Zprávy z Rojavy – 27. 5. 2026

Přinášíme překlad zprávy, která informuje o současném dění v Rojavě.

Milé přítelkyně a drazí přátelé

píšeme vám z Rojavy, která je srdcem ženské revoluce.

Rojava je region v severovýchodní Sýrii, kde byla v roce 2012 vyhlášena socialisticko-demokratická revoluce. Zdejší lidé se organizují podle společenského a správního modelu demokratického konfederalismu. Tento koncept vyvinul Abdullah Öcalan, představitel kurdského hnutí za svobodu.

Podle tohoto modelu se lidé organizují prostřednictvím přímé demokracie v radách, výborech, komunách a ženských strukturách. V souladu s filozofií „Jin, Jiyan, Azadî“ („Žena, život, svoboda“) je osvobození žen považováno za ústřední pilíř demokratické společnosti.

Íd al-adhá

Lidé v celé Rojavě mají v těchto dnech napilno, a to kvůli přípravám na islámský Svátek oběti, Íd al-adhá (kurdsky Cejna Qurbanê). Svátek trvá čtyři dny a připomíná ochotu patriarchy Abraháma obětovat jednoho ze svých synů, aby Bohu dokázal svou víru. V letošním roce začíná svátek večer dne 26. května.

Uklízejí se domovy, nakupují se sladkosti pro děti, pečou se koláče a dělají se poslední nákupy. Vše se chystá na přivítání hostů a hostek.

Den začíná brzy ráno očistou, obléknutím svátečních šatů a návštěvou mešity, kde se provede společná ranní modlitba. Po modlitbě se poráží obětní zvíře (obvykle ovce, koza nebo kráva). Maso se tradičně dělí na tři části: jedna pro samotnou rodinu, jedna pro příbuzné a sousedy a jedna pro potřebné. Zbytek svátků se nese ve znamení sounáležitosti, komunity a návštěv sousedů a sousedek, přátel a rodiny.

V Rojavě navštěvuje mnoho rodin hned první večer hřbitovy mučedníků a mučednic, aby uctily památku těch, kterx padlx. Rodiny, přátelé a členstvo komunity sedí u hrobů, zapalují svíčky nebo vykuřovadla a společně vzpomínají na ty osoby, které zemřely v boji proti ISIS.

Organizace KCK (Koma Civakên Kurdistan, Unie společenství v Kurdistánu) vyzvala během Svátku oběti celou společnost k posílení vzájemné solidarity, demokratické organizovanosti a kurdské jednoty.

KCK uvedla, že tento svátek slouží jako připomínka odporu proti nespravedlnosti a útlaku, a proto by měl být i dnes spojován s vědomím společenské odpovědnosti. „Postavit se proti útlaku a omezování práv patří k historické paměti tohoto svátku.“ Prohlášení vyzývá lidi, aby se postavili proti společenskému rozdělování, diskriminaci a konfliktům mezi různými skupinami obyvatelstva a věřících.

Jmenování Syrské lidové rady (parlamentu)

V celé Rojavě protestují politické strany, místní rady, organizace občanské společnosti, politické skupiny a rodiny mučedníků a mučednic proti krokům syrské přechodné vlády a proti jmenování nové Syrské lidové rady, která má fungovat jako nový parlament.

Nová Lidová rada má mít celkem 210 členů a členek. Sedmdesát křesel přiděluje přímo přechodná vláda. Samotné volby proběhly ve volebních komisích, které byly rovněž sestaveny přechodnou vládou. V důsledku toho nebylo členstvo Lidové rady zvoleno demokraticky. Mnoho obyvatelů a obyvatelek navíc o volebním procesu buď vůbec nevědělo, nebo jej považovalo za netransparentní.

V prohlášení, které vydalo 21 stran a organizací, se uvádí: „Již dříve jsme jasně deklarovali, že se tohoto procesu nezúčastníme. Tento volební mechanismus neodráží vůli kurdského lidu ani společenství v tomto regionu a netvoří základ pro skutečný demokratický politický proces. Stejně tak to dokazuje i neustálé využívání výjimečných zákonů a zvláštních předpisů, byť prostřednictvím nových prostředků a mechanismů, které se snaží dodat politickému procesu zdání legitimity, ačkoli postrádá jak legitimitu, tak veřejné přijetí.“

Kritizují také jmenování konkrétních osob do volebních komisí a stejně tak jmenování zástupce pro region Serêkaniyê.

To, co se opět stalo, odhaluje strategii vylučování a marginalizace, která je realizována prostřednictvím selektivního jmenování pouhých několika jednotlivců a jednotlivkyň. To odporuje nejzákladnějším principům demokracie, spravedlnosti a skutečného národního partnerství.

Výsledky tohoto procesu v Hesekê ukazují, že křesťanské komunity již nemají své zastoupení, což významně ovlivňuje politickou a demografickou rozmanitost regionu.

Arménská strana jednoty rovněž nezískala v Lidové radě žádné křeslo. To představuje další oslabení politické reprezentace v Sýrii.

Přejmenovávání ulic v Homsu

Aktivistka Hanín Chalífa zdůraznila, že Sýrie byla během své dlouhé historie vždy známá jako otevřený prostor pro všechny kultury a náboženství. Současná vláda se však pokouší vnutit světu monolitickou a exkluzivní vizi, ať už prostřednictvím školních osnov nebo přejmenováváním ulic a veřejných symbolů.

Vysvětlila, že opakované změny názvů ulic a historických památek nejsou pouhým administrativním rozhodnutím, ale nesou politická a ideologická poselství zaměřená na nastolení rigidního náboženského diskurzu.

Přejmenování ulice, která kdysi nesla jméno sultána Paši al-Atraše – jednoho z nejvýznamnějších vůdců Velkého syrského povstání proti francouzskému kolonialismu – je podle Hanín Chalífy pokusem o vymazání drúzské historie.

„Navrhovaná ústava posiluje vyloučení a marginalizaci,“ uvedla a dodala, že jakýkoli politický projekt, který není založen na národním partnerství a respektu k pluralismu, nedokáže v zemi vytvořit skutečnou stabilitu.

Odmítnutí přejmenování škol

Minulý týden zaslala přechodná vláda seznamy, které obsahovaly nové názvy škol, místnímu školskému výboru v Qamişlo.

Školy v Rojavě jsou pojmenovány po lidech, kteří bojovali proti ISIS, čímž se uchovává jejich památka a vzdává se jim čest tím, že se dál šíří jejich odvaha a myšlenky.

Škola „Şehîd Diyar“ má být přejmenována na „Esed El-Dîn Şêrko“. Pro školu „Şehîd Ferhad Kat“ byl znovu navržen dřívější název „Hitin“ – název, který se používal již za vlády strany Baas.

Školský výbor, studující a učitelský sbor tyto návrhy důrazně odmítají, a tak padlo rozhodnutí poslat do Damašku odmítavou odpověď.

Protesty proti přejmenovávání vzdělávacích institucí probíhají po celé severní Sýrii stále častěji.

Setkání 2 000 kurdských a arabských žen v Kobanê

V polovině května se v Kobanê sešlo 2 000 žen pod heslem: „Z vůle svobodných žen vybudujeme demokratickou Sýrii.“ Kurdské a arabské ženy strávily celý den diskusemi o politické participaci, právních zárukách pro své dosavadní úspěchy a o své roli v budoucím politickém uspořádání Sýrie.

Mezi účastnicemi byly ženy z občanské společnosti, Matky míru, členky ženských organizací, příbuzné mučedníků a mučednic a také bojovnice z ženských oddílů YPJ.

Jedním z nejdiskutovanějších témat byla právní ochrana četných úspěchů ženského hnutí v severní a východní Sýrii v rámci nové syrské ústavy. Účastnice mimo jiné požadovaly, aby byly YPJ oficiálně uznány jako legitimní síla pro ochranu společnosti.

V projevech a diskusích účastnice opakovaně zdůrazňovaly význam politické participace žen ve všech rozhodovacích strukturách v Sýrii. „V novém syrském uspořádání nesmí být ženy znovu odsunuty na okraj,“ uvedla Ilham Ehmed, spolupředsedkyně zahraničních záležitostí Autonomní správy severní a východní Sýrie.

Setkání mělo velký význam také proto, že kurdské a arabské ženy společně diskutovaly o budoucích perspektivách. Tímto krokem se aktivně postavily proti rozdělování arabské a kurdské společnosti, které prosazuje přechodná vláda.

Do Afrínu míří šestý konvoj navracejících se osob

Minulý týden vyrazil z Qamişlo a Dêriku směrem do Afrínu další konvoj vysídlených rodin. Tentokrát se na okrajích obou měst shromáždilo přibližně 1 000 rodin, z nichž mnohé se sjely už předchozí večer, se vším svým majetkem, aby se brzy ráno společně vydaly na cestu zpět do své vlasti.

Jedná se již o šestý konvoj od chvíle, kdy bylo právo na návrat dohodnuto v příměří z 29. ledna mezi přechodnou vládou a Autonomní správou.

Když se v březnu letošního roku vrátila první skupina, do světa se rozletěly emotivní snímky zachycující vysídlené rodiny, které mohly poprvé po letech znovu stanout na půdě Afrínu.

Tyto rodiny uprchly z Afrínu v roce 2018, kdy město a celý region okupovalo Turecko spolu se spojeneckými džihádistickými milicemi. Turecká okupační moc od té doby prováděla nejen klasickou koloniální politiku, ale také politiku etnických čistek. Ze svých vesnic a z města Afrín bylo tehdy vyhnáno více než 400 000 lidí.

Kvůli pokračující válce v severní a východní Sýrii byly tyto rodiny od té doby opakovaně nuceny k dalším útěkům. Mnoho z nich žilo během svého vysídlení až v šesti různých městech, často v uprchlických táborech nebo provizorních přístřešcích ve školách.

Plánují se další konvoje, protože zdaleka ne všichni vysídlení lidé se dosud mohli vrátit. Na svůj návrat stále čekají také vysídlení obyvatelé z města Serêkaniyê, které Turecko okupovalo v roce 2019. Jednání mezi Autonomní správou a přechodnou vládou nadále pokračují.

Posíláme revoluční pozdravy z Rojavy.

Zdroj: https://womendefendrojava.net/en/2026/06/02/message-from-rojava-27-05-2026/