna, kam je vstup zakázán.“

„Tyhle betonové bloky se den za dnem víc a víc posouvají od východu na západ a všichni lidé jsme teď namačkaní podél západního pobřeží,“ řekl Al-Saíd. „Ptáme se: Je tohle okupace Gazy a nucené vysídlování, nebo co se to děje? Máme tu děti bez přístřeší, a přitom platí příměří. Nic podobného jsme nikdy předtím nezažilx. Samotná existence té žluté linie je pro nás pro všechny noční můra a netušíme, kdy to skončí.“

Zdroj: https://www.972mag.com/gaza-displacement-ceasefire-yellow-line-israel/

Další svědectví:

Má poslední slova Gaze

Deník tesknícího Gazana

Ahmad al-Batniji

Muhammad al-Mishwakhi

Talal Abu Rukbah

Ahmad Miqdad

Muhammad Ghazi Nassar

Huwaydah ad-Darimli

Kifah al-Hasanat

Arafat al-Khawaja

Ahmed Abu Jazar

Safá al-Farmawi

Sabrin ad-Dame‘

Ašraf al-Muftí

Lajla Zijára

Muna Hassan

Hajel al-Kurd

Ahmed Dremly

12.6.2026 Ruwaida Amer

World War